Je to neuvěřitelné, ale nastal nám už poslední červencový pátek! Čas zkrátka utíká, letošní léto je již více než měsíc staré, teprve nedávno jsme všichni byli batolaty, chvíli předtím se na Zemi objevil náš druh... v geologické minulosti je to vše zkrátka nepatrná chvilinka, doslova okamžik. Vzpomeňte si na to, až se budete na prázdninách či dovolených, které si právě užíváte, koupat. Představte si, jak ohromní a fascinující byli ti tvorové, kteří se před desítkami a stovkami milionů let koupali na stejné planetě, ale ve zcela jiných podmínkách. Dnes mezi Obrázky týdne zařazuji rekonstrukci jednoho takového živočicha. Autorem tohoto obrazu je Dani Mays. Vybaví se vám při příštím koupání taková potvůrka?
Popisek k obrázku: Poměrně velký ryboještěr, zástupce mořských plazů z řádu Ichthyosauria, pluje prosluněnými vodami oceánu Panthalassa. Poháněn mácháním mohutného ocasu s heterocerkní ploutví, jejíž spodní část je větší než část horní, pohybuje se s klidem nad skalisky porostlými mořskou vegetací, a vyhlíží něco k snědku. Jeho prodloužený zoban, vyplněný kónickými zuby, je skvěle uzpůsoben k chytání hlavonožců, ryb a případně i větší obratlovčí kořisti. Velkýma očima zpozoruje ichtyosaur potenciální oběť i ve tmě. Jedná se o jeden z druhů, které nebyly vybaveny zádovou ploutví. Původní rekonstrukce ichtyosaurů z 19. století neobsahovaly ani zádové, ani ocasní ploutve, dnes (a již po desítky a desítky let) jsou většinou tito živočichové vyobrazováni právě se zádovou ploutví, a o přítomnosti ocasních ploutví u nich snad nikdo nepochybuje. Mnozí ichtyosauři nejspíše zádové ploutve měli, ale u některých primitivnějších ryboještěrů z triasu se možná vyskytovat nemusely. Toto zvíře patří právě mezi starší ichtyosaury; obecně se zádové ploutve nevyskytovaly u bazálnějších zástupců nadřádu Ichthyopterygia, jako byl Chaohusaurus ze spodního triasu Číny, nebo u euichthyosauriána rodu Grippia ze spodního triasu Špicberského souostroví. Nejstarším amniotem se zádovou ploutví je pak Mixosaurus ze středního triasu Itálie, Švýcarska a Jihoafrické republiky. Velice malou, až nepatrnou zádovou ploutev měl zřejmě i Cymbospondylus ze spodního až středního triasu severoamerického a evropského kontinentu. Je pozoruhodné, jak se v důsledku konvergentního vývoje ichtyosauři v průběhu času více podobali mnohým rybám, právě díky přítomnosti ploutve na zádech. Tato scéna se odehrává ve středním triasu v místech, z nichž bude o nějakých 240 milionů let později sever Evropy.
Malba nese název Tranquil Waters, tedy "Poklidné vody". Myslím si, že je to krásný paleoart. Umístíte si ho na pracovní plochu svého počítače?
V příštích dnech bych rád na blog přispěl druhou částí červencové kapitoly Nových Lovců kryptidů, kterou jsem se slovíčkem "snad" zmínil jako možný příspěvek už v závěru předchozího Obrázku týdne. V neděli se zcela určitě dočkáte další části projektu Kniha týdne, tentokrát vás seznámím s doplňkovou knihou k jednomu paleontologicky laděnému dokumentárnímu seriálu. Více zatím neprozradím. Chystám pro vás také další úryvek ze Springwatch 2025, tentokráte z jeho páté epizody. A v neposlední řadě musím zmínit dokumentární novinky, které zde na blogu budou určitě uvedeny do konce července. Zase jich nebude málo!
Užívejte červencových dnů, a myslete na ichtyosaury!
Žádné komentáře:
Okomentovat