pátek 18. března 2016

Správce dinosauřího parku - Přesun Mesembriornise

Od událostí se zuřivou samicí Wuerhosaura už uplynul týden, a je zase na čase vrátit se do Dinosauřího parku za správcem Danem a jeho prehistorickými svěřenci! Co nového se asi přihodilo?

Přesun Mesembriornise

Od pondělí náš ostrov zachvátil prudký liják. Bylo to už v neděli večer, když jsem uviděl obrovská mračna stahující se právě k našemu ostrovu. Přicházela odkudsi z východu. Pršet začalo okolo čtvrté ráno v pondělí, a věřte nebo ne, přestalo až ve středu okolo šesté večer. Bylo náročné pohybovat se v terénu, který se změnil na jedno velké bahnisko. Všude, kam jen oko dohlédlo, rýsovalo se mokré bahno, a sem tam i nějaká ta louže. Mnohé byly dost hluboké, chlapi v nich často uvízli až po kolena a pak ne a ne se dostat zpátky. V takových případech připomínaly louže spíše tekuté písky. Většina zvířat se při dešti schovala do svých úkrytů, s výjimkou akvarijních tvorů, kteří si libují pod střechou akvária. Ale i s nimi byly problémy. Plesiosaurus pravděpodobně získal nějaké parazity, po téměř celý týden se otravně otíral o roh svého akvária. Museli jsme ho odchytit a vytáhnout ven. Nebylo to nic lehkého, náš Plesiosaurus totiž za dobu svého pobytu v parku pořádně přibral. Nebyl ani uspán, prostě jsme ho vytáhli za pomocí speciálních lan. Jednoho z chlapů téměř kousl, ale naštěstí byly reakce mého přítele Jacka velmi pohotové. Ukázalo se, že Plesiosaurus měl nějakou plíseň na jedné z ploutví. Ošetření zabralo více než hodinu, ihned poté bylo zvíře vráceno do svého výběhu. Aby se na nás tolik nezlobil, nakrmil jsem ho čerstvými rybami-měli byste vidět, jak rychle změnil náladu! Více problémů nás však stihlo s Mesembriornisem. Tento velký děsopták patří mezi zvířata, s nimiž není radno si zahrávat. Není člověku nebezpečný, pokud Vás příliš silně neklovne, nebo, což je možná ještě horší, nekopne nohou s ostrými drápy. Někteří pracovníci mu pro jeho agresivní povahu přezdívají "prakasuár". Kasuáři totiž také kopou, brání-li například své mladé. Tento pták však kopne už tehdy, když se přiblížíte na metr a půl. Bohužel, při deštích došlo k zaplavení jeho výběhu. Chudák Mesembriornis stál na malém, sotva dva metry širokém ostrůvku uprostřed své ohrady. Všude kolem už bylo více než metr vody. Kdyby to ní vstoupil, sahala by mu zhruba ke křídlům. Když jsem byl rangery na místo zavolán, přemýšlel jsem, co udělat. Jasné bylo, že musíme Mesembriornise přemístit. Ale bylo už úterý večer a mě to moc nemyslelo. Toho dne jsem měl nabitý program, pochopitelně jsem byl moc unavený. A tak mě napadlo jediné řešení, kvůli kterému se dnes chytnu za hlavu pokaždé, když si na tu situaci vzpomenu. Zavolal jsem své přátele a nařídil jim, aby vzali sítě-hodně sítí. Poté jsme otevřeli dveře ohrady. Trocha vody vytekla ven, to bylo dobře. Navlékl jsem si gumovky a vstoupil tam...

Celý plán byl takový: měl jsem svou přítomností Mesembriornise trochu vyděsit a přimět ho k tomu, aby vlezl do vody. Pak bych ho hnal ven z výběhu a za otevřenými vraty už na něj čekali chlapi s rozprostřenými sítěmi. Problém byl v tom, že Mesembriornis do vody vůbec nechtěl. Přišel jsem k němu blíže, než obvykle. Byl ale nervózní a bál se vody, skoro vůbec si mě nevšímal. Všichni se začali smát, když jsem za ním vyšel na ostrůvek souše a namačkáni jsme stáhli vedle sebe. Když se pohnul, praštil mě křídlem do brady. Ztratil jsem rovnováhu a spadl do vody. Ze smíchu mých přátel se stal přímo řechot. Nejen, že jsem z vody vylezl celý mokrý-to je samozřejmé, ne? Celý obličej jsem však měl pokrytý blátem a zrovna padající dešťové kapky pak na mých tvářích vytvářeli něco zdánlivě podobného maorským obličejovým kresbám. Nezbylo mi nic jiného, než si tváře umýt. Pak mě napadlo, že bychom spíše měli vysát vodu z výběhu. Rachot, který by ale odsávání způsobilo, by ptáka jistě vyděsil k smrti. Proto bylo stále třeba ho přesunout někam jinam. Tak jsme opět zvolili uspávací pušku. Po výstřelu se Mesembriornis vyděsil natolik, že vběhl do vody a utíkal ven z ohrady. Dveře byly stále otevřené a tak utekl pryč. Naštěstí uspávadla zabrala tehdy, když přiběhl k výběhu mocného Erythrosucha Erica. Pak jsme děsoptáka naložili do náklaďáku a rychle převezli do pozorovacího kotce vybaveného stříškou. Samotné odsávání vody se nakonec proměnilo ve vodní bitvu, a kdo myslíte, že všechny chlapy porazil? Ne, já to nebyl. Byl to Oliver, který se přišel zapojit do hry. Opět jsem byl obdařen bahnitou maskou... Jsem hrozně rád, že teď už je zase sucho!

Doufám, že se Vám tato část líbila... Příště se asi přesuneme na území Spojených států, poněvadž se bude definitivně jednat o budoucnosti Isle of Die! Pokud chcete, můžete být za týden u toho!

2 komentáře:

Bleskobleska řekl(a)...

Aha... Tak to já bych nemusela chodit daleko, abych takového člověka našla :D Taky nemůžu mít plaza jako domácí zvíře. I když v budoucnu bych chtěla mít agamu.

martinoraptor řekl(a)...

Krásná část, jsem zvědav jak to s ním dopadne (s ostrovem).

Okomentovat

Nejčtenější