Poprvé se v rámci tohoto projektu podíváme na skupinu výhradně býložravých dinosaurů... Snad se Vám článek zalíbí!
Stegosaurus patří mezi nejznámější a nejpopulárnější dinosaury. Mohli jste jej vidět v mnoha filmech a seriálech, od Putování s dinosaury a Toulky dinosaurů Amerikou až po Jurassic Fight Club. Objevil se ve velkém množství knih, dokonce i v Borroughsově románu Tarzan and the Earth's Cole. Avšak tento velký, sedm metrů dlouhý dinosaurus, který si vykračoval po lesích Severní Ameriky v pozdně Jurském období, zdaleka nebyl jediným veleještěrem s pláty a bodci. Skupina Stegosauridae zahrnuje i mnoho dalších, jako byli Kentrosaurus, Tuojiangosaurus, Huayangosaurus, Lexovisaurus, Chungkingosaurus či Chialingosaurus. Vesměs žili v době před asi 150 miliony let. Měli mnohé společného, přední končetiny byly kratší než zadní, byla to pomalá zvířata pohybující se loudavou chůzí. Hlava byla úzká a malá, kdesi v jejím nitru se nacházel mozek ne větší než vlašský ořech. Takové zvíře asi příliš nepřemýšlelo, ale malý mozek stále dokázal pohánět tak veliké tělo. Je to zvláštnost, ale u dinosaurů to není nic neobvyklého-velcí sauropodi dorůstali mnohem větších rozměrů než Stegosauridi a měli přibližně stejně velký mozek. Co je však na Stegosauridech nejpodivuhodnější? Usuďte sami, podívejte se na ně a položte si takovou otázku. Vaše oči se jistě zadívají na pláty, která mají zvířata na hřbetu. A také na ocase se nacházejí znaky typické pouze pro Stegosauridy...
Stegosauři patřili spolu s nodosauridy a ankylosauridy do velké rozsáhlé skupiny zvané Thyreophora. Všechno to byla těžce obrněná zvířata, v případě ankylosauridů a nodosauridů s tvrdými pancíři pokrývajícími celý povrch zad a dokonce kostěnnými očními víčky. I Stegosauridi v jistém připomínali velký dinosauří tank. Proč však měli na zádech ty podivné pláty? A proč se některým vyvinuly bodce na ocase? V Borroughsově románu o Tarzanovi, v němž postava jménem Jason Gridley putuje do jiného světa a potkává Stegosaura, je ukázána zajímavá domněnka. Stegosaurus je totiž v knize popsán jako létající tvor, který díky deskám dokáže vzlétnout. V tajemném světě Pellucidar to bylo možné. Podle fosilních pozůstatků víme, že Stegosauridi žijící byli celkově těžcí, a létat určitě nedokázali. Zato však desky k něčemu potřebovali. Někteří paleontologové si myslí, že mohly být pestře zbarveny a mohly tak upoutat pozornost samice. Mnohem pravděpodobnější je však teorie, že je používali při obraně. Desky nebyly příliš ostré, i když si útočník mohl poranit tlamu, pokud do nich kousl. Hlavní však bylo, že mohly být nality krví, setkal-li se stegosaurid s nepřítelem. A to mohlo vytvořit naprosto odstrašující podívanou, takže se predátor zalekl a otočil se opačným směrem. Když však byly pláty prokrvené, proč nemohly sloužit také k termoregulaci? V ranních hodinách mohl Stegosaurus desky nastavit slunci a ohřát se. To bylo možné u stegosauridů s širokými pláty, jako byl právě Stegosaurus. Takoví jako Chialingosaurus nebo Chungkingosaurus měli na zádech velmi úzké pláty, u nich se to tedy zdá být nepravděpodobné. Tito tvorové však měli v zadní části hřbetu hroty. Ty mohly sloužit k obraně. Také bodce na ocase, které měli stegosauridi, byly účinnou zbraní. Když zvíře švihlo dlouhým ocasem, mohlo útočníka zasáhnout přímo do hlavy, a zabít ho...
Pokud jste článek četli a něco Vás v něm zaujalo, můžete napsat komentář-budu za to velmi rád...
Žádné komentáře:
Okomentovat