Bojovníci za divokou přírodu Stevea Irwina na Animal Planet

Steve Irwin byl velmi odvážný australský autor dokumentárních filmů o zvířatech, je také znám pod přezdívkou "lovec krokodýlů". Když se v roce 1997 vysílaly první díly jeho nejslavnějšího dokumentárního pořadu Lovec krokodýlů (The Crocodile Hunter), okamžitě se stal velmi oblíbeným a tak se stalo, že tento seriál docílil během svého vysílání v letech 1997-2004 celých 55 epizod, každá z nich přitom trvala třičtvrtě hodiny. Stevovi rodiče, Bob a Lyn založili také Zoo Australia a z rodinného parku se stala brzy opravdová zoologická zahrada. Poté, co se o ni začal starat Steve, začala vzkvétat. Steve byl známý především svým odvážným stylem prezentace a ukazováním nebezpečných živočichů až poté, co je chytil (podobně jako Nigel Marven a Jeff Corwin). Avšak, 4. září 2006 se nešťastnou náhodou stalo, že při natáčení bodl Steva přímo do srdce nečekaným pohybem rejnok, konkrétněji trnucha. Stalo se tak u pobřeží města Port Douglas. Steve byl do minuty na místě mrtvý. Tato smrt byla a je velice nešťastnou. Mnoho filmů a seriálů, v nichž Steve účinkoval, se vysílalo až po jeho smrti. Dnes je to od jeho smrti celých 7 let a 4 měsíce. I přes jeho smrt se však spousta lidí rozhodla pokračovat ve Stevově odkazu a chránit divokou přírodu. V roce 2012 se poprvé v televizi vysílal nový seriál Bojovníci za divokou přírodu Stevea Irwina (Steve Irwin's Wildlife Warriors), kterým provází jeho manželka Terri a děti Bindi (známá svým vlastním vzdělávacím pořadem) a Robert. Zhruba od dob Vánoc se tento výjimečný seriál vysílá i u nás na televizní stanici o zvířatech - na Animal Planet! Ještě 6. ledna lze sledovat od 11:50 reprízu třetího a čtvrtého dílu. Premiérové díly jsou vysílány každé úterý od 21:55 a reprízovány během následujících týdnů. Toto úterý, 7. ledna, poběží již pátá a šestá epizoda. Je to výjimečný seriál, který dokazuje, že i po Stevově tragické smrti jeho odkaz pokračuje a australská příroda je chráněna tak, jak si to možná on za svého života vždycky přál...

Snad se Vám tento informační článek líbil, v blízké době se zase vrátím k dinosaurům...

Správce dinosauřího parku - Oliverova osudná výprava, část 1.

Dnes je první den v roce 2014, kdy se tu objevuje Správce dinosauřího parku. Pokud jste si přečetli název, pak se jistě dozvíte, že tyto díly Správce dinosauřího parku budou trochu jiné. Co se to vlastně s Oliverem stalo?

Oliverova osudná výprava, část 1.

Záznam z Oliverova audiodeníku: "Dane, Dane Jamesone! Tuto zprávu raději nahraji hned několikrát, abych si byl jistý, že k tobě alespoň jedna kopie dojde. Vyrazil jsem Ti za těmi druhohorními stromky, co jsi je tak chtěl! Ale neuvěříš, co se stalo. Tim byl zase, stejně jako na minulé misi, napaden Velociraptorem! Nemůžeme ho nikde najít! Teď je asi osm hodin ráno, pátráme po stopách dravce, ale našli jsme jen nejasné otisky v blátě okolo potoka! Mám o Tima velký strach! Včera nás přepadla smečka Velociraptorů a my se museli skrývat v jeskyních na strmé skále a přitom jsme se báli, že spadneme! Je to opravdu děsivé. Ještě horší ale je, že odsud nemáme přístup k letadlu, které stojí na pláži! Potřebuji, aby jsi zavolal pilotovi, seňoru Rodríguezovi, že má okamžitě opustit prostor. Na pláži jsme po přistání našli obrovské stopy, musel je zanechat predátor daleko větší, než Tyrannosaurus Rex! Tipuji, že to byl Spinosaurus. Navíc se tam občas objevily i menší stopy, jakoby si to zvíře stouplo na čtyři končetiny a pak zase pokračovalo v chůzi po dvou! Prosímtě, zapřísahám tě, řekni to Charlesovi, ať pro nás pošle záchranný vrtulník. Nejlépe asi uděláš, když mu tohle přehraješ. Zatím se měj... Co to je?! Něco tady létá! Co to safra... Pomoc! Au! Kouslo mě to! Dane, musíš být rychlý..." Tímto končí záznam z Oliverova audiodeníku. Jsem velmi vyděšen, slyšeli jste ten konec? Něco muselo vletět do té jeskyně! Byl to snad netopýr, nebo ptakoještěr čili pterosaurus? Navíc tu jde o život pilota Rodrígueze! Musím to okamžitě nahlásit Charlesovi!

Aby jste vůbec pochopili, co se vlastně stalo: Oliver vyrazil na ostrov, aby přivezl Charlesovi a mě "novoroční dárek", nějaký druh zvířete, které ještě nemáme. Zároveň nám chtěl přinést i několik prehistorických borovic, které chci tak moc vysadit na pobřeží u přístavu. Stalo se ovšem, že výprava byla napadena, jeden člen je nezvěstný, pravděpodobně utekl do lesa a nikdo neví, zda-li ještě žije. V Dinosauřím parku už teď máme velké starosti. Předevčírem dva Tsintaosauři rozbořili bránu do kotce a vyplašeně pobíhali okolo veteriny. Jeden z nich narazil do okenice ocasem a rozbil sklo! Alespoň Leptoceratops Dino roste a sílí. I tak však nevíme, jak vše bude pokračovat. Vypadá to, že teď nám už nastaly pořádné problémy. Za týden se dozvíte, jak to všechno dopadlo...

