Tento článek jsem chtěl napsat již rok, a nyní se k němu konečně dostávám! Ochrana přírody je dnes téma důležitější než kdy jindy, proto můžete tento článek sdílet i s rodinou nebo přáteli. Je důležité, aby si lidé uvědomili, jakými způsoby lze svět zvířat a rostlin chránit. Protože každý může učinit změnu... V tomto článku se dozvíte, jak dochází k ochraně přírody v jedné z nejkrásnějších zemí světa, Namibii. Není to jen poušť Namib, nejstarší poušť na světě, ale i savany a lesy, kde stále žijí velké populace zvířat, která v jiných částech afrického kontinentu byly takřka vyhubena nebo jsou již velmi vzácná...
Namibie byla původně německou kolonií. Po hrůzách, které přinesla první polovina 20. století bylo Spojenými národy rozhodnuto, že bude Namibie odebrána Německu. Kontrolu nad zemí přejala Jižní Afrika a učinila si z Namibie provincii, což později vedlo k dlouhé Namibijské válce za nezávislost. Jih Afriky byl v celém minulém století dejištěm hrozivých válečných konfliktů, teroristických útoků i bojů za nezávislost. V nebezpečí se však ocitla i zvířata, která ještě sto let před tím byla k vidění po celé Africe. V 70. letech 20. století se v Africe začalo rozvíjet komerční pytláctví se zaměřením na lov a zabíjení nosorožců, slonů, lvů a dalších zvířat. Komerční pytláctví dodnes představuje největší hrozbu pro africkou zvířenu. Lidé ve východní Asii, především v Číně a Vietnamu, věří v zázračné účinky nosorožčích rohů nebo lvích kostí. Nosorožčí rohy jsou přitom tvořeny keratinem, stejnou látkou, která tvoří naše nehty. Keratin nemá žádný léčivý účinek. Testy byly provedeny vícekrát, než si kdo dokáže představit. Přesto někteří lidé, především starší generace, stále trvají na tom, že když sní nosorožčí roh, v určitých oblastech mající cenu zlata, budou zdraví. Podobně je to se lvími kostmi, což je důvod, proč někteří bohatí lidé chovají lvi v zajetí jen proto, aby pak byli zabiti. Ani prášek z lvích kostí nemá žádné léčivé účinky... Hlavním důvodem, proč jsou v Africe velká zvířata vybíjena, je právě orientální medicína, vycházející ze starých tradic, kterým by dnes lidé věřit rozhodně neměli. Namibie byla koncem 70. let komerčním pytláctvím postižena též. Na začátku 80. let již v zemi zbylo velmi malé množství velkých, divokých savců. Jihoafrická vláda nedělala pro ochranu přírody v Namibii takřka nic. Pokud by nebylo dalších kroků, mohla Namibie opravdu skončit jako jen pustina bez života, jak si jí někteří lidé, i přes její neuvěřitelnou rozmanitost, stále představují. Za fakt, že je nejrozmanitější pouštní zemí v Africe a snad i na světě, vděčí Namibie krokům, ke kterým bylo přistoupeno později...
