Správce dinosauřího parku - Útok Deinotheria

Prázdniny jsou v plném proudu a stejně tak řada projektů na tomto blogu! Pochopitelně však nesmí chybět ani Správce dinosauřího parku... Tak se podívejme, co Dan Jameson zažil...

Útok Deinotheria

"Hele, Dane, vstávej! Musíš nakrmit želvy Testudo atlas!" křičel na mne dnes ráno jeden z těch mála pracovníků parku, kteří zde zůstali. Zbytek, asi stovka lidí, je na dovolené. "Slyšíš mě?! Vstávej!!!" řval a bušil na dveře. Dal jsem si polštář na hlavu a neposlouchal ho. "Jmenují se Colossochelys!" vykřikl jsem poté, když jsem jeho pronikavý hlas i přes polštář uslyšel. "A už jdu..." dodal jsem ještě. Oblékl jsem si pouze župan, neboť jsem měl v plánu se brzy do svého skromného obydlí vrátit. Leptoceratops Dino, který celou noc spal vedle mé postele jako poslušný pes, nepohnul ani svalem. Jakmile jsem otevřel dveře, můj obličej byl osprchován. Uviděl jsem před sebou plastovou vodní pistoli. "Co je tohle za levný vtípek?" ptal jsem se veterináře. "Někdo musí zastat roli Olivera Marshe," krčil rameny, "a myslím, že jsem na to vhodný adept." Vynadal jsem mu, že si tohle nesmí dovolovat! Spěšně jsem ho informoval o tom, že Oliver je můj nadřízený a proto si na mne takhle dovoluje, ale tento veterinář je můj podřízený, a proto si to dovolit nesmí! Vysmál se mi a řekl, že jestli toho nenechám, podá výpověď. Celé ráno jsme spolu nemluvili. Urazil jsem se tak, že jsem s nikým nepromluvil! Až teď, okolo desáté ráno, jsem ho potkal, jak nese maso Troodonům. Sdělil mi, že to celé byl vtip, že chtěl otestovat, jak pevné mám nervy. Teď se ale fakt naštval!!! Šel jsem k nejbližšímu stromu a kopl jsem do něj jak jsem jen mohl. Výsledek byl katastrofální. Jeden z mých přátel okamžitě přiběhl a ptal se mne, co se stalo. Musel jsem s pravdou ven. Ukázalo se, že mám namožený palec, ovšem nic vážnějšího se mi nestalo. To jsem zrovna musel kopnout do nějakého stromu se silnou kůrou! Ale nakonec jsem si řekl, že veterináře nepropustím, neboť je velmi schopný. Přesvědčil mne o tom ve středu. A řeknu Vám, vděčím mu za svůj život. Nebýt jeho zásahu, asi bych skončil rozdupán tlapami pravděpodobně nejnebezpečnějšího a nejzuřivějšího zvířecího svěřence, který se v parku nachází. Deinotherium totiž uteklo z ohrady. V parku je momentálně jediný ranger, všechna zařízení ho ve středu po obědě upozornila na to, že ohrada Deinotheria byla z velké části stržena. Obrovitý chobotnatec se potuloval v jejím okolí a zuřil. Ranger Joe nasedl do vrtulníku a odletěl na místo. Obhlédl celou situaci. Nasupěný samec Deinotheria se v těch chvílích hrnul k hlavní budově. Tam jsem seděl já a všichni ostatní kromě rangera, jenž jako jediný věděl o tomto problému. Náš život byl v ohrožení...

Joe popadl vysílačku a s její pomocí nám o všem řekl. Začali jsme panikařit. Přiběhli jsme k oknům hlavní budovy, kousek od vchodu, a spatřili, jak se k nám po asfaltové cestě hrne zvíře větší a zuřivější než slon. Nařídil jsem, ať se stáhneme do skladu zbraní, ale můj přítel vtipálek nás rychle přesvědčil o tom, že opustit budovu a schovat se do jiné nepřichází v úvahu. Kdyby nás jehom na chvíli uviděl, rozdupal by samec Deinotheria klidně celý sklad i s těmi trhavinami a nakonec by celý ostrov vyletěl do povětší. Proto jsme vyběhli do patra. Veterinář vzal uspávací pušku. Otevřel okno a chystal se z patra po Deinotheriu vystřelit, když tu se náhle objevil vrtulník, s jehož pomocí ranger celé dění pozoroval. Vrtulník Deinotherium naštval. Jeho hluk působil na zvíře jako dávka zuřivosti. Troubení, které ze sebe Deinotheirum vydalo, by bez pochyby rozbrečelo malé dítě. A nás také pořádně šokovalo. Bylo to bojovné troubení. "Do Prčic, já ho netrefím! Je moc rychlej!" řval veterinář. Pak se ozvala příšerná rána. Prásk!!! Přiběhl jsem ke schodům. Díval jsem se dolů, aniž bych ze schodů seběhl, a viděl toho obra, jak stojí v hlavním sále. Strop je tam docela dost vysoký, nějakých pět metrů, ale tohle zvíře prostor co se týká výšky podstatně vyplnilo. Zuřivě teď po hlavním sále pobíhalo. Bylo to jako mít slona na steroidech u Vás doma. Popadl zábradlí chobotem a pořádně trhl. Zábradlí odletělo a prorazilo jedno z oken. Jenže zábradlí jsem se držel i já! Skončil jsem přímo před Deinotheriem. Mohutná noha otřásla podlahou přímo vedle mě. Postavil jsem se a chtěl jsem se dát na útěk, ale když jsem před sebou viděl ty ostré, dolů směřující kly, nacházející se přímo nad mou hlavou, udělalo se mi špatně. Nevěděl jsem, co mám dělat. Schodiště bylo mohutným zvířetem blokováno, já byl v blízkosti jeho klů a cítil jeho odporný dech. "Zelí," řekl jsem si, "zkažené zelí. Čím tě to krmili?" Zatroubení mne skoro ohlušilo. A pak se najednou ve dveřích objevil veterinář. Byl oblečen jen do půl těla, košili měl v ruce a mával s ní na Deinotherium. Obrovský chobotnatec se na něj obrátil. Já uskočil a vyběhl po schodišti, které mi odblokoval. Veterinář se teď dal na útěk. Přitom se na asfaltové cestě obrátil a střelil do zvířete uspávací šipku. Pak přiběhl k džípu, který byl zaparkován poblíž skladiště zbraní na západ od hlavní budovy, nahodil motor a rychle ujížděl pryč. Vyčerpané Deinotheirum za chvíli usnulo. Pak už následovalo jen připoutání Deinotheria k helikoptéře a jeho transport do provizorní ohrady. Ta je snad silnější než jeho původní, a proto snad "velký býk" neuteče. Veterinář mi zachránil život a proto nějaký ten vtípek s vodní pistolkou přežiji...

Brzy se dočkáte další části příběhu Útěk před časem, druhé části projektu Původ mosasaurů a také zcela nového seriálu, zatím však neprozradím, o čem bude... A za týden Vás samozřejmě čeká další část Správce dinosauřího parku!