Jak to tedy dopadne? Jak už bylo napsáno, vše se dozvíte příští týden v pátek!!!

Dvojí objev z Hell Creeku

Tyrannosaurus Rex se na svých toulkách pravěkou Montanou mohl potkat se spoustou slavných dinosaurů - třírohým Triceratopsem, různými druhy hadrosaurů jako byl například Edmontosaurus, jeden z největších své skupiny, žila zde spousta potencionální kořisti pro tohoto pravého krále dinosaurů. T-Rex zřejmě neměl konkurenci. Byl 12 metrů dlouhý, v čelistech měl zuby dlouhé 30 centimetrů, skus čelistí je odhadován na 4 tuny. I přesto oblast pravěkého Hell Creeku, což je dnes jedno z nejslavnějších nalezišť dinosaurů v Montaně, sdílel s dalšími, menšími dravci. Teď došlo ke dvěma významným objevům, které posunují hranice našeho poznání života v prehistorii dál. Prvním objevem je nález nového druhu dromeosaurida, dinosaura se srpovitým drápem na zadní končetině, jenž je příbuzný legendárnímu mongolskému Velociraptorovi. Dostal jméno Archeroraptor. Jedná se o velice významný nález, protože jeho zkameněliny pocházejí z doby zhruba před 65 miliony let. To ale znamená, že žil ještě deset milionů let po Velociraptorovi. Takže je vlastně zatím nejmladším známým raptorem. Další objev nezahrnuje fosilní pozůstatky pravěkého živočicha. Nalezly se však jeho stopy. Zvíře nemá jméno, prozatím. Vědci si ale myslí, že tento dinosaurus byl příbuzný mongolskému Oviraptorovi. V Hell Creeku byly totiž objeveny perfektně zachovalé stopy tohoto všežravce. Stopy měřily 60 centimetrů, to prozrazuje, že zvíře nebylo naštěstí větší než Tyrannosaurus. I tak ale tento gigant měřil 7 metrů, soudě podle délky stop! To prokazuje, že oviraptoridi skutečně obývali Severní Ameriku (prozatím byl jistý jen rod Chirostenotes)...

Na obrázku vidíte rekonstrukci Archeroraptora. Upřímně doufám, že tento rok bude na nálezy pravěkých zvířat tak bohatý, jako ten minulý...

Pravěk v Čechách-Obludný ještěr z Nýřan

Jak jsem sliboval, v novém roce 2014 se na webu Blogorgonopsid skutečně objeví projekt, zabývající se pravěkem České republiky. Některým se možná může zdát Česká republika jako paleontologicky chudá země. Z dinosaurů zde mnoho objeveno nebylo. Víme, že tu žili mamuti a pravěcí lidé a ještě stovky milionů let před nimi v prvohorách zde bylo moře, jímž proplouvali trilobiti. I tak existuje mnohem více nálezů pravěkých zvířat, která tento stát kdysi obývala. První část jsem se rozhodl věnovat jedné z hvězd seriálu Putování s pravěkými monstry, která se u nás kupodivu také vyskytovala!

Rod: Edaphosaurus,

Výskyt: Před 303-275 miliony lety, pozdní Karbon až střední Perm.

Jen málokdo ví, že v Čechách byl objeven také jeden z nejznámějších permských gigantů. Tento obludný plaz s velkou plachtou na zádech, která sloužila nejpravděpodobněji k termoregulaci, dlouhým ocasem, jež visel nízko nad zemí, krátkýma nohama a zuby býložravce se nevyskytoval jen zde. Úplné fosilní pozůstatky pocházejí ze Severní Ameriky (Texas, Nové Mexiko, Oklahoma, Západní Virginie) a Německa (Durynsko). Plaz patřil mezi pelykosaury. Nebyl to tedy jen plaz, byl to savcovitý plaz; plaz příbuzný savcům. Řeč je o Edaphosaurovi! V České republice dosud nebyla objevena kompletní kostra, existují však dvě místa, kde došlo k nálezu fragmentů zkamenělých kostí Edaphosaura, a to ve Zbýšově u Brna a především v Nýřanech, v Plzeňské pánvi. Zbýšov poskytl nález rozbitých obratlových násadců s trny. Ty byly zřejmě roztroušeny při povodni. Nálezy z obou míst pocházejí zřejmě už z doby pozdního Karbonu, z doby před zhruba 300 miliony let. V této době se Edaphosaurus teprve začal na Zemi vyskytovat. Jak došlo k jeho nálezu v Nýřanech? On Edaphosaurus nebyl sám, kdo tu oblast tehdy obýval. Doktor Antonín Frič v 60. letech 19. století prozkoumal zachovalé karbonské uhlí z Nýřan a povedl se mu fascinující objev! Byly zde tak krásně zachovalé pozůstatky velkého množství karbonských živočichů, že takový nález upoutal i v zahraničí. Mezi uhlým byly rovněž pozůstatky Edaphosaura, tři metry dlouhého obludného ještěra z Nýřan...

Doufám, že první část jste si užili. V příštím díle se budu více věnovat ostatním nálezům z nýřanského Karbonu!

Novinky na blogu v příštím roce

Rok se s rokem sešel a tento rok, 2013, dnešním dnem již zcela končí. Co Vás ale může čekat na tomto blogu v následujícím roce 2014? Rozhodl jsem se, že po několika měsících Vám zase předložím informace o nějakých novinkách...

Velkou změnou je, že konečně zase píši na blog každý den. Od února do listopadu jsem každý měsíc napsal méně článků, než je počet dnů v daném měsíci. Sám to ale považuji za moc velkou škodu a nyní, když se zase prosmýšlím nad tím, co napíši na blog, zjišťuji, že jsou zde stále nejvyčerpaná témata. Navíc paleontologové nalézají neustále nové pozůstatky prehistorických živočichů. Příští rok se tedy budu snažit psát zase na blog každý den...

