Ze zapomenutého pralesa-část 10.

Minulá část:

Douglas a Dave jen těsně unikli jisté smrti, když před dvěma obrovskými dravci, vybavenýma malými dvouprstými končetinami, sjeli z kopce. Na Jane zase zaútočila trojice raptorů-ptákům příbuzných dinosaurů s peřím na hlavě, předních končetinách i na ocase. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo, jen Douglas z této hrůzy vyšel se zraněnou nohou a Jane byla trochu podrápána. Po nálezu Markovy kamery se už zbylí členové týmu odhodlali k návratu. Aby se ubránili krvelačným ptakoještěrům, podobných rodu Anurognathus, naplnili petláhev výbušnou látkou a posléze ji hodili do hejna těchto živočichů. Ti byli vyplašeni a to poskytlo týmu proplavat studeným říčním tokem, proudícím tajemnou jeskyní. Ledová voda se téměř podílela na smrti Jane, Dave ji naštěstí zachránil. V noci poté, co konečně opustili neznámou část pralesa, zaslechl Douglas podivný hluk. Mezi keři našel veliké zvíře, po kterém tak dlouho pátrali...

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST DESÁTÁ:

Douglas se dostal opravdu blízko. Šestimetrové zvíře jakoby díky tomu povyrostlo ještě o dva metry. Ten tvor měl šupinatou kůži, hnědo-bílé zbarvení, jeho břicho bylo světlejší než záda. Plně se soustředil na večeři složenou z kapradinových výhonků a nějakých tropických plodů povalujících se po zemi. Douglas svítil na zvíře baterkou a obdivoval jeho velikost a sílu. Majestátní plaz v něm vzbuzoval úctu i pokoru. Stále tomu však nemohl uvěřit. Hledal tohoto zvláštního živočicha, o němž během posledních pár let přibyla spousta takřka nereálných povídaček, v geografické oblasti, jež nebyla nikdy prozkoumána. To se nakonec podílelo na kompletním snížení počtu členů expedice. Z původní výpravy, kterou měl tvořit pouze on, dále Mark a průvodce Raymond, přežil pouze sám Douglas. "Douglasi!" vykřikl Dave. Douglas se prudce otočil. Dave za ním celý udýchaný přiběhl, nevěděl totiž, kam jeho druh zmizel. To byla ale chyba, jelikož Daveův rychlý příchod velikého tvora mírně vyděsil. Dave se zarazil a s otevřenými ústy na zvíře hleděl. "Myslím, že je to Iguanodon, nebo zkrátka nějaký iguanodontid, tedy dinosaurus ze stejné čeledi..." řekl mu s radostí Douglas jemně se třesoucím hlasem, když v tom se obrovitý býložravec postavil na zadní a vydal z hrdla neskutečně silný zvuk. Bylo to něco jako varování. "Hej, asi bychom se od toho monstra měli vzdálit!" vyhrkl Dave. Najednou se ozvaly dusivé rány. Douglas se otočil a přímo vedle něj se prohnal další Iguanodont. "Musíme odsud vypadnout, hned!" zařval a oba dinosaury vyfotografoval. Fotoaparát sice nebyl uzpůsoben na pořizování snímků za tmy, nicméně Douglas na jednoho z dinosaurů posvítil baterkou a tak bylo na fotografii alespoň něco vidět. "Vyděsil jsi je!" vyčetl hned Douglas Daveovi. Dave už nestačil nic říci, protože se dva mohutní býložravci rozehnali přímo proti němu, a pochopitelně tedy i přímo proti Douglasovi. Ten skočil do trnitého křoví, kde jej nemile překvapila přítomnost smrtonoše, extrémně jedovatého hada z čeledi korálovcovitých, který vzhledem mírně připomíná zmiji. Dave se vydal na útěk. Skočil do ledové vody jezera a plaval zpátky k jeskyni, na jejímž boku ležela probouzející se Jane. Když Dave na místo doplaval, padl vysílením. Začal kašlat, to proto, že studená voda vykonala své. Oba býložravci se mezitím zklidnili a místo opustili. Douglas vykoukl z křoví, velmi opatrně se vyhnul syčícímu hadovi, a pořídil ještě jednu fotografii. Tentokrát zapnul blesk. Záře však jednoho z Iguanodontů podráždila a tak Douglas čelil dalšímu nebezpečí. Raději se už také vydal na útěk. Měl však sto chutí ta zvířata sledovat. Když se vrátil k jeskyňce, začalo se pomalu rozednívat. "Pojďte, vypadneme odsud! Čeká nás pořádná pěší túra, ale konečně uvidíme civilizaci!" zavelel Douglas a ostatní jen mlčky vstali a šli za ním. Při cestě lesem viděli spoustu věcí. Pestrobarevní ptáci rajky zpívali nádherné písně a jejich jasně zbarvená křídla hrála ve skrytu tropického pralesa. Na větvi stromu se čas od času objevil nějaký vačnatec a po kmeni stromů pobíhali gekoni a mladí stromoví varani. "Co teď budete dělat? Předáte všechny ty záznamy a snímky nějaké zoologické společnosti?" optal se Douglase