Každý z nás pravděpodobně zná zvuk, kterým se ozývají pozoruhodní ptačí obyvatelé lesů: datli a strakapoudi. Kromě jimi přímo vydávaných zvuků, kterými na sebe volají nebo upoutávají svou pozornost, však vyniká ještě jiný zvuk. Je to právě ten, který jsme snad všichni slyšeli, vlastně je to i jeden z nejznámějších zvuků vydávaných zvířaty na celém světě (řád ptáků šplhavců totiž žije na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy). Jde o tesání do kmene stromu. Většina lidí celkově ví, proč se tak děje. Je pravdou, že datli například takovým ťukáním označují své teritorium. Snad ještě častěji se však setkáme s faktem, že díky tesání do kůry stromu hledají ptáci potravu. Pokud dostanete tu možnost a zahlédnete v lese strakapouda, kteří jsou celkem hojní, na chvíli zůstaňte a sledujte ho. Dalekohled při tom bude ideální. Je dost pravděpodobné, že už před pozorováním Vás na sebe pták upozorní právě ťukáním. To je velmi hlasité, je způsobeno silnými ranami jeho dlouhého, ostrého zobáku, do kůry. Když strakapoud nebo datel zjistí, že pod kůrou se nachází nějaký hmyz (nejčastěji hmyzí larva), zaměří se na to místo a začne s prací. Už po několika ranách je schopen kůru prorazit a dostat se k výživné svačince. Pak využije něco, o čem už mnoho lidí neví. Je to totiž velmi dlouhý jazyk, skrývající se v tom ostrém zobáku. Je až nezvykle dlouhý: měří na délku tolik, co samotný zobák. Když ho vysune daleko před jeho špičku, může s ním larvu okamžitě nabrat. Pak už jen zbývá potravu sníst. Skutečnou zajímavostí ale je, že svaly ovládající jazyk obtáčejí téměř celou lebku. Sval se táhne od konce zobáku, konkrétně od oblasti před okem, kolem celé lebky až ke spodnímu konci zobáku. Avšak, ne všichni šplhavci klepou do stromů při hledání hmyzu. Severoamerický datel rudohrdlý je dokonalým příkladem toho, že svých schopností tito pestře zbarvení ptáci využívají i k získávání jiné pochoutky. Datel rudohrdlý je milovníkem mízy. Pravda sice je, že ho ke stromu takřka vždy přiláká hmyz, pro změnu samotný lákaný mízou, ale pak si často neodpustí pár klovanců do kůry stromu, aby se napil sladké šťávy. Otvory vytváří především v období na konci léta a také většinou na podzim. Bystré smysly jsou pro šplhavce velmi důležité, často nestačí dobře skrytou kořist vidět, ale spíše ji slyšet a možná i cítit vibrace. I zrak ale může být dost užitečný, v původně vytvořených puklinách, do kterých pták ani neklovne, též může najít spoustu potravy... Mnoho lidí považuje datlí tesání do stromu za samozřejmost, ale nic jednoduchého to není...
Zdroj obrázku: www.rspb.org.uk (jedná se o společnost, která stojí za mnohými skvělými projekty souvisejícími s britskými ptáky).
Doufám, že se Vám článek líbil...
2 komentáře:
Moc pěkný článek! :) Šplhavce mám moc rád, už jsem se s nimi několikrát setkal, zejména se strakapoudy a datli. Už jsem ale možná i jednou spatřil žlunu, nevím to ale jistě.
Já ji viděl, když jsme šli ještě na základce do lesa, byla tam s námi nějaká ženská (nevím zda to byla přesně ornitoložka), která mi řekla, že to nejspíš byla ona, podle popisu. Jinak se těším, až roztaje voda v lese, to nesmím propásnout, kvůli rozmnožování skokanů hnědých :). Netrvá příliš dlouho. Za to období rozmnožování čolků je celkem dlouhé. Rád bych taky letos našel nějakého toho mloka (snad budu mít štěstí :D) - zkusím hledat hlavně po dešti, kdy jsou aktivní. To bych mohl i mimo jiné narazit na slepýše, kteří také rádi vylézají když prší - protože vylézá i jejich oblíbená kořist :D. Jinak bych byl taky rád, kdybych spatřil letos zmiji a užovku obojkovou, což by bylo skvělé :). Jinak taky zkusím zapátrat po srncích a srnách (ale nebývají to příliš dlouhá setkání :D, ač jednou jsem potkal mládě, které neutíkalo příliš daleko a tak se mi ho povedlo sledovat - ale s obtížemi). Jinak by taky teď mohla být bezvadná příležitost pro pozorování hnízdících ptáků. Teď toho bude v přírodě spousty k vidění :).
Okomentovat