_______

Také se brzy dočkáte nových projektů. Ještě tento týden napíši první část projektu Pravěk v Čechách! Z dinosaurů toho sice u nás moc nenajdeme, zato je tu však spousta pozůstatků prvohorních a třetihorních zvířat! Také bych rád začal psát o vývoji rekonstrukce určitých prehistorických zvířat. Například při objevu Iguanodonta měli vědci zcela jiné představy o jeho vzhledu, než dnes. Podobně to bylo se spoustou dalších prazvířat. Mohl bych také psát o příkladech evoluce, jež je velmi dobře zdokumentována (například evoluce koně). Před několika lety jsem také sliboval, že budu psát o současných afrických vrcholných predátorech. Možná se to nestalo tehdy, je však možné, že tento projekt také příští rok přijde...

_______

A v roce 2014 budu i nadále pokračovat v popisech v rubrikách Popisy pravěkých zvířat, Popisky prvohorních živočichů, Z dob savců, Galerie mořských živočichů a napíši také další popisy epizod seriálů o prehistorii do rubriky Díly seriálů o pravěku!

Na konec Vám ještě přeji šťastný nový rok! Snad se Vám tu bude v příštím roce líbit...

Historie létání-Ptakoještěři na počátku Jury

S pátou částí mého projektu nazvaného Historie létání se vracíme zpět v čase na počátek období Jury. Jak se ptakoještěři vyvíjeli v těch časech?

V geologické periodě zvané Trias se objevili na Zemi zcela první ptakoještěři (pterosauři), jako byl Eudimorphodon, Preondactylus, Peteinosaurus a mnozí další. Vykazovali ještě zcela primitivní ptakoještěří znaky, z nichž většina se měla na jejich budoucích potomcích výrazně změnit nebo měla rovnou zmizet. Disponovali dlouhým ocasem a byli vybaveni prodlouženou, avšak krátkou lebkou plnou ostrých zubů. Ty se jim hodily pro rychlý lov hmyzu nebo ryb. Křídla tvořila kožní blána, uchycená mezi končetinami. Ptakoještěr ji roztáhl, pokud chtěl vzlétnout. Byli též prvními obratlovci, kteří se naučili aktivně létat a nepotřebovali žádnou vyvýšenou plochu, narozdíl od předešlých plazů, jež dokázali pouze plachtit a kvůli tomu museli šplhat na stromy, odkud vyskočili a uplachtili několik desítek metrů. Období spodní Jury přineslo další rody. Jedním z nich byl i Dimorphodon. Rozpětí křídel dosahovalo asi 160 centimetrů. Všeobecně se myslí, že nepatřil zrovna mezi úplně nejlepší letce. Hlava byla v porovnání k velikosti těla dosti velká. Měřila totiž 22 centimetrů a pro zvíře mohla být zátěží. Fosilie tohoto primitivního pterosaura se našly v anglickém Dorsetu. Před 180 miliony let žil v Evropě také další primitivní ptakoještěr. Byl nazván Dorygnathus, což v překladu do češtiny znamená "harpunová čelist". Jeho rozpětí křídel dosahovalo asi 1,5 metru. Jak ale vývoj postupoval směrem kupředu, primitivní znaky se počaly ztrácet. Nadešel čas střední Jury a objevili se noví ptakoještěři. V něčem se od těch předchozích lišili. Jejich vývoj si přiblížíme v příští části. Brzy se však dostaneme také k velmi zvláštní skupině živočichů, která v té době neměla obdoby, ačkoliv dnes je vidíme na větvích stromů všude kolem sebe...

Doufám, že se Vám tato část líbila! Tu následující můžete očekávat již ve velmi blízké době, alespoň doufám...

Soutěž Dinosauři 2013

Jak někteří z Vás určitě vědí, i tento rok tu na jeho samém konci nesmí chybět Soutěž Dinosauři 2013. Stejně jako u předchozích takových soutěží, tedy u Novoroční soutěže, Soutěže Dinosauři 2011 a Soutěže Dinosauři 2012, i tady bude 20 otázek. Každá správně zodpovězená otázka znamená jeden bod. Maximálně jich tedy můžete nasbírat 20. Minulý rok zde byla ještě bonusová otázka, ale dnes jsem se rozhodl ji vynechat. Nejraději bych byl, kdyby jste mi odpovědi zaslali na e-mail haasvojt@volny.cz, protože ale asi nemohu něco takového požadovat úplně ode všech, je povoleno psát odpovědi i do komentářů (pokud se Vám komentář vyhodnotí jako spam, nezoufejte, i tak se dostane ke mě do administrace a já si ho přečtu). Pokud však napíšete e-mail, nezapomeňte napsat do komentářů, že se hlásíte a z jakého e-mailu odpovědi dostanu. Můžete také napsat, jaké prehistorické zvíře byste chtěli na diplom. To by mělo být vše, zda-li se přihlásíte, budu moc rád. Teď jen již hodně štěstí...

1. Kde se nachází proslulé Messelské souvrství a čím je tak významné?

2. Do které čeledě řadíme savce rodu Diadiaphorus?

3. Napište jméno geologické periody, ve které žil Didolodus.

4. Kdy se na Zemi poprvé objevili ankylosauridi a které nalezené rody patří prozatím mezi nejstarší?

5. V Německu žil v době pozdního Triasu živočich, jenž dorůstal délky přibližně 1 metru. Tělo měl pokryt krunýřem jako želva, ale mezi tyto tvory nepatřil. Řadíme jej do čeledi, která je pojmenována podle tohoto rodu. Měl bezzubé čelisti. Hlava tohoto tvora byla doslova hranatá. Napište jméno plaza...