stále trochu nachlazený Dave. "Určitě," pokýval hlavou Douglas, "ale v tuto chvíli mě více trápí to, že jsme přišli o všechny, kteří s námi šli. Udělali jste pěknou blbost a zaplatili jste za to! Myslíš si, že můj bratr, se kterým už teď nemám dobré vztahy, bude věřit mému výkladu o smrti jeho syna, mého synovce Mikea?! Ani náhodou! A jak to bude s rodinami Siových a Linfieldových také nevím!" "Snad dostanete za tento nález dost peněz na to, abyste to všechno zaplatil," napadlo Davea. "Já? Já a platit tady tohle? Tak to rozhodně ne," řekl trochu drze Douglas a přísně se na Davea podíval. "Já se vydal na expedici, která měla proběhnout v klidu, pak sem přišla parta studentíků ze střední a udělali tady pěkný nepořádek! Nebýt Vás, tohle by se nestalo! Ale mě už je to všechno jedno... Narozdíl od Marka mi nikdy nešlo o slívu, chtěl jsem jen objasnit tajemství přírody a za to se někdy platí životem..." vztekal se Douglas. Pár dalších hodin šli mlčky. Když dorazili na okraj malého městečka, Douglas si oddychl, stejně tak i Jane a Dave. Zdrželi se na horký čaj, polévku u jedné výtečně vařící babičky, a pak vyrazili do Port Moresby. "Civilizovaná Papua-Nová Guinea nás jistě ráda přivítá!" řekl si pro sebe, ovšem nahlas, Douglas. Na letišti potkali starého známého majitele helikoptéry. Smál se. "Kdepak máte ostatní? Asi dostali průjem z pobytu v pralese, že? Hahaha!" křičel. Douglas urval ze země kus podlažní desky a hodil ji po pilotovi. Ten se naštval, pak si ty tři prohlédl a raději zmizel, protože jej napadlo, co se asi tak stalo. Douglas na letišti okamžitě objednal letenku. Chtěl vyrazit ještě toho dne. Daveovi a Jane musel půjčit ze svého, ti totiž na zpáteční cestu dostatek peněz neměli. Všichni cestující museli být v letadle trochu zděšení, když viděli unavené, špinavé a zpocené lidi, jež si sedli až úplně dozadu. Let byl dlouhý, po příletu do Londýna se Douglas odebral k sobě domů a všechen materiál pečlivě zabalil do příruční tašky. Pak si šel lehnout. Davea a Jane a nechal jejich osudu, ti se však vrátit domů raději ani nechtěli... Následujícího dne vstal Douglas brzy. Nemohl se zprvu ani pohnout, matrace pod ním byla měkká, představovala tedy něco, o čem si Douglas na zemině tropického deštného lesa mohl nechat jen zdát. Když vstal, roztáhl rolety a podíval se na Londýn. Něco si zamručel a teprve pak se podíval, v jakém stavu je jeho byt. Police zaprášené, koberec dlouho nevysávaný, všude se povalovaly odpadky a papíry, to proto, že si s nimi pohrával vítr procházející do bytu skrze otevřená okna. Douglas to ale neřešil. Vzal kameru, fotoaparát a vše ostatní a zamířil do nejbližší zoologické společnosti. Vyprávění faktů, ověřování pravosti záznamů a vše ostatní zabralo jeden týden. Pak jeden přírodovědný časopis pro mládež jako první otiskl důležitou zprávu: "Dinosauři žijí. Expedice vedená Douglasem Fentonem pořídila několik hodin záznamu." Zpráva oběhla svět. Lidstvo bylo v šoku. Douglas se stal ze dne na den celebritou a o rozhovory s ním se přel světový tisk. Nejlepší záběry odvysílala televize, ty méně povedené oběhly internet křížem krážem. Okamžitě se začalo mluvit o organizaci dalších expedic. Douglas byl zprvu nadšený, ale čímdál více si začínal uvědomovat, že tohle všechno je jen náhražka a že tu jde pouze o peníze a možná i moc. Pár dnů si užíval slávy a pak rozhovor s jednou televizní stanicí zamítl. Stejně tak se dělo i v pozdějších dnech. Na veřejnost vyšly jisté pochybnosti o pravosti záznamů a skutečnosti Douglasových zážitků. Douglas začal vážně pochybovat o tom, že toto všechno bylo správné. Vládě Papui-Nové Guineje nakonec zatajil, kde ona záhadná zvířata viděl a kam se vlastně expedice vydala. To vzbudilo vlny nenávisti vůči Douglasovi a tisk zaplnily zprávy o tom, že velký dobrodruh jen lže anebo si až příliš pohrává s pravdou. Několik týdnů nato se objevila zpráva o pozorování Iguanodontovi podobnému tvora v pralesích Nové Guineje a veřejnost Douglase donutila k vysvětlení, kde zvířata našel. Udal tedy přesné souřadnice a vzhled popsal. Uvědomoval si ale, že příroda je plná tajemství, že život je plný tajemství, a že některá tajemství asi neměla být odhalena. Živoucím dinosaurům teď hrozí nebezpečí. Tím nebezpečím jsme my...

