Správce dinosauřího parku - Ploutev vyčnívající z vody!

Dnes je 7. dubna, a jelikož je pátek, nesmí chybět Správce dinosauřího parku!!!

Ploutev vyčnívající z vody

Celý týden jsem to měl těžké... Všechno to začalo v sobotu... V pět hodin ráno mi Tim přinesl speciální balíček, který mi byl doručen od neznámého odesílatele. S nadšením jsem jej otevřel. Nacházelo se v něm něco barvy lidské kůže. Sáhl jsem na ten podivný předmět, a náhle z balíku vyskočila umělá lidská ruka na pružině! Dostal jsem ránu do nosu, balík i s dárkem, neobyčejně těžkým, jsem pustil z rukou a on dopadl přímo na mou nohu. Chvíli jsem skákal po jedné noze, chvíli nadával, potom bil pěstí do omítky mého skromného domku, a při tom všem se Tim strašně nahlas smál, jako by na celé planetě Zemi neexistovalo nic tolik k popukání, jako to, co jsem právě předváděl. Když jsem se po několika desítkách minut uklidnil, a uklidnil se také Tim, řekl jsem mu, ať se stydí, balík jsem mu hodil na hlavu (výsledek se podobal tomu, co se stalo mne) a jen tlumeným hlasem jsem slyšel: "Apríl!". Zamkl jsem se ve svém domku, byl jsem uražen! Takto uražen jsem snad ještě nikdy v celém svém dlouhém životě nebyl! Po nějaké chvíle jsem ovšem usnul. Až v osm, když jsem se probudil, stále uražen z Timova čísla, vzpomněl jsem si na Oliverovo varování. Vyskočil jsem z postele, peřinu odhodil až k oknu, přeskočil spícího Dina, otevřel dveře a popadl znovu ten balík, který ležel na zemi (Timovi se asi nějakým mne neznámým způsobem podařilo dostat ho ze své hlavy). A zase! Ruka mě praštila do obličeje, tentokrát to odneslo mé levé oko. "Safra!" křičel jsem a běhal po celé uličce, až jsem doběhl k hlavní budově, kde stáli turisté a pozorovali mne s neskutečným údivem. Co se dalo dělat? Vrátil jsem se k té krabici, abych si konečně něco ověřil. A zase! "Do Prčic! To snad není pravda!" řval jsem a zakrýval si pravé oko. Někde jsem sehnal mačetu, celou krabici i s umělohmotnou rukou na pružince jsem rozflákal a mezi zbytky našel pár útržků papíru, jenž jsem složil dohromady a bylo mi tak dáno přečíst si následující text: "Pozdrav z Amazonie! Tvůj nejlepší přítel O." Zuřil jsem. Aprílových žertíků jsem toho dne zažil ještě několik. Veterinář Roger ke mne třeba přiběhl, držel si zápěstí a bolestně křičel: "Uštknul mě Pachyrhachis! Uštknul mě Pachyrhachis! Dejte mi taipaní protijed, rychle!" a já mu na to pochopitelně skočil. Ještě si ze mne někdo utahoval, že prý v hlavní budově stojí Deinotherium a stříká z chobotu vodu na kolemjdoucí návštěvníky, ale tomu už jsem nevěřil... Večer jsem byl uražen ještě více, než ráno. 2. dubna se už ale vše vrátilo do normálu...

Jediná zajímavá, ovšem také hrůzu nahánějící událost, jež se za poslední týden udála, vyšla na světlo světa ve středu odpoledne. Chlapi z přístavu mi zavolali, že se ve vodách okolo ostrova pohybuje podivná, obrovská ploutev, čnící nad vodou. Nepochybně nějaký druh velkého pravěkého žraloka, řekl jsem si. Když jsem dorazil do přístavu, narazil jsem na jednoho opilého dělníka. Pracoval zde na opravě nákladního jeřábu. Protože byl opilý, neustále mi říkal, ať se podívám na hladinu moře, že tam uvidím "pomstu". Dokola mi říkal: "Pomsta! Pomsta za zády! Máte za zády pomstu!!!". Dal jsem mu vyhazov a naštval se na chlapy z přístavu, že mu věřili a okradli mne o čas. Až po pár minutách jsem zjistil, že si nikdo nevymýšlel, ani ten opilec. Po hladině moře se skutečně pohybovala pomstychtivě působící ploutev. Nepatřila žraloku. To jistě ne. Zato jsem si vzpomněl na zvíře, které se u nás v parku ohřálo jen na několik krátkých týdnů, neboť péče o něj byla neuvěřitelně komplikovaná. Spinosaurus! Druh dinosaura, který mezi masožravci dorůstal největších rozměrů, a také vrah pilota Rodrígueze! Spinosauři často plavou, loví ryby a ponoří obvykle pod vodu celé tělo, kromě plachty. Ta krásně září na hladině. Každý, kdo ji uvidí, je však zachvácen strachem. Měl jsem to štěstí, že jsem po několika minutách z přístavního mola zahlédl hlavu Spinosaura, to když se dinosaurus nadechl a poté zase ponořil. Byl dost daleko, vsadím se, že neplaval k Tedově ostrovu, ale někam dál. Snad za rybami? Nebo kolonizovat nová území? To by ovšem bylo podivuhodné! A znamenalo by to, že můj otravný přítel a skvělý přírodovědec Oliver se ani trochu nemýlil! Zdá se, že je jen otázkou času, kdy pravěká zvířata začnou přirozeně opouštět Isle of Die a vydají se do našeho světa. Až pak vystoupí na souš, prve možná na malých Tichomořských ostrovech, nastane něco děsivého... Ale to je přece strašlivé!!!

Další část Správce dinosauřího parku očekávejte jako vždy v pátek, 14. dubna!