6. Co byl zač "berezovský mamut"?

7. Napište pět libovolných druhů tyranosauridů.

8. Jak velké rozpětí křídel měl ptakoještěr rodu Pteranodon?

9. Podle čeho byla pojmenována Laellynasaura?

10. Byl Acrocanthosaurus větší než T-Rex?

11. V jakém roce došlo k objevu zachovalé kostry Allosaura, který byl nazván Big Al?

12. Druhohory byly věkem nejen plazů, ale i amonitů. Je to pravda?

13. V jakém státě byl nalezen Heterodontosaurus?

14. Co znamená jméno "Einiosaurus"?

15. Napište, co se nachází na obrázku:

16. V tomto roce došlo k objevu tyranosaurida, který žil před asi 80 miliony lety v Utahu. Jeho jméno v překladu z latiny do češtiny znamená "král násilí". Autorem popisu je paleontolog Mark Loew. Znáte jméno živočicha?

17. Tento rok byla také nalezena fantastická zkamenělina, která dokazovala, že temnospondyl rodu Broomistega a terapsid rodu Thrinaxodon skončili před smrtí ve stejné jámě. Proč se tak ale stalo?

18. Je Kretzoiarctos beatrix pradávný druh pandy?

19. Napište, jaké délky dosahoval Montanoceratops.

20. Napište jména alespoň dvou televizních filmů nebo seriálů, ve kterých se objevil Gorgonopsid.

Doufám, že se Vás zúčastní co nejvíce. Za každého budu rád... Ještě jednou mnoho štěstí!

Krokodýli z dob dinosaurů-Anatosuchus

Seriál Krokodýli z dob dinosaurů nám již přiblížil Deinosucha, Sarcosucha, Mahajangasucha a Kaprosucha. Nyní došel čas na dalšího v pořadí, dravého Anatosucha...

Druh: Anatosuchus minor

Délka: 70 centimetrů

Doba, ve které žil: Raná Křída, před 120 miliony let.

Anatosuchus, což v překladu z latiny do češtiny znamená "kachní krokodýl" (název je odvozen podle zvláštně tvarovaného čenichu), byl popsán v roce 2003 proslulým americkým paleontologem Paulem Serenem. Tento krokodýl nedosahoval příliš úctyhodné velikosti-byl dlouhý pouhých 70 centimetrů. Patřil do řádu Notosuchia, kam řadíme většinu prehistorických suchozemských krokodýlů, mezi něž i náš Anatosuchus patřil. Nalezené fosílie pocházejí z formací Elrhaz a Echkar v Nigeru. Nález činila také velmi dobře zachovalá lebka tohoto krokodýla. Anatosuchus byl tedy malý. Živil se zřejmě spíše větším hmyzem, malými obojživelníky a ranými savci. Mohl také požírat vejce a mláďata dinosaurů. Podobně jako ostatní pozemští krokodýlové, kterých v druhohorách za časů dinosaurů rozhodně nebylo málo, i tento Anatosuchus nepotřeboval příliš k životu vodu. Zřejmě dokonce brázdil vnitrozemí, kde se nacházelo množství potravy. Popis tohoto krokodýla byl poprvé uveřejněn v Journal of Vertebrate Paleontology...

V příští části se dozvíte něco o Notosuchovi!

Správce dinosauřího parku - Teplá fronta ze západu

I po Vánočních svátcích nesmí v pátek na mém blogu chybět Správce dinosauřího parku, tedy týdeník ošetřovatele Dana Jamesona, který se snaží, aby byla pravěká zvířata v Dinosauřím parku co nejvíce spokojena. Daří se mu to?

Teplá fronta ze západu

Zdravím Vás z Dinosauřího parku! Přišlo hned několik Vánočních překvapení. O víkendu před Vánoci chtěl Charles posypat alespoň obytnou část ostrova, kterou obýváme, umělým sněhem. Moc by se mu prý líbilo vytvořit Vánoční atmosféru v Dinosauřím parku. A víte co stalo? Ze západu přišel tak teplý vzduch, že i déšť, který má teď v období dešťů padat, ustal. Navíc nás sužují neskutečně teplé a především silné vichry. Není to zrovna moc dobrá zpráva, i když nad Isle Of Die prší mohutně. Jen si vezměte rogalo nebo letadlo a podívejte se na mlžné hory Isle Of Die. Všimnete si nízkých mraků, které se nevyprší ani za deset týdnů. Možná právě proto tam roste tolik těch krásných rostlin, které mi jaksi nechtějí v Dinosauřím parku růst. Rozhodl jsem se objednat si "wollemi pine", na kterou se dá narazit snad v každém nepravém parku s dinosaury v Evropě (no řekněte, kam se na naše živá zvířata hrabou ty jejich drahé modely). Moc rád bych zasadil ty pravěké borovice v blízkosti přístavu. Oliver mě ale kritizoval za to, že "wollemi pine" mi v klidu přinese z ostrova, protože tam rostou. Divím se, že po tom incidentu s raptory na Isle Of Die ještě chce. S našimi zvířaty už tak máme dost potíží, Tsintaosauři jsou pořád v kotci a čekají, až jim postavíme novou ohradu, Leptoceratops Dino mi včera svým zobákem stiskl palec (nikdy si nezahrávejte s ceratopsidy) a je tu i spousta dalších problémů...

Kromě tepla ze západu se ale v Dinosauřím parku objevilo ještě něco-noví zvířecí obyvatelé! Když jsem minule dopisoval náš zpravodaj z parku, řekl mi Fred, že se mláďata Cryptoclida v inkubátoru pohybují. A skutečně! Pohyb znamenal, že se z vajec líhla mláďata. Jsou teprve týden stará. Jsou to dva samečci. Oliver si z toho udělal legraci a řekl, že bychom je měli pojmenovat Dan a Fred, podle nás dvou. Ale zatím se jen rozhoduje o jejich jménech. Prozatím si vystačí v napuštěné vaně, ale brzy budou potřebovat vlastní akvárium, velké akvárium! Budeme ho muset postavit... Prozatím se s Vámi loučím...

Jak práce v Dinosauřím parku pokračuje se dozvíte zase za týden!