V době, kdy již zvířat v Namibii velmi ubylo, spravoval jeden přírodovědec velké, nedotčené území, pětkrát tak velké jako Etosha. Krátce po něm přišel na scénu Garth Owen-Smith, oceněný ochránce přírody. Spolu se svými spolupracovníky si uvědomil, že jediný způsob, jak zachránit zvěř v Namibii, je zapojit do jejich ochrany místní obyvatele. Během koloniální éry místní ztratili zájem o záchranu své přírody. Zřejmě to bylo kvůli tomu, že cítili moc ze strany kolonistů. Nyní bylo na čase to vše změnit. Garth Owen-Smith neměl ze začátku ani peníze na to, aby místním obyvatelům platil za jejich práci v ochraně přírody. Ze začátku jim tedy vozil pouze jídlo. Postupně ale vznikla celá síť ochránců místní zvěře, kterým se začalo říkat "game guards". Mnozí z pytláků se náhle stali ochránci zvířat. Jak to řekl Garth Owen-Smith, pytláci jsou povahově velmi podobní ochráncům zvířat. Velmi rádi jsou venku v divočině, jen si neuvědomují, že zabíjením zvířat přírodu ničí. Proto i dnes většina významných lidí, jež organizují zátahy proti pytlákům, jsou sami bývalí pytláci. V 80. letech však ochrana přírody v Namibii stále nedosáhla toho, co bylo Owen-Smithovým cílem. Obyvatelé Namibie tím stále nebyli příliš zaujati. Navíc do roku 1989 probíhala Namibijská válka za nezávislost. Vše se ale změnilo v roce 1990, kdy došlo k independenci. Nezávislost Namibie, a vznik relativně mladého velkého státu v Africe, znamenal velký krok pro ochranu přírody. Namibie se stala první africkou zemí, která ochranu přírody zapsala do své konstituce. V roce 1993 začal v Namibii působit Světový fond pro ochranu divoké zvěře (WWF). Ředitelem programu WWF Namibia se roku 1993 stal americký ochránce přírody Chris Weaver. Toto místo si drží dodnes. O něco později začala v Namibii působit i společnost TRAFFIC, pod vedením Rachel Kramer. Jejím úkolem je mobilizovat soukromé i veřejné sektory k záchraně biodiverzity Namibie... Během relativně klidných 90. let (jen koncem této doby došlo k teroristickým útokům na jihu Namibie) se zvířatům začalo dařit lépe. Jak později uvedl Garth Owen-Smith, populace nosorožců černých se od počátku nezávislosti ztrojnásobila. Půsodně jich přitom v zemi žilo jen 70. Dnes žije v Namibii nejvíce volně žijících černých nosorožců. Vzrostl i počet pouštních slonů, kteří jsou nomády pouště Namib. Namibie se stala zemí, která má největší gepardí populaci. Vzrůstá i počet lvů. Významně vzrostl i počet antilop skákavých, přímorožců a impal. Na pobřeží Namibie se zvětšil počet velryb jižních, užívajících si pobřežní vody bohaté na plantkon, jímž se živí...
Garth Owen-Smith řekl, že pytláctví ze strany obyvatel Namibie bylo takřka vymíceno. Obyvatelé Namibie v podstatě přestali zvířata lovit. To však neznamená, že by se dodnes tato země nepotýkala s problémy. Od roku 2015 bylo v Namibii zabito na 162 nosorožců a slonů dohromady (z toho údajně okolo 125 zvířat činili právě nosorožci). Odchytit pytláky, kteří do Namibie často míří například z Jihoafrické republiky, není snadné. Při odchytu pytláků totiž vždy ztratíte minimálně jedno zvíře, které je pytláky na místě činu zabito... Přesto je na tom Namibie v porovnání s ostatními africkými zeměmi dobře, jde-li o divokou přírodu. Ekoturismus nyní pomáhá zemi získat finance na záchranu zvířat. Mnoho lidí touží po cestě do pouště Namib, aby obdivovali úžasnou, prehistorickou krajinu, kterou nabízí. Také chtivost lidí z celého světa vidět velká africká zvířata v jejich přirozeném prostředí je hlavním poháněčem k jejich konzervování. A konečně, i pytláky se daří zadržovat. Před dvěma lety bylo v zemi zatčeno 48 pytláků najednou... Pokud bude Namibie pokračovat v ochraně přírody způsobem, který byl před několika desítkami let zvolen, jistě se podaří zdejší divokou přírodu zachránit...
Měli bychom si z Namibie vzít ponaučení a snažit se chránit zvířata podobným způsobem. Pokud o to mají zájem všichni lidé, pak se určitě podaří naši přírodu ochránit...
Více informací o ochraně přírody v Namibii můžete najít na těchto odkazech:
Tento článek můžete sdílet se svými přáteli nebo rodinou. Každý, koho ochrana přírody zaujme, může učinit důležité změny, a to je tolik podstatné... Děkuji za Váš čas...
11 komentářů:
[1]: teda rohovinou... a možná i slonovinou, teď si nejsem jistý....
