Správce dinosauřího parku - Veliká oslava

Jelikož se přesně před rokem, 24. dubna 2014, odehrála událost, která mi naprosto změnila život k lepšímu a rozhodně se více než cokoliv jiného podílela i na mém "pravém druhém startu" tady na blogu, rozhodl jsem se dnešní část Správce dinosauřího parku nazvat Veliká oslava, a hlavním hrdinům těžké situace konečně trochu ulehčit... Snad si část užijete!

Veliká oslava

Uplynulý týden v Dinosauřím parku bylo něco docela jiného, než kdy předtím. Nesetkali jsme se s jediným problémem, zvířata byla klidná, neodmítala krmení ani nepůsobila nějaké závažné problémy. Z aviaria nevycházely podivné zvuky možná rvoucích se Dsungaripterů, Leptoceratops Dino byl jako vyměněný a každým dnem se ke mě tulil při čekání na pohlazení, velcí dravci Siamotyrannus a Erythrosuchus neustále leží ve stínu a ani jednou nezařvali, a ze světa nechodí žádné zprávy o Kronosaurech či jiných potvorách prohánějících se mořem. Byl to skvělý oddech. Každý večer si za příjemného tropického vánku sednu na dřevěnou židli před svým domkem a sleduji zapadající slunce. Občas se sem od moře nese volání rybařících pterosaurů, jindy zase příjemně zahučí nějaký velikán z našeho parku. Ať tak či onak, od pondělí do pátku je tu prostě klid. Je tu dokonce tak veliký klid, že se Charles začal strachovat o bezpečný chod parku, poněvadž si už bez hysterie z útoků pravěkých zvířat nedokáže život na ostrově představit. Zajímavé je také to, že Tim a Oliver se smířili. Z úst obou přátel padly omluvy a opět se shodli na společných cestách na Isle of Die za dobrodružstvím a za stovkami úžasných druhů prehistorických živočichů. Co se týká Giganotosaura, ten rozhodně roste jako z vody. Opět vysvtává základní otázka: Kam s ním? Máme jej převézt zpět na Isle of Die nebo si jej nechat? A co když vyroste a pak zaútočí, podobně, jako ten strašlivý Spinosaurus, kterého jsme si tu nechali jen pár týdnů a z jistých bezpečnostních důvodů jsme jej nakonec vrátili do jeho původního domova? To ale nikdo neřeší, tedy zatím. Všichni si užívají klidu. Událo se ale i něco víc, než jen poklidné posedávání při večerním chládku. Oliver totiž něco dokázal, dokázal, že může být právem zařazen mezi největší badatele a dobrodruhy, jací kdy žili. Mluvím o Titanoboi...

Je to důvod, proč bude dnes večer uspořádána veliká oslava především na Oliverovu počest! Náš dobrodruh totiž úspěšně zakončil svou nejtěžší životní misi, odchytit, změřit a zdokumentovat největšího hada, který kdy žil, rod Titanoboa! Tento gigantický predátor žil v Kolumbii před 60 miliony lety, pak zmizel, ale na Isle of Die jako druh samozřejmě přetrval a po celých těch měsících nedokončené práce se Oliverovi konečně podařilo zdokumentovat jeden pozoruhodný exemplář! Odchyt se udál v neděli, krátce po druhé odpoledne. Oliverovi se povedlo najít jednu velkou samici, která se zrovna vyhřívala na břehu. S osmi chlapy se k ní začal pomalu blížit, ale had sebou jen mrskl a za pár vteřin byl ve vodě. Nic však nebylo ztraceno, chlapi nasedli na člun a samici stopovali. Občas vynořila hlavu, aby se nadechla, čímž se jim potvrdilo, že sledují správnou stopu. Onehdy bylo zataženo, byl příjemný teplý vzduch, ale schylovalo se už k bouřce. Titanoboa je nakonec zavedla do hnízda obřích hadů, které bylo přeplněno malými, bezmála třímetrovými jedinci! Zřejmě to byla její odrostlejší mláďata. Tým ale chytil právě ji. Nebylo to nic lehkého, na každý jeden metr hadího těla potřebujete jednu osobu, aby jej držela, a devět chlápků rozhodně nestačilo k chycení tak masivního plaza! Každopádně nakonec se to týmu podařilo, Titanobou změřili a zjistili, že měří neuvěřitelných 14,7 metru! To je ale přes 45 stop! Tak velký had vážil minimálně tři čtvrtě tuny, ale podle Olivera byl v porovnání s těmi, které viděl předtím, hubený. No, a tak Oliver zakončil svou výpravu a potvrdil, že Titanoboa opravdu dorůstala obludných rozměrů. Dnes večer se koná velká oslava, během odpoledne sem z USA přiletí ještě několik světově významných herpetologů a paleontologů, kteří se chtějí s Oliverem o tématu více pobavit. Myslím, že Oliver si právě otevřel dveře do světa vědy...

Doufám, že se Vám tato část líbila... A snad si užijete i zbytek dnešního dne, který je pro mě dal podstatným výročím!