Putování s dinosaury Speciál-Balada o Alosaurovi

Balada o Alosaurovi (anglicky The Ballad Of Big Al) je prvním speciálním dílem k seriálu BBC Putování s dinosaury. Vysílal se poprvé na začátku roku 2001, jen o něco málo více než rok od vysílání prvních šesti dílů. Tento příběh se však od ostatních epizod v něčem liší-je totiž zpracován podle pravdy. Hlavní hrdina zkameněl tak dobře, že se na něm zachovala i všechna jeho zranění a tak tvůrčí tým Putování s dinosaury mohl sestavit příběh Velkého Ala...

Vracíme se proti proudu času o 145 milionů let. Z této doby pochází fosilie jednoho z nejznámějších dinosaurů-byl nazván Big Al nebo-li Velký Al. Náležel k druhu Allosaurus fragillis, který byl lvem Jury a navíc dosahoval délky jako mnohem pozdější Tyrannosaurus. Balada o Alosaurovi je rozdělena na dvě části. První opravdu sleduje život Big Ala v průběhu šesti let. Příběh začíná ve hnízdě, kde se Al vylíhne a postupně roste do čímdál větší velikosti. Al je ostražitý a dává si pozor, aby neskončil špatně, ale zároveň je také nedočkavý a je to takový dinosauří nešika. Jeho život v období sucha ukončí strašný pád při pronásledování Dryosaurů. Rána na noze mu zahnisá a chudák Al v době nedostatku potravy a vody na zranění zahyne. Druhá část, Big Al v rukou vědy, nám ukáže, jak paleontologové rekonstruovali Alův život. Hovoří se zde o chování dinosaurů, jejich mozcích, o jejich příchodu na svět z vajec i o příčině Alových zranění. Jde vlastně o takovou pravěkou detektivku. Balada o Alosaurovi je krásný speciál, ve kterém budete zase putovat s dinosaury... Objevuje se zde mnoho prehistorických zvířat, jsou jimi: Allosaurus, Stegosaurus, Othnielia, Dryosaurus, Diplodocus, Apatosaurus, Ornitholestes a Anurognathus.

Příště popis dalšího speciálu-Putování s dinosaury: Obří dráp!

Beipiaosaurus

Beipiaosaurus byl terizinosauridní dinosaurus, který se vyskytoval počátkem rané Křídy na východě velkého severního kontinentu, Laurasie. Stejně, jako ostatní terizinosauridi, patřil i tento nezvykle vypadající dinosaur mezi teropody. Nejpravděpodobněji požíral vejce dalších druhů dinosaurů, možná pojídal i mršiny a také rostlinnou stravu. Veliké drápy mohl mít k uchycení větví, ale sloužily také pro obranu. Byl to zkrátka všežravec. Beipiaosauři žili patrně ve stádech. Dospělí jedinci byli 2 až 4 metry dlouzí a vážili okolo 1 tuny. Zobák a čenich měl tento dinosaurus tenký a prodloužený. Fosilní pozůstatky Beipiaosaura byly nalezeny v Číně. Na začátku období Křídy byla právě Čína domovem těch nejpodivnějších dinosaurů, mezi něž patřil právě i Beipiaosaurus. Někteří současní malíři pravěku, jako je Luis V. Rey, rekonstruují tento rod nejčastěji s peřím. Předtím, než došlo k objevu jiného čínského teropoda, Yutyranna, byl Beipiaosaurus považován za zatím největšího známého opeřeného dinosaura. Existuje jediný druh, který známe; E. inexpectus...

Popis tohoto dinosaura můžeme najít v knížce "Svět dinosaurů-základní příručka cestovatelů druhohorami" od Henryho Geeho s ilustracemi Luise V. Reye.

Příště Garudimimus!!!

Šťastné a veselé Vánoce 2013!

Zase jsme se po roce dočkali a je tu Štědrý den! Začaly Vánoce, což by měly být svátky klidu a radosti. Všem Vám ze srdce přeji mnoho radosti, spoustu jídla, cukroví a dobrou štědrovečerní večeři! Upřímně věřím, že pod stromečkem každý z Vás najde nějaký ten dárek, ať už velký, nebo malý, ale na tom nezáleží-hlavně ať se ve zdraví sejde celá Vaše rodina! Šťastné a veselé Vánoce 2013!

A nemějte strach, Ježíšek nedopadne jako Santa Claus na obrázku. Narozdíl od něj nepoužívá divoké Pteranodonty na pohon a tak narozdíl od američanů určitě nějaký dárek dostanete!

Plazi (3/3) Giganti v třetihorách

V první části našeho cyklu jsme nalezli první savce, kteří se vyvinuli v Karbonu z obojživelníků. Druhá část nás zavedla do období druhohor, kdy plazi včetně legendárních dinosaurů dominovali souši 165 milionů let. Ale co následovalo, když dinosauři a další velcí plazi s koncem mezoika zmizeli z povrchu Země?

