Dan Jameson opět přináší zprávy z Dinosauřího parku, v němž má práci správce. To jistě není jednoduché povolání, a tak se Dan jistě setkal s mnoha potížemi... Více o nich nyní!
Wuerhosauří zuřivost
Zatímco se stále jedná o vlastnictví Isle of Die, na který si dělají nároky mnohé světové mocnosti, Dinosauří park také zažívá krušné chvilky. Minulý týden jsem měl problémy s odchytem nezbedné samičky Archaeopteryxe, která se rozhodla opustit svůj výběh. Nyní je již zpátky se svými dvěma přáteli, jimž se jinak věnuje i speciální vědecký výzkum podporovaný našimi kamarády paleontology. Tento týden se udála řada věcí. Předně, přesun Erythrosucha Erica do pozorovací ohrady vůbec nebyl jednoduchý. Proč jsme tak učinili? Ukázalo se, že části plotu jeho výběhu jsou poškozeny. Není to příliš překvapující, Erica chováme již po dva roky, a od té doby jeho výběh neprošel zásadními změnami. S těmi již musíme začít, jinak se brzy opře do ohrady, a bude pryč. I když je to velké zvíře, tolik anestetik přece jen jeho tělo unést nemohlo, a tak po několika výstřelech z uspávací pušky usnul. Probudil se bohužel příliš brzy, přímo v přepravovací krabici. Když byl vpuštěn do pozorovacího kotce, ukázalo se, že stěny přepravovací krabice zcela pokousal a podrápal. Je tedy více než jasné, že Dinosauří park je domovem hned několika nesmírně nebezpečných živočichů, jistý samec Siamotyranna rozhodně není tím jediným, který činí potíže (ačkoliv je v poslední době celkem v pořádku). Také krmení Troodonů nebylo jednoduchým úkolem, zvláště pro krmiče. Když házel fláky masa do jejich výběhu ze speciální lišty nad ohradou, trochu moc se nahnul a už spadl dolů. Dva Troodoni si samozřejmě okamžitě všimli, že k chlazenému vepřovému přibyl i jeden dost vyděšený člověk... Krmičův útěk nebyl zrovna šťastný. Při prvním pokusu o výskok zpět na lištu si totiž vyvrtnul kotník. Troodoni, dosud nečině ležící v úkrytu, vyhýbaje se venkovnímu dešti, vycítili příležitost. Krmič volal o pomoc a naštěstí si ho všiml jeden z jeho pomocníků, který šel zrovna kolem s kyblíkem plným sesbíraného trusu Othnielií. Vstoupil do výběhu s připravenými elektrickými kleštěmi, které pro jistotu zapnul, a přiblížil se ke svému spolupracovníkovi. Když Troodoni slyšeli bzučivý zvuk nabitých kleští, ustoupili a neodvážili se dál. Krmič je nyní již v pořádku, a dokonce včera Troodony opět krmil. Nikdy se už však nebude nahýbat nad jejich výběhem...
Největší problémy nám způsobila Wuerho, samice Wuerhosaura. Tito čínští stegosauři jsou poklidnými býložravci, pokud se tedy nerozruší. Jejich obranné techniky by se daly jednoduše nazvat jako smrtící. Byl jsem to já, kdo šel Wuerho nakrmit. Přinesl jsem ji čerstvé zelí, salát, dokonce i kapradiny a k tomu i speciální jedlou látku s vitamíny tolik potřebnými pro její zdraví. Vše jsem položil poblíž dveří výběhu. Wuerho zrovna požírala divoce rostoucí rostliny na druhé straně ohrady. Její zobák se k tomu skvěle hodil. Zdálo se mi to divné, chtěl jsem prostě zjistit, o co jde. Jako správce mám starost o zdraví zvířat, kdyby požírala nějaké jedovaté byliny, musel bych ji od nich dostat pryč. Bohužel, vyrušil jsem ji. Přiblížil jsem se až příliš, dostal jsem se do jejího osobního prostoru. Takovou rychlou otáčku jsem u Wuerhosaura ještě nikdy neviděl. Během tří vteřin stála bokem proti mě, s přípraveným ocasem, z něhož trčí čtyři dlouhé bodce. Proboha, to byla rána! Skrčil jsem se k zemi těsně před tím, než ocas proletěl nad mou hlavou. Být o deset centimetrů vyšší, usekla by mi hlavu! Byl jsem tak šokovaný, že jsem chvíli stále dřepěl na místě. Wuerho vydávala dunivý zvuk, vycházející přímo z hlouby jejího krku. Pak jsem se pomalu postavil a udělal několik kroků zpátky. Díval jsem se na ní, aby věděla, že o ní vím. Když udělala dva rychlé kroky vpřed, řekl jsem si, že je konec. Také jsem učinil rychlou otočku a jak nejrychleji jsem jen mohl, utíkal jsem ke vstupu od výběhu. Wuerho se hnala za mnou, a zem se přímo otřásala, když běžela! Wuerhosauři nejsou opravdu těžké váhy, ale nikdy jsem si je nepředstavoval pádit na plné pecky. Při běhu jsem, jak už se často stává, zakopl, ale nešel jsem k zemi. Pouze jsem přišel o botu, pokračoval jsem ovšem v běhu. Wuerho ke mě zase nastavila ocas, tentokrát prolétl těsně vedle mě! A ze stromu, který jsem minul, urazila velkou větev... Když jsem se dostal ke vstupu do ohrady, spatřil jsem Wuerho stojící opodál. Už se na mnou nehnala. Jistě to nemyslela zle, prostě se jen bránila. Lekla se mě, přiblížil jsem se k ní moc rychle. Taková zuřivost a agresivita alespoň potvrdily, že divoké rostliny, jež požírala, nebyly jedovaté... Taková úleva. Jen mě děsí pomyšlení, že jsem za tohle zjištění moc pořádně zaplatit...
Další část Správce dinosauřího parku napíši opět za týden! Do té doby se v parku jistě přihodí řada zajímavých věcí, budou mezi nimi i události plné nebezpečí?
Žádné komentáře:
Okomentovat