Lovci kryptidů: V pasti (5/5)

Pierre a Jack unikli z nepřátelského tábora, zachráněni lidožravou nestvůrou, monstrem z Aricy. Proč však toto zvíře zaútočilo na lidi? Prahne snad po lidské krvi? Dříve, než naši přátelé budou moci učinit jakékoliv závěry, musí se dostat z auta obléhaného těmito netvory... To se ale zdá být nemožné!

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST PÁTÁ:

"Nechte ho, vy pyromani!!!" řval Pierre a ze zadních sedadel vystrčil ruku dopředu, a skleněnou láhev prudkou ranou rozbil o hlavu monstra, které právě drželo Jackův rukáv. "Díky brácho," zasýpal k smrti vystrašený Jack. Okamžitě nastartoval motor auta. To se okamžitě rozjelo. Téměř narazilo do jednoho z raptorů. Obratný opeřenec jen o setinu vteřiny dříve uskočil. Jeep konečně ujížděl z místa, které mohlo být Pierrovi a Jackovi osudným. Pierre teď po svém hrdinském činnu oddechoval, rozvalen na zadních sedadlech, sypaje z ruky střepy skleněné láhve. Jack se už vzpamatoval z nenadálého útoku a zvyšoval rychlost. Moc dobře v zrcátku po své levici viděl, jak se za autem celá smečka monster z Aricy žene naprosto neuvěřitelnou, gepardí rychlostí. "Propána, Jacku, oni jsou za náma!" vykřikl Pierre po dvou minutách, kdy se konečně ráčil ohlédnout zpět. "To vím už přinejmenším sto dvacet sekund! Mají hroznou výdrž! Co budeme dělat?!" zařval na to Jack. "Nevím!" zařval Pierre. "Přestaň řvát!" vyhrkl Jack. "Ty taky!" odpověděl Pierre. Jack se chytl za čelo a začal klít. Přitom se jeho loket dotkl troubení na volantu. Náhlý zvuk je oba příšerně vyděsil, až zároveň poskočili na sedladlech. Jack se podíval do zrcátka. Monstra z Aricy stála jako solné sloupy, jako by je někdo přibyl k zemi. Nepochybně je zvuk troubení vystrašil. Do Atacamy zavítalo tak málo lidí, a ještě méně z nich tato monstra z Aricy viděla. Sotva kdy zahlédla auto. Jak pak měla reagovat na tak silný, do uší bijící zvuk? "Unikli jsme..." oddychl si Pierre. "Hele, něco Ti řeknu," začal o chvíli později, "když jsi byl pryč, nainstaloval jsem na zadní část džípu kameru. Máme teď skvělé záběry monster z Aricy, teda jak nás ti zlověstní tentononc pronásledovali." Jack se na něj usmál, ovšem více teď přemýšlel o tom, jak se z Atacamy dostat. Po poledni se zastavili ve stínu vysokých, zářivě bílých skal. Pomalu jim docházely zásoby vody. Navíc nevěděli, kde přesně se nacházejí. Do chvíle, kdy Pierra zajali nepřátelé, věděli oba přesně, kudy jedou. Vždy se dívali na mapu a na GPS. Ovšem nyní GPS nefungovala a Pierre ani Jack si nebyli jisti, kam ukázat prstem na mapu. Po asi hodině pečlivého prostudování mapy nalezli cestu, kterou se původně dali. Vyrazili hned. Nemělo cenu se zdržovat. Toto je nebezpečné místo. Poušť, kde ročně padne méně srážek, než kdekoliv jinde na světě. Domov otřesných zabijáků z minulosti. "Myslím, že jsme si sáhli na dno. Tohle byla naše poslední hranice," pověděl Pierre svému příteli. Jack náhle zabrzdil a zašeptal: "A já zase myslím, že jsme nebyli jediní. Koukni." Vystoupili z auta a uviděli ohlodané mrtvoly všech, kteří byli tehdy monstrem z Aricy usmrceni v táboře. "Ti, kteří uprchli a pak na nás znovu zaútočili, už asi také na živu nebudou," řekl dále. "Proč si to myslíš? Vždyť jeden ujel autem!" odporoval Pierre. Jack ukázal na auto zaparkované kousek od zdemolovaného tábora. "Vrátil se?" napadlo Pierra. Z auta, jehož dveře byly po obou stranách vpředu otevřené, vykukovala zakrvácená hlava. Poslední z nepřátel Lovců kryptidů také padl za oběť monstrům z Aricy. "Tuším, že na něj zaútočili dříve, než na nás. Proto pak věděli, jak nás z auta dostat. Kdybys mi nezachránil život tou skleněnou láhví, asi bych už byl nebožtík. A ty taky," konstatoval Jack... Teď už nebyl čas na povídání. Jeep se znovu rozjel. Velkou rychlostí putoval zpět k nejbližší civilizaci... Jelo se i přes noc... Ráno kolem deváté měli Jack i Pierre pocit, že je smečka nelítostných zabijáků znovu pronásleduje. Utíkali za autem tak rychle! Doháněli ho! Dýchali na zadní sklo!

Jack vykřikl hrůzou a posadil se. Do malé místnosti pronikalo světlo několika zlatými paprsky. Svítilo na obličej Pierrovi, který před ním neustále mával, jako by se snažil odehnat nepříjemný hmyz. Jack se nejprve zasmál, když svého přítele uviděl. Pierre se konečně také probudil. Konečně se otevřely dřevěné dveře. Stáli v nich dva pánové, jistě z Chile. "Už jste se probrali. To je dobře. Neseme Vám čaj. Nebojte, je vychlazený," pověděl jim s úsměvem jeden z nich. "Co to má znamenat? Co zde děláme? Neměli jsme být v poušti? V Atacamě?" zeptal se Jack. "Dojeli jste do Mina Aguas Blancas. Dnes ráno zde Váš džíp zastavil. Prudce narazil do oblého balvanu. Místní, včetně nás dvou, utíkali k autu. Našli jsme Vás živé, ale v bezvědomí. Byli jste oba hrozně zpocení a špinaví. Určitě jste jeli autem moc dlouho a pak jste už nevnímali, kam jedete," vyprávěl jim vše ten muž. "Ach tak. Proto ten hrozný sen o monstrech z Aricy, která se znovu dala do pronásledování našich dvou maličkostí," zamyslel se Jack. Pierre jen pokýval hlavou. Jak záhy zjistili, s džípem to nebylo tak zlé. A především záběry ve všech kamerách byly neporušeny. Jacka jen napadlo, jak celá tato výprava vlastně dopadla. Doufal, že konečně stane tváří v tvář svým nepřátelům. Všichni ale byli pobiti hrozivým kryptidem... Od konce expedice už uplynuly čtyři dny. Jack s Pierrem seděli každý na svém lehátku na jedné kamenité pláži při pobřeží Chile. Oba měli nasazeny černé brýle a hleděli do dálek. Čas od času se nad mořskou vodou mihl obrys nějakého ptáka, což celému odpočinku dodávalo na zajímavosti. "Seňor. Toto Vás zajímat," řekl mužík, který vlastnil hotel, v němž oba právě přečkávali a relaxovali po těžkém dobrodružství. Jack popadl do rukou noviny a gestem Pierrovi naznačil, ať se přijde podívat. Titulek uváděl: "Zhou Len: naši pracovníci jsou nezvěstní. Pátrali v Chile po tajích přírody. Nikdo nepřežil." Oba se na sebe podívali. "Zhou Len? Tak přece už budeme na stopě," usmál se Jack...

Pokračování Lovců kryptidů zase příště!