O tři měsíce později byla do lokace vyslána expedice. Po čtyřech dnech ztratila rádiové spojení se základnou v Británii. Nikdo z výpravy se nikdy nevrátil živý. Záchranná výprava započala o tři týdny později, vrátila se však s tvrzením, že popisované místo nemohla najít. Další záchranná a zároveň vědecká expedice na místo vyrazila o pár měsíců později. Jedním z přítomných byl i Douglasův přítel. Ani tato expedice se nevrátila. Následné záchranné výpravy místa také nenašly, většina členů expedic zemřela na bodnutí hmyzem, uštknutí hadem nebo na tropické nemoci. Zpráv o pozorování velkých zvířat také začalo ubývat. Objevily se různé teorie, co by za vším mohlo stát. Veřejnost to vše velmi zajímalo, ale ani další, lidmi chtěné výpravy nedokázaly odhalit tajemství, jimž Douglas a jeho tým přišel na kloub...

Dave a Jane byli téměř vyhozeni ze střední školy, jelikož zameškali mnoho hodin bez omluvy. Nakonec museli opakovat ročník, začež mohli být rádi. Jane o případu moc nemluvila, zato rozhovory s Davem otiskly všemožné časopisy pro děti a mládež a prezentovaly jej jako moderního mladistvého dobrodruha. Sliboval, že ta místa jednou najde a potvrdí, že dinosauři opravdu přežili do dnešních dnů. A Douglas? Ten se z veřejného působení stáhl úplně. Opustil Londýn a přestěhoval se do kalifornského městečka Big Sur v USA, kde se připojil k projektu na ochranu ohrožených kondorů kalifornských a jejich následnému vysazování do přírody. Věděl ale, že jednou se k dobrodružství zase vrátí a pak možná vyrazí do nějakého zapomenutého pralesa...

KONEC

Doufám, že se Vám můj příběh líbil. Osobně jsem si s ním vyhrál dost a velmi mne to bavilo, snad to jde na příběhu poznat. Trochu jsem do něj vžil sny snad každého milovníka prehistorie, a to setkat se tváří v tvář s vyhynulými a někdy i nebezpečnými živočichy, jež obývali naši planetu před miliony let. Snad jste si tedy příběh užili!