Vyhynutí dinosaurů přežila jen zvířata vážící pod 10 kilogramů, byli mezi nimi savci, ptáci, hmyz, obojživelníci a také plazi. I když právě tato skupina živočichů hodně ztratila. Teď paleocénským pralesům, ovládanými hlavně dravými ptáky a teprve se rozvíjejícími savci, žádní plazi rozhodně nedominovali. Existovaly však už skupiny plazů, které jsou mezi námi dodnes: Od dob dinosaurů to byli krokodýlové a želvy, žily ještěrky a jim podobní ještěři a navíc tu byli i hadi, kteří také žili už nějaký ten čas a dinosaury také zažili. Zašlá sláva druhohorních gigantů však úplně nezmizela. Před několika lety došlo k kolumbijském dole Cerehon k objevu gigantických plazů, kteří žili v raném Amazonském pralese před 60 miliony let. Nálezy tvořily pozůstatky obrovské želvy rodu Peuntemys a obratle největšího hada, který kdy žil - byl nazván Titanoboa! Tento had měřil 12 metrů, stejně, jako populární Tyrannosaurus Rex! Byl to skutečný vládce pralesa. Plazi na své velikosti rozhodně neztratili a někteří savci se před nimi museli a dokonce i dnes musí mít na pozoru. Miocénní Pristichampsus dokázal vylézt na pevninu a sežrat dospělce malého koníka Hyracotherium. Ve stejné době žil v Jižní Americe gigantický Globidentosuchus, dalří krokodýli obr. Želvy na pevnině dorostly i v nedaleké minulosti nestvůrných rozměrů. Testudo atlas je latinské jméno pro 240 centimetrů dlouhou pleistocénní želvu, která obývala Indii zatímco u nás panovala doba ledová. Největší sladkovodní želvou se stala Stupendemys s délkou dvou metrů. A v Austrálii žili ještě v nedávné době Megalanie (druh Megalania prisca), které byly dlouhé přes 8 metrů- tento varan dosahoval velikosti kosatky dravé! Vymizeli teprve před 10 000 lety a první austrálci se s nimi ještě stačili potkat. Obrovští plazi vládnou na některých místech světa dodnes. Na ostrov Komodo se za celé období třetihor a čtvrtohor nedostal veliký dravý savec a tak je tu vládcem varan komodský. Je to takový posel dávnověku. Od gigantických anakond si v Amazonii udržuje ústup i jaguár. Dnes na Zemi žije 8 163 druhů plazů. Možná je to jen nepatrná část v porovnání s jejich slavnými dny během druhohor, ale i tak jsou ukázkou neuvěřitelné rozmanitosti a vynalézavosti přežití...

Je to sice již poslední část seriálu "Plazi", ale do rubriky o současné přírodě se chystám napsat článek na téma "Co to vlastně plazi jsou". Snad se Vám tento článek líbil a něco Vám kdyžtak přinesl nového do hlavy...

Nalézání pravěkých savců

Jako to dělávám skoro vždy, i dnes jsem se díval do svých knížek, zda-li bych v nich nenašel nějaké téma, o kterém bych mohl napsat dnešní článek. A v encyklopedii "Od velkého třesku k člověku" jsem právě takové zajímavé téma našel...

O pravěkých savcích si toho lidé v historii zřejmě častěji uvědomovali více, než o dinosaurech nebo dokonce živočiších, kteří žili ještě před nimi. Představa, že obrovští savci z doby ledové typu mamutů, jeskynních medvědů, šavlozubých šelem, obrovských jelenů i dalších zvířat vyhynuli teprve před 10 000 lety, si vzala vždy za své a lidé byli takovými představami fascinováni a stejně je tomu dodnes. Pravda je ale taková, že tehdy nikdo nedokázal vysvětlit, z čeho jsou dinosauří kosti, těla jakých zvířat to vlastně tvořila a tak si je lidé mohli představovat jen jako bájné draky a později jako pomalu se pohybující varany, kteří neuměli podle starých malířů nic jiného, než se rvát během bouří a potop. Ovšem pravěcí savci byli přece jen savci, stejně jako my a dnešní příroda, kterou už v 18. a 19. století lidé znali dobře. Bylo mnohem lehčí zrekonstruovat život mamuta než život dinosaura. Navíc lidé vždy nálezům pozůstatků vyhynulých savců rozuměli více, než objevům ostatků "druhohorních draků". Už Indiáni, původní obyvatelé Ameriky, nalézali kostry Brontotherií, kterým říkali "hromoví koně". Obyvatelé Aljašky, kteří se v těch dobách živili rybolovem daleko na severu, znali kosti savců z doby ledové, které se konzervovaly díky slané půdě jen velmi málo změněné. V roce 1805 přišel velmi poutavý objev. Známý vědec Georges Cuvier totiž v sádrovcích Montmartru našel fosílii prasavce. Dokázal ji identifikovat pomocí zachovalých zubů-šlo o proslulou "vačici z Montmartru", savce starého 35 milionů let. Cuvier pokračoval ve výzkumech vyjmutím vakových kostí a skutečně prokázal, že na místě v období Eocénu skutečně zahynula pravačice. O něco později došlo v Austrálii k objevu zkamenělého chrupu předka současných ptakořitných (ptakopyska a ježury), který žil už před 85 miliony lety, v pozdní Křídě. Kdyby nebyl nalezen zkamenělý chrup, vědci by dávali dohromady klasifikaci nového druhu mnohem obtížněji. Čelisti a zuby totiž představují opravdový základ pro práci paleontologů, pokud jde o nalézání prehistorických savců. Proto se stalo, že většina jmen těchto savců končí na "odon" ("zub") a také proto zde máme zvířata jako Toxodon ("křivý zub"), Smilodon ("trhavý zub"), Mastodon ("kopcovitý zub"), Megazostrodon, Diprotodon a mnoho dalších...

Doufám, že se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte-budu moc rád...

Anhaguera

Anhaguera byl rod krátkoocasého ptakoještěra, který žil v čase rané Křídy, tedy před 120 miliony lety. Zkamenělé pozůstatky tohoto létajícího plaza byly nalezeny v severovýchodní Brazílii. Anhaguera byla příbuzná některým mnohem větším druhům létajících plazů, jako byli Tropeognathus či Ornithocheirus, se kterými ve stejné době sdílela stejné prostředí. Anhaguera se živila rybami, které s pomocí zobáku plného ostrých pilovitých zoubků zapadajících do sebe vytáhla z rychle tekoucí vody řeky a spolkla. Rozpětí křídel dosahovalo délky 4 metrů. Lebka byla dlouhá 50 centimetrů. Podobně, jako tomu bylo u jejích příbuzních, měla i Anhaguera velice zvláštní tvar páteře: Krční obratle byly největší, podél páteře se ale obratle stále zmenšovaly, až nakonec dosáhly krátkého ocasu. U suchozemských plazů jsou totiž obratle největší v prostřední části těla, kde je těžiště. Ke skončení raného období Křídy Anhaguera zcela vymizela z fosilního záznamu...

