Zvláštní znaky dinosaurů-Pachycephalosauridi

Další čeleď dinosaurů s opravdu podivuhodnými znaky je tu! Tentokrát jsou to tlustolebí dinosauři...

Pachycephalosauridi byli podle mnohých palentologů jednou z posledních evolučně prosperujících skupin dinosaurů vyskytujících se na konci období Křídy. Patřila mezi ně řada dinosaurů: Pachycephalosaurus, Prenocephale, Stygimoloch, Sphaerotholus, Stegoceras, Tylocephale, Dracorex a někteří další. První zástupci se objevili před 90 miliony let, jedním z prvních pachycephalosauridů bylo zřejmě Ferganocephale z pravěkého Kyrgyzstánu, ale nevíme to jistě. Naopak takoví známí Pachycephalosauridi, jako např. Pachycephalosaurus, do této čeledi patřili nesporně. Společně se známými rody dinosaurů, jako Tyrannosaurus Rex, Triceratops, Ankylosaurus a dalšími, vyhynuli na konci období Křídy, před 65 miliony let. Ale co měli všichni společného? Co si všechny ty rozdílné druhy zachovaly od svého společného předka z dobi střední Křídy? Především to byla bipední zvířata, chodila po dvou nohách. Přední končetiny byly celkově krátké a dinosauři se o ně neopírali. Možná s nimi však mohli hrabat, to ale nevíme. Měli také dlouhý ocas, který tvořil skoro polovinu délky těla (tak jako u dnešních ještěrů). Pravděpodobně byli rychlí, když utíkali. Na tom mohli kapitalizovat, když je napadl predátor. Podobně jako většina relativně malých ornitopodů, i pro ně byl spásou rychlý úprk. Když už došlo k napadení ze zálohy a zvíře nemohlo uniknout, nemohlo proti svému sokovi využít dalšího zvláštního znaku? Nejpodivnějším znakem této skupiny dinosaurů totiž nejsou pláty na hřbetě jako u Stegosauridů nebo obrovské zuby, jaké měly Tyrannosauři. Je to přímo jejich hlava...

Pachycephalosauridi byli charakterističtí svou tlustou lebkou, proto se jim také říká tlustolebí dinosauři. I když to byli vegetariáni, vypadali děsivě. Jedna z teorií tvrdí, že tvar lebky i podivné ostny, které z ní vybíhaly, sloužily k určení druhu. Samci je mohli ukazovat samicím a lákat je tak. Tato okrasa mohla sloužit také k odstrašení nepřátelkých samců. S tím ale souvisí ještě něco. Pachycephalosauridi svou tlustou lebku používali v soubojích. Když samci bojovali o teritorium, vráželi do sebe hlavou. Takové údery musely být hodně bolestivé! Dříve se předpokládalo, že se byli schopni srazit hlavami, ale takovou ránu by asi jejich lebka nevydržela a praskla by. Takže se asi spíše "bili" do boků. Některé rody, jako Stygimoloch nebo Dracorex, měli ale na lebce vysoké ostny, delší než jejich příbuzní. Zda s nimi mohli třeba nabodnout útočníka, nebo sloužily výhradně k předvádění se, to bohužel nevíme. Existuje ale ještě jedna zajímavá teorie. Mark Goodwin a Jack Horner přišli s tím, že se s růstem lebky měnila i její struktura a celkově klenutost lebky. Soudě podle stop cév, které se na zkamenělých lebkách zachovaly, lze usuzovat, že z klenby mohl vyrůstat jakýsi roh. Neví se ale, jak vypadaly. Možná někteří Pachycephalosauridi opravdu měli takové vyvýšené rohy na hlavě, ale většina měla plochou lebku...

Upřímně doufám, že se Vám můj článek líbil-pokud ano, komentujte. Brzy napíši další díl tohoto projektu!