Krásný příběh. :)
[2]: Ano, vím o tom, jde o legalizaci obchodu s nororožčí rohovinou. Je to velmi smutné a zdrcující. Jihoafrická republika ztratí ročně přes sto nosorožců, a to má podobně jako Namibie dost velkou populaci těchto zvířat. Tímto krokem nosorožce jen ohrozí. Jako by neměli dost s tím, co se stalo v únoru v Tula Tula (ozbrojenci tehdy vtrhli do nosorožčího sirotčince a před očima veterinářů brutálně zabili dva nosorožce). :-( Musíme proti tomu bojovat...
[Smazaný komentář] Ne, všichni lidé nejsou špatní. Vždyť se podívej, kolik mladých lidí je dnes nadšených ochranou přírody. Já mám známé v Indii, kteří milují hady a protestují proti starým fakírům pracujícím s hady (tito fakíři například vytrhávají kobrám zuby, aby s nimi mohlid dělat své šílené kousky). Jak to říká Sir David Attenborough, mladou generaci ochrana přírody zajímá, protože toto je svět, ve kterém budeme pracovat. Já kdysi lidi také odsuzoval jako celek, ale bylo to značně přemrštěné. Jen někteří, kterých je však značně mnoho, jsou skutečně špatní.
Velmi zajímavé počtení, skvělý článek.. Nechápu ale co za lidi může vykonávat pytlačení to je přeci hrozné.. Jinak jsem rád, že se ochraně přírody tolik Namibie věnuje.
[4]: Teď jsem mluvil spíš o druhu jako takovém. Samozřejmě, že spousta lidí se o přírodu stará, ale i ti bohužel, svým způsobem, přírodu likvidují auty a tím vším. No a k tomu ještě tohle. Slonovina, nosorožci, kůže...a pro co? Pro bezcenné papírky, které cenu, SKUTEČNOU CENU, nikdy neměly a nikdy ani mít nebudou.
[6]: No právě, já bych nemluvil o druhu jako takovém, mluvil bych o jedincích. Hned jsem si vzpomněl na Hercula Poirota: "Poirotovi nejde o národy [či jiné skupiny], jde mu o jedince, kteří zbavili jiné jejich práva na život".
[6]:Chápu. Reagoval jsi čistě na tuto vyhlášku. Já však ne. Nemluvím o úmyslu jedince ani celého druhu, ale spíš o činech a vlivu. Někdo, jednotlivec či skupina, bojuje proti zabíjení, jiní to zase kvůli zisku a moci povolí, jenže nakonec decimujeme planetu masově - nehledě na naše úmysly. (Tahle konverzace je vedena pomocí strojů, které bylo třeba vyrobit. Na to bylo třeba sehnat, dopravit suroviny) Celkově je to zkrátka likvidace a tahle odpornost, zvlášť po tom co se stalo v tom sirotčinci, je jen další pořádná kapka do k už tak vysoké hladině nebezpečného poháru. Bohužel, to už je nevyřešitelný problém a vyřešit, už by to mohlo jen masové vyhynutí nebo řešení ve stylu Dana Browna.
[8]: No, je pravda, že lidé naši planetu ničí, ale já nemám rád, když někdo nadává a nic nedělá. Tohle se obvykle děje. Já taky hrozně nadával na lidi, předtím než jsem začal dělat něco pro ochranu přírody sám. Od té doby to vůbec nevidím černě. Tím jako nechci říct, že ty nic neděláš, naopak vím, že na Den Země jsi sbíral odpadky atd., což je skvělé. Jenže proč být tak pesimistický? A těch úvahách o masovém vymírání lidstva bych se zdržel. Já jsem fanoušek Steva Irwina a beru to stejně jako on. Lidé a divoká zvířata spolu mohou žít v míru.
[8]: Nicméně, Martinoraptore, máš pravdu, a mě také vždycky naštve, jak se někteří lidé odporně chovají vůči přírodě a zvířatům... Já to jenom beru trošku víc optimisticky, protože mám spoustu známých, kteří se v ochraně přírody angažují. Člověk to pak nevidí tak černě.
Koukám, že jsem rozpoutal pěknou debatu no.... :l
Okomentovat