Jak probíhá výzkum fosílií ptakoještěrů

Každý si umí představit ptakoještěry poletující po nebi v prehistorických dobách, ale jak to vlastně víme? Paleontologie je velmi zajímavá věda, která zkoumá minulost té nejúžasnější věci, kterou nemá žádná jiná planeta, a tou je příroda. Přírodní historii zkoumají paleontologové, lidé s představivostí, vytrvalostí a trpělivostí, kteří se bedlivě prozkoumávají každý úlomek kosti, každou malou zkamenělinu, jež naleznou v terénu, a poté tráví dlouhou dobu v muzeích či v laboratořích. Takový výzkum je důležitý, neboť nejen inspiruje celou řadu dalších lidí, ale podnítí je také k objevování světa. Takže, jak jsou vlastně zkoumány pterosauří fosílie? Jsou to právě zkameněliny, které nám o ptakoještěrech vše vypovídají. Tito nebeští vládci vyhynuli spolu s dinosaury a mořskými plazy před 65 miliony let, když do Země narazil obrovitý asteroid a spustil řadu katastrofických událostí. Z pterosaurů se nezachovaly jen kosti, které však tvoří většinu nálezů, známe také pterosauří vejce, dokonce se našly stopy po jejich životě, jimž se říká ichnofosílie. Mezi ně patří jak šlápoty, tak třeba zbytky pterosauřích hnízd, které dokazují, že některé druhy vytvářely hnízdní kolonie. Všechna fakta, která máme, jsou výsledkem těžké a často úmorné práce paleontologů. Výzkum kostí a dalšího zkamenělého materiálu probíhá stejně, jako u ostatních prehistorických zvířat. Pohledy na zkamenělinu skrze mikroskop dokáží přesně určit strukturu nálezu. Paleontolog musí nutně odlišit kámen od kosti, poté, co je nález odkryt se musí podívat po okolí, zda nenajde něco více. Většina koster pravěkých zvířat, včetně pterosaurů, je roztroušena. Uhynulý živočich mohl například zahynout ve vodě, proud řeky roznesl části těla do míst od sebe různě vzdálených. Voda se však mohla na místo dostat i v době, kdy už začaly pozůstatky zvířete fosilizovat. Jakmile se paleontologové ujistí, že nalezli z daného exempláře (popř. exemplářů) vše, co mohli, a co jim dovoloval zbylý čas, počasí a jiné podmínky, jsou fosílie zpravidla umístěny do laboratoře nebo muzeiního depozitáře. Až zde se většinou přijde na to, co je vlastně nalezený tvor zač a zda náleží druhu, jenž byl popsán, nebo zda jde o zcela nepoznaný taxon. Pokud jde o samotné rozpoznání fosílie pterosaura, existuje několik cest. Zkušené oko si například při pohledu na zachovalé čelisti všimne tvaru zubů a to může leccos prozradit. Většina ptakoještěrů měla jehlovité zuby, zobák byl z keratinu (látky, která tvoří naše nehty) a křídla byla z jedné poloviny tvořena přední končetinou a z druhé poloviny prodlouženým čtvrtým prstem. Často může o vzhledu pterosauří hlavy prozradit ultrafialové záření. UV záření totiž dokonale zvýrazní některé části zachovalých těl a to může odborníkům pomoci prozkoumat kostru. Například u rodů Pterodactylus a Pterorhynchus byly malé hřebínky na vrchní straně hlavy rozpoznány jen díky působení ultrafialového záření. Naopak u takových létajících plazů, jako byl Tapejara, lze poznat výrazný hřeben jen letmým pohledem. Moderní technologie tedy v posledních 20 letech hraje při výzkumu pterosaurů velkou roli a nabízí nám pohled na věci, které předtím vědci neodhalili. Pokud však jde o ptakoještěří chování, nastává problém. Zvířata vyhynulá po 65 milionů let nikdy nebudeme moci zkoumat tak, jako ta, jež žijí v dnešním světě. Ale jedna věc by se tu přece jen našla, můžeme je s nimi porovnat. A právě o to se paleontologové také snaží. Behaviorální paleontologie je záležitost víceméně posledních pár desítek let, ale stává se čímdál populárnější a také užitečnější, neboť předpokládané chování prehistorických zvířat může být jednoduše převedeno do filmu nebo věrohodné knížky. Ptakoještěry lze částečně porovnávat s ptáky, ačkoliv kromě společných předků spolu nemají tyto dvě skupiny obratlovců takřka nic společného. Opět zde hrají roli rozdíly mezi těmito třídami, ale přesto si lze představit některé ptakoještěry při vránění hnízd tak, jako tomu je u dnešních ptáků, nebo zkusit zapřemýšlet o rodinné péči, jež se vyskytuje téměř u všech druhů ptáků. Pterosauři mohli být podobní. A tak, i když už létající plazi dávno vyhynuli a spolu s dinosaury jsou symbolem zaniklosti, můžeme o nic mnohé zjistit...

Oba obrázky jsou z webu www.pterosaur.net . Doufám, že se Vám článek líbil, pokud ano, můžete napsat komentář...