Vědecký název: Xenus cinereus,
Rozšíření: Finsko, východní Evropa, Sibiř, východní Afrika, jižní Asie a severní Austrálie,
Velikost: délka 22 až 25 cm, rozpětí křídel 57 až 59 cm, hmotnost 60 až 78 g.
Coby jediný zástupce rodu Xenus z čeledi slukovitých (Scolopacidae) je vodouš malý posledním žijícím pozůstatkem vývojové linie, která se oddělila od ostatních sluk na přelomu oligocénu a miocénu, před 23 až 22 miliony let. Jeho předchůdci nejspíše pocházeli z Eurasie, v jejíž tajze se tento ptačí druh rozmnožuje. Činí tak v pásu od Finska přes celou severní Sibiř až po řeku Kolyma na severovýchodě. Je to monogamní pták, hnízdící semikoloniálně hlavně v oblastech s velkým množstvím bahna a krátkou, nízkou vegetací, kde si staví hnízda. Do něj jsou v rozmnožovací sezóně běžně nakladena 4 vejce, o něž se pak starají oba rodiče; inkubují je po dobu 20 až 21 dnů, mláďata jsou pak vyvedena po dalších 15 dnech. Ve Finsku je nyní vodouš malý kriticky ohroženým druhem; například web NatureGate upozorňuje na to, že tamní hnízdní populace čítá pouze 3 až 5 párů, což je extrémně nízký počet. V jiných částech svého hnízdního areálu jde o druh běžný, a Mezinárodní svaz ochrany přírody jej na svém Červeném seznamu stále vede jako málo dotčený. Mimo hnízdní sezónu se vodouš malý zdržuje na východoafrickém pobřeží, v jižní Asii (zvláště na indickém a srílanském, ale také pákistánském a bangladéšském pobřeží) a v severní Austrálii, v posledních desetiletích nicméně někteří ptáci ze Sibiře nezalétávají příliš daleko a spokojí se s trávením zbytku roku na Aleutech a Pribilovových ostrovech, rovněž jako na březích Aljašky. Sem tam se nějaký ten tulák ocitne i v neotropické oblasti, a v několika případech byl tento druh zaznamenán dokonce až v Argentině! Vodouš malý je docela nenápadným bahňákem s šedavě zbarveným peřím na zádech a bílým bříškem a spodkem krku. Jeho tmavý zobák sice trochu připomíná zobák tenkozobce, ale není ani zdaleka tak zahnutý. Používá jej samozřejmě k vytahování červů z bláta, ale požírá také semena rostlin, hmyz, kraby či larvy dvoukřídlého hmyzu. Podobně jako dalším slukám, i jemu zobák slouží jednak jako taková pinzeta na tuto různorodou potravu, ale také jako sonda. Opravdu preferuje lovení na bahně, a jen málokdy se prohání vodou; studie z Keni poukázala na to, že 70 % svého času tento pták tráví lovem na písku nebo právě bahně. Vodouši malí se při hledání potravy často pohybují v malých skupinkách.
Zdroj obrázku:
Birds of the World (autor: Dave Bakewell)
Zdroje informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat