Amphibamus

Zatímco mnozí prvohorní obojživelníci byli velcí jako aligátoři a krokodýlové, Amphibamus dosahoval délky čolka. Toto zvíře se řadilo mezi první vyspělejší obojživelníky vůbec. Amphibamus měl totiž mnoho znaků shodných s dnešními mloky a dokonce i žábami, takže mohl být jejich předkem. Žil v období pozdního Karbonu před 300 miliony let v tropických pralesích, bažinách a mokřadech, které byly domovem celé řady dalších živočichů, včetně členovců. Ti se stávali Amphibamovou hlavní potravou. Kořistí tohoto tvora byl totiž nejčastěji hmyz. Často nehybně vyčkával přitisknut k padlému kmenu stromu či k zemi a bedlivě sledoval okolí, aby případně zaregistroval pohyb nějaké potencionální kořisti. Když se nějaký menší brouk přiblížil, Amphibamus po něm bleskurychle chňapl a spolkl jej, tak jako to dělávají žáby. Obýval karbonské lesy na území Spojených států amerických a zároveň se vyskytoval i v západní Evropě, které byly na hmyz velmi bohaté. Mnoho nalezených zkamenělin pochází ze státu Ohio v USA. Ačkoliv tedy měřil jen 15 centimetrů, šlo o jednoho z gigantů vývoje. Amphibamus měl velké oči a zřetelně širokou hlavu, na zadních končetinách se nacházelo pět prstů a na předních vždy čtyři. Ocásek byl docela zúžený a mohl obojživelníkovi pomáhat při plavání. Nebylo by pro Vás asi překvapením, že Amphibamus byl slizský, pochopitelně byl však velmi křehký, jako dnešní mloci. Fosilie z Ohia pocházejí z naleziště, které bylo jednou deltou řeky a Amphibamovi se v takovém prostředí dařilo. Zřejmě měl prodyšnou kůži, takže mohl dýchat vlhkou pokožkou, ale samozřejmě byl neustále spjat s vodou, jelikož se kůže nesměla vysušit. I to po něm současní obojživelníci zdědili. Jako oni, i Amphibamus se v období kladení vajec vracel k vodě. Je také pravděpodobné, že se stával kořistí mnoha jiných tehdejších predátorů...

Jeho popis najdete především v knize "Dinosauři dětská obrazová encyklopedie" z roku 2011 (český překlad 2012, publikace anglického nakladatelství Dorling Kindersley).

Příště Microbrachis!