Máme za sebou skutečně zajímavý týden. V pondělí byl Den evoluce, kdy jsme oslavili 166. výročí vydání Darwinova veledíla O původu druhů, poté jsme se od neurovědců z Cambridge a Pittsburghu dozvěděli, proč naše dětství trvá až do 32 let, na Apple TV vyšel paleodokument Prehistoric Planet: Ice Age, a včera jsme oslavovali 65. narozeniny našeho oblíbeného tvůrce přírodopisných filmů Nigela Marvena! Nyní je na čase prezentovat vám poslední Obrázek týdne v rámci letošního listopadu, a myslím si, že vás nezklame. Jeho autorem je Nahuel Vásquez, a byl vydán jako obrazová příloha v článku o chilských dinosauřích stopách vydaném včera online na webu odborného periodika Swiss Journal of Palaeontology. Poprvé mne na něj upozornil na Paleotwitteru uživatel Dactylioceras. Jaký je váš názor? Že si rozhodně zaslouží být do této rubriky zařazen?
Popisek k obrázku: V semiaridní naplaveninové oblasti se to jen hemží jurskými dinosaury reprezentujícími různorodé vývojové linie této neuvěřitelně úspěšné skupiny obratlovců. Nyní, v pozdní juře, se dinosauři velmi diverzifikují a narůstají do obřích rozměrů. V bahně v blízkém okolí vysychající řeky zanechávají své stopy obrovští dlouhokrcí sauropodi, herbivoři se sudovitými končetinami vysocí jako dům a vážící desítky tun. Dva z nich se oddělili od stáda, putujícího nyní v pětici za opačným břehem řeky, a přilákali pozornost velkého masožravého teropoda, jenž se nyní brodí vodou. Míří k nim s otevřenými čelistmi, a možná přemýšlí o útoku na jednoho z nich. V okolí řeky se pohybuje také patnáct menších opeřených teropodů, pátrajících po snadné potravě. Dva jedinci, které vidíme v popředí, na sebe pohlížejí, přičemž jeden z nich vydává z hrdla kvíkavý zvuk. Stopy těchto drobných oportunistů působí v bahně téměř bezvýznamně v porovnání se stopami, které v něm zanechal onen velký teropod. Tato scéna se odehrává na území pozdějšího Chile v pozdní juře. V místech, kde tito a další dinosauři zanechali tolik stop, a jež tehdy byly naplaveninovou oblastí s pravidelně vysychajícími mokřady, se bude o nějakých 150 milionů roků později nacházet souvrství Majala. Ačkoliv z něj do roku 2025 nepocházejí žádné kosterní pozůstatky dinosaurů, je bohaté na stopy těchto zvířat, včetně mnoha tridaktylních stop teropodů. Patří mezi ně ichnorody Carmelopodus, Grallator, Therangospodus, Kayentapus či Megalosauripus. Na lokalitě Quebrada Huatacondo se nachází spousta stop o délce 10 až 20 centimetrů, ale souvrství se může pochlubit i teropodními stopami o délce skoro půl metru.
Představte si, že byste se mohli vrátit zpět v čase a pohlížet na ta ohromná zvířata, jak jejich stopy, které nedávno chilští paleontologové studovali, vznikaly. Kdybych mohl, hned bych se do té doby nastěhoval na celý zbytek života!
Na co se tu můžete těšit v příštích dnech? Nastal čas sdílet s vámi další Dokumentární novinky, ve kterých se dozvíte o listopadových, ale také mnou přehlédnutých říjnových titulech! V neděli již neočekávejte Knihu týdne - od projektu si po 21 týdnech čtení 21 faktických knih dám přestávku, více možná nastíním v samostatném krátkém příspěvku v příštím týdnu. I 30. listopadu tu však bude nový článek, to vám slibuji!
Mějte pěkný poslední listopadový víkend!
Žádné komentáře:
Okomentovat