Popis Anhaguery můžete najít v knížce "Dinosauři - Velká obrazová encyklopedie" od Davida Burnieho.

Přiblížíme si i další ptakoještěry z období Křídy!

Správce dinosauřího parku - Vánoční překvapení

Tento díl Správce dinosauřího parku obsahuje další úspěch, který Dan Jameson a další pracovníci Dinosauřího parku zaznamenali...

Vánoční překvapení

Dobrý den! V Dinosauřím parku se od návštěvy vědce Scotta Sampsona staly jen dobré věci. Náš Leptoceratops Dino neustále roste. Už není tak malý, jak jsme na něj byli zvyklí. I když pořád je to i přes svou velikost mládě. Hraji si s ním každý den. Připadá mi trochu, jako malý pejsek. Krmím ho ořechy, které rozlouskne svým tvrdým zobákem. Nezbedné Tsintaosaury jsme museli minulý týden přemístit do kotce, protože zbořili svou ohradu. Chlapi teď chtěli předělat původní plot, jenže já to zamítl. Charles navíc říkal, že by to chtělo postavit lepší ohradu jako pozorovací kotec, odkud nemůžou utéci. S Rhamphorynchem v aviariu máme menší problémy, včera večer kloval do drátů, které tvoří jeho klec. S klecí se sice nic nestane, ale on by si mohl zničit zuby a zvíře jako on je rozhodně potřebuje. Oliver říkal, že po Vánocích zajede na Isle of Die a možná přiveze celou skupinku Rhamphorynchů. Já se jen modlím, aby to neudělal. Vzpomeňte, jak ten jeden zadělal svou klec a už tehdy jsme měli problémy s uklízením. Jak si myslí, že uklidíme nepořádek po celé skupině? Myslím, že tentokrát to Oliver trochu přecenil. Bohužel, on to nepřizná...

Minule jsem se Vám zmiňoval o Andrew Collinsovi, našem novém paleontologickém odborníkovi. Nikdo neví, jestli příští rok opravdu přijede, nepohodl se s Oliverem na nějakých věcech. Kdo ví, který z nich měl pravdu. Andrew je paleontolog, Oliver se zase zabývá současnými zvířaty. Já se ale musím zastat spíše Olivera, protože i tak je to můj přítel a je zkušenější, než nový pracovník. Ten naše zvířata ještě neviděl. Charles má před sebou těžké rozhodování. Ale počkat! Teď ke mě přišel Fred, ošetřovatel původem z Jihoafrické republiky. Řekl mi, že vejce Cryptoclida, která našel Oliver na pláži, se zřejmě začínají v inkubátoru líhnout! To je úžasné Vánoční překvapení! Brzy nashledanou!

Příští pátek další Správce dinosauřího parku! Dozvíte se, zda-li se z vajec opravdu vylíhli malí Cryptoclidové...

Objev Maiasaury

Dnes se podíváme zase do nedávné minulosti, vrátíme se zpět v čase do minulého století a budeme sledovat, jak došlo k objevu Maiasaury-dobré dinosauří matky...

Píše se rok 1978 a ze Severní Ameriky, konkrétněji ze Spojených států, je hlášen další objev dinosaura. Tento objev byl velice významný. Ale od začátku; Jess Williams byl nálezcem. V oblasti, která se nazývá Choteau uprostřed amerického státu Montana, nalezl pozoruhodné fosílie. Pak se téhož roku stalo, že si proslulý paleontolog Jack Horner zajel do obchodu s fosiliemi, kde pouhou náhodou učinil skvělý nález. Majitel toho obchodu mu totiž ukázal pár drobných kostí a Horner si okamžitě uvědomil, že nepatří ničemu jinému, než mláďatům kachnozobých dinosaurů! V Choteau, odkud pocházely, našel Horner už nějakou dobu předtím dinosauří vejce a senzačnější nález by si snad paleontolog ani nemohl představit, ale teď se ukázalo, že stejná lokalita musela být jistě hnízdištěm kachnozobých dinosaurů v období pozdní Křídy. Horner se svým spolupracovníkem, Bobem Makelou zahájili vykopávky. To, co na ně číhalo mezi geologickými vrstvami, bylo úžasné. Objevili totiž zbytky zachovalého dinosauřího hnízda miskovitého tvaru a co víc, byly tam fosilie 15ti mláďat! Od té doby se stalo něco výjimečného: Do těch časů si totiž paleontologové mysleli, že dinosauří matky po nakladení vajec snůšku zahrabali a nechali ji na pospas osudu-stejně to dělají i dnešní želvy. Ale teď se mezi zkamenělinami dinosaurů objevilo znenadání toto, hnízdo a mláďata. Proč by tedy dinosauří matka stavěla hnízdo, když by měla mláďata "brloh" opustit hned po vylíhnutí? Ukázalo se tedy, že dinosauři o svá mláďata pečovali, jako krokodýlové a ptáci. To způsobilo velkou revoluci v chápání dinosaurů-nebyli to hloupí a pomalí tvorové, kteří se museli starat jen o jídlo, aby vyrostli do gigantických rozměrů. Horner a Makela pojmenovali v roce 1979 nový druh Maiasaura peeblesorum, což zmamená "dobrá ještěří matka rodiny Peeblesových" (na pozemku Peeblesovy rodiny totiž docházelo k vykopávkám hnízda). Navíc Jack o tři roky později, v roce 1982 prokázal, že na místě bylo hnízd hned několik. To ale znamená, že se matky vracely neustále do stejných hnízdišť, což dinosaury ukázalo ve zcela novém světle... Objev Maiasaury byl velice důležitý a dnes je tento dinosaur všeobecně znám-objevil se v seriálu Planeta dinosaurů...

