Časté evropské fosilie-Amoniti

První část mého projektu o častých evropských fosiliích pojednávala o ježovkách, druhá se věnovala trilobitům. Ve třetí části nahlédneme na další, velmi dobře známé prehistorické živočichy, amonity. S jejich zkamenělinami se také často setkáme...

Každý sběratel fosilií důvěrně zná amonity. Tito živočichové s tvrdou schránkou patřili mezi hlavonožce. Hlavonožce můžeme rozdělit do dvou skupin: skupinu, která má viditelnou schránku, a další skupinu, která ji má uvnitř těla. Schránku uvnitř těla mají olihně, sépie a také belemniti, kteří už vyhynuli. Naopak viditelnou schránku měli amoniti a loděnkovití (nautiloidi), kteří přežívají dodnes. Amoniti však zmizeli z povrchu zemského při velké katastrofě, která z něj vymazala i dinosaury... Tito hlavonožci jsou starší, než si někteří lidé myslí. Objevili se už v období Devonu, ale největší rozmach zaznamenali amoniti nebo amonoidi v druhohorách-Triasu, Juře a Křídě. Proto se také druhohorám kromě označení "věk plazů" říká i "věk amonitů". Amoniti patří mezi tzv. vůdčí zkameněliny. Skvěle se podle nich dá poznat, jaké je stáří hornin, v nichž se nacházejí... Dorůstali do různých rozměrů. Ti nejmenší měli sotva pět milimetrů v průměru, ti největší byli tak velcí, že je požírali i desetimetroví mořští plazi, kteří jejich vápenaté schránky rozbíjeli s pomocí tlamy plné ostrých zubů. Byly nalezeny schránky obrovitých amonitů, které roztrhal Mosasaurus, největší mořský predátor období Křídy před 75 milióny let... Zajímavostí je, že jméno amonit vychází ze slova Ammon, což byl jeden z bohů v egyptské mytologii. Staří Římané říkali těmto tvorům "ammonis cornua", což znamená "rohy Ammona". Schránka jim totiž připomínala zatočené beraní rohy, které byly Ammonovi někdy přikreslovány. Je to neuvěřitelné, ale amoniti byli spolu s dinosaury (starými Číňany nazývanými draci) prvními identifikovanými zkamenělinami. Dodnes se těší velké oblibě u milovníků fosilií, sběratelů zkamenělin i zájemců o prehistorický život...

Amoniti tedy začali být nalézáni v Evropě, ale vyskytovali se po celém světě a s jejich zkamenělinami se setkáme jak v severní Evropě, tak daleko na jihu, na Antarktidě... Pevná, vápenatá schránka amonitů je obvykle tím jediným, co se z nich zachovalo. Jen vzácně lze najít otisk měkkého těla ve skále. Tělo amonita se nacházelo v poslední, obývací komůrce schránky. Přední část těla, vybavená chapadly a očima, směřovala ven z ulity. Pomocí chapadel amonit plaval. Dále, ostatní komůrky ve schránce obsahovaly směs plynů a kapalinu. V některých případech lze podle velikosti schránky určit, zda byl daný amonit sameček či samička. Není to ale pravidlem, protože jen podle schránek to určit nelze. Nicméně menší schránky se nazývají mikrokoncha, větší pak makrokoncha. Střed schránky amonita se nazývá píštěl...

Parkinsonia

Období: Střední Jura.

S tímto amonitem se v Evropě často setkáte. Na schránce jsou dobře vidět všechny závity, pokud tedy náhodou nejsou přikryty horninou. Ulita měla velmi dobře viditelná, silná žebra, která se na vnějším okraji rozdvojovala. Po obvodu vnějšího okraje schránky probíhala linie, čára či rýha, která byla docela tenká, ale žebra přes ní vůbec nepřesahovala... Jinak je tento rod amonita podobný rodu Dactylioceras-ten ale tuto rýhu nemá. Parkinsonia měla v průměru až 15 cm.

Clymenia

Období: Devon.

Tento velice primitivní amonoid měří v průměru jen asi 8,2 centimetru. Na rozdíl od pozdějších, vyvinutějších amonitů měl tento rod hladkou schránku neopatřenou žebry. Rýhy byly velmi nepatrné, na pohled okem jsou takřka neviditelné. Rýhy se každopádně rozbíhaly směrem od středu schránky. Píštěl byla obvykle malá... Tento rod známe pouze z Evropy, je to evropská specialita...

Quenstedtoceras

Období: Střední i svrchní Jura.

Toto je jeden z rodů, u nichž můžeme spolehlivě rozeznat samičku a samečka podle velikosti schránky. Mikrokoncha měla až 63 milimetrů v průměru, přičemž jsou pro ni typické kryté vnitřní závity. Makrokoncha měla žebra méně výrazná. Tento amonit se nevyskytoval jen v Evropě, je nalézán celosvětově...

Psiloceras

Období: Spodní Jura.

Další z jurských amonitů, tentokrát však nesmírně důležitý pro datování stáří hornin. Psiloceras je rod typický pro nejstarší zónu období Jurského, tzn. kdykoliv, když je nalezen, okamžitě se ví, že se jedná o nejstarší Jurské horniny... Pro tuto pozoruhodnou zkamenělinu je typické ještě něco: schránky bývají často zploštělé. Je tomu tak kvůli vlivu jílovitých břidlic-tlak jimi vyvolaný schránky během geologických procesů zploštil. Velcí Psilocerasové mohou mít v průměrfu až 7 centimetrů, a kromě Evropy se s nimi setkáme i v Indonésii.

Představili jsme si několik z často nalézaných či prodávaných rodů trilobitů, kteří pocházejí z Evropy, někteří alespoň částečně. Budu velmi rád, když mi napíšete komentář k tomuto článku... Tak zase příště, u dalších Častých evropských fosilií!