Svět opičích ještěrů, 2. část

V minulé části jste se seznámili s mladým samcem Megalancosaura se jménem Stephen. Jezírko, kam se Megalancosauři denně chodili napájet, se ale ukázalo být nebezpečným. Navíc se později v krajině objevili podivní tvorové... Co jsou asi zač?

Svět opičích ještěrů, 2. část:

Stádo velikých zvířat, která Stephen pozoroval z vrcholku stromu, putovalo daleko na západ. Ani jeden z nich se neobrátil k lesu a jezeru. Čas od času se některý z těch čtyřnohých obrů postavil na zadní, aby se lépe porozhlédl po krajině. Dělal to pravidelně jedinec v popředí stáda, jelikož ho vedl a musel vědět, kam přesně jde. Jen co se veliké stádo vzdálilo, u jezera opět zavládl klid. Ne však na dlouho. Stephen se uložil na větvi, na kterou svítilo teplé odpolední slunce, avšak nepříliš horké, poněvadž bylo zadržováno větvemi jehličnanů. Na Stephena dopadaly jen části slunečního svitu. Pak se najednou ve vzdálenosti pouhých třicet metrů od něj ozvalo hlasité zahučení. Jako všechna zvířata v okolí a především pak Megalancosauři, Stephen instinktivně zvedl hlavu a obrátil ji ke zdroji zvuku. Přišlo sem další stádo velkých zvířat, tentokrát o něco menší, než to předchozí. Tato skupina však neputovala pustinou dál, na chvíli se usadila tady, u lesa. Les to byl sice celkem řídký, ale díky své velké rozloze poskytoval těmto masivním býložravcům dostatek potravy. Byli to migrující Plateosauři, evropští dinosauři neustále protínající kontinent Pangaea při svých cestách za potravou. V tuto dobu měli ovšem namířeno k hnízdištím, jež se nacházela už jen pár kilometrů odsud. Stáda těchto mohutných, avšak neškodných zvířat čelila neustálému nebezpečí. Toho se místní živočichové obávali. Za stády dinosaurů, dokonce těch největších, jaké snad tehdy svět poznal, putují i masožravci. Stephen se stále držel stromu. Najednou uviděl velikého býložravce, jak se s otevřenými čelistmi blíží k listům poblíž jeho těla. Trochu se polekal, a jako ještěrka v rychlosti vyšplhal o několik metrů výše. Tady, ve svém stromovém království, byl Stephen naprosto nepolapitelný. Kryt jehlicemi stromu, opět ulehl a odpočíval. Za chvíli nad ním něco proletělo. Stephen byl zase probuzen, ale věděl, že z těchto zvířat si nemusí dělat těžkou hlavu. Proletěl nad ním Peteinosaurus. Tito malí ptakoještěři patřili mezi první létající plazy vůbec. Lovili vážky a další hmyz žijící u vody a tak pro ně bylo jezero stálým domovem. Peteinosauři žili samotářsky a vyváděli mláďata v puklinách stromů, kam za nimi žádný predátor nemohl. Měli strach jen z jedné skupinky zvířat: z Megalancosaurů. Pro Peteinosauří vajíčka totiž představovali katastrofu, měli-li tedy dost štěstí, aby ukryté hnízdo vůbec našli. Kousek odsud se jedna samička Megalancosaura rozhodla takové hnízdo vyslídit. Pozorně sledovala jednoho Peteinosaura, který se v dvouminutových intervalech stále vracel k jedné škvíře ve starém, suchém stromě. Nakonec usoudila, že tam by mohla najít potravu. Peteinosaurus odletěl, a samička opičího ještěra měla unikátní příležitost. Jamka byla trochu úzká, Peteinosauři jsou mnohem štíhlejší, než Megalancosauři. Avšak na kraji snůšky uviděla jedno kožovité vejce a popadla je do čelistí. Náhle ji něco klovlo do zad. Megalancosauři samička upustila Peteinosauří vejce, ztratila rovnováhu a spadla. Její pětadvaceticentimetrové tělo přistálo přímo ve vodě. Peteinosaurus, bránící své hnízdo, za chvíli na vše zapomněl a dál se věnoval svým povinnostem. Zato malý opičí ještěr měl dost problémů. Krátce po pádu do vody se před ním objevila hlava plná zubů! Byl to Nothosaurus! Popadl Megalancosaura za ocas, trhl s ním, pak dostal své zuby k břichu oběti a s mocným stisknutím čelistí vytekla spousta krve. Megalancosaurus ještě stále žil, když Nothosaurus začal hodovat na ukousnutém ocasu. Za chvíli se samička utopila. Nothosaurus tímto příležitostným útokem o nic nepřišel, ale také mu nic moc nedal. Na otevřeném moři, kde po většinu roku tito mořští plazi žijí, by lovil o moc větší živočichy. Stephen o této nehodě ani nevěděl. S příchodem noci se mu povedlo chytit jednu jepici, poletující nebezpečně blízko jeho zubatých čelistí. Svou polohu ale Stephen neměnil, místečko, které si odpoledne vybral k odpočinku, bylo ideální i k přečkání noci. Ta však nebude o nic bezpečnější, než den...

Co se asi přihodí? Pokračování příště!!! Doufám, že se Vám druhá část příběhu líbila...