Maiasaura s mláďaty

Pokud se Vám tento článek líbil, můžete komentovat...

Krokodýli z dob dinosaurů-Kaprosuchus

V této části nového seriálu Vám představím již slibovaného Kaprosucha, který byl příbuzný předešlému Mahajangasuchovi, o němž jsem napsal přesně před 10 dny...

Druh: Kaprosuchus saharicus

Délka: 6 metrů

Doba, ve které žil: Křída, před 95 miliony let.

Kaprosuchus byl objeven v souvrství Echkar, uprostřed státu Niger. Popis byl zhotoven v roce 2009 paleontology Paulem Serenem a Hansem Larssonem pro zpravodaj ZooKeys. Tento 6ti metrový krokodýl tedy obýval řeky a jezera pravěké severní Afriky prakticky ve stejné době, jako obrovský Sarcosuchus, se kterým možná musel sdílet své prostředí. To znamená, že Kaprosuchus měl velikou konkurenci. Znaky na nalezených zkamenělých kostech prozrazují, že krokodýl byl příbuzný Mahajangasuchovi z ostrova Madagaskar, a tak byl zařazen do čeledi Mahajangasuchidae. Není příliš jisté, jak Kaprosuchus lovil. Někteří vyslovili spíše domněnky, že lovil na souši. Kaprosuchovy znaky se totiž lišily od znaků současných krokodýlů, kteří jsou perfektně vybaveni pro lov ve vodě. Tento krokodýl byl řejmě uzpůsoben k lovu dinosaurů na suché zemi. Nosní dírky měl tento tvor chráněny kostí, pravděpodobně kvůli obraně. Na špičce čenichu se také nacházel keratinový štít. Měl zřejmě poskytovat další ochranu, je pravděpodobné, že spolu zástupci tohoto druhu nespoutaně zápasili o potravu nebo teritoria...

Příště další krokodýl Anatosuchus!

Budou Vánoce v roce 2013 na sněhu nebo na blátě?

Bude na tyto Vánoce sníh, nebo ne? Takovou otázku si možná klade spousta lidí, a když zrovna ne tuto, tak trochu jinou, ale se stejným významem. Pravda je taková, že v České republice sníh na Vánoce příliš často není. Ovšem často se stává, že sníh napadne pár dnů před Vánoci a podle toho to taky vypadá. Nastoupí teplo, sníh roztaje a tak jsou ulice plné bláta a tajícího sněhu. Zdá se, že tyto Vánoce, které jsou už za týden, na sněhu asi nebudou. Proč? Meteorologové totiž hlásili, že mají přijít vyšší teploty, dokonce i nad nulou. Například už dnes má být podle včerejší předpovědi na západě Čech asi 5 stupňů a i kdyby začal padat sníh, v teplotě nad nulou prostě nemá šanci se udržet. Těžko říct, jestli bude i na horách. Já tento rok zažil sníh jen na konci listopadu a k začátku prosince, ale tolik ho nebylo a brzy roztál. Ale kdoví, co se ještě stane, možná také přijdou nějaké nečekané mrazy a střechy, zahrady i ulice bude zdobit Vánoční sníh...

Doufejme, že na tyto Vánoce sníh napadne a pokud ne zrovna tehdy, tak po nich. Věřím, že mnoho lidí by si to určitě moc přálo...

Mršina Zuiyo-maru: Nová Nessie

V roce 1977 vylovila japonská loď Zuiyo-maru při pobřeží Nového Zélandu něco velice podivného. Nález tvořila hnijící mršina živočicha, který se nepodobal ničemu žijícímu. Svým vzhledem tato zvláštní mršina připomínala mrtvolu prehistorického Plesiosaura. Jiní zase zastávají názor, že se jednalo o mršinu bájného mořského hada, který se objevuje v mnoha starodávných legendách a mýtech. Anebo je možné, že šlo pouze o mršinu žraloka? Vědci se na toto téma dlouho dohadovali. Mršina vážila 1,8 tuny a byla prý téměř 10 metrů dlouhá. Krk dosahoval délky 1,5 metru, čtyři ploutve byly dlouhé takřka 2 metry. Mršina neobsahovala žádné vnitřní orgány. Podle studie anatomie by nemělo jít o mršinu žádného savce. Profesor Tokio Shikama z Yokohamské univerzity zastával názor, že jde opravdu o zbytky prehistorického Plesiosaura. Ovšem jiní japonští vědci, Shigeru Kimura a Tadayoshi Sasaki, měli zato, že v průběhu evoluce by se přece museli plesiosauři velmi výrazně změnit a v současnosti by již nevypadali tak, jako v dobách druhohor. Podle nich se jednalo o hnijícího žraloka. Protože žraloci nemají kostru jako my, ale jejich kosti tvoří chrupavka, která má tendenci shnít, nezbývá po nich takřka nic, většinou se dají nalézt jen jejich zuby a čelisti. Žralok během rozkladu může ztratit většinu kostry. Svaly pomalu povolí a uvolní i části čelisti, které se ztratí v hlubinách moře a rázem je mršina k nerozeznání od žraloka. Ovšem další badatelé zastávají názor, že podobně jako se latimérie za 400 milionů let nevyvinula do žádné jiné podoby, mohlo by se to samé stát i se skupinou mořských plazů zvaných plesiosauři. Mohlo by se tedy opravdu jednat o hnijícího plesiosaura, například obrovského Elasmosaura? Anebo šlo o pozůstatky "mořského hada" či jen žraloka? To se již zřejmě nikdy nedozvíme, pokud někdo neobjasní, na jakou záhadu tehdy posádka lodi Zuiyo-maru narazila...

Ztratily se podivné mořské nestvůry opravdu v propastech času, nebo opravdu žijí? Je také možné, že by šlo o falsifikát, po tak dlouhé době se však nedozvíme o takovém zvířeti zřejmě již nic nového. Pokud se Vám tento článek na neobvyklé téma líbil, komentujte...