Neocalamites

Neocalamites ("nový Calamites") byl rod patřící do třídy cévnatých rostlin Equisetopsida. Patřil se do stejné skupiny rostlin, jako Calamites, jeho známější karbonský bratranec, který dorůstal celkem úctyhodných rozměrů. Neocalamites se vyskytoval v období od Triasu až po střední Juru (cca před 220 až 160 miliony lety), tedy po zhruba polovinu druhohor. Jeho fosílie se našly na jižní polokouli, což napovídá mnohé o rozšíření tohoto velmi pozoruhodného rostlinného druhu. Mezi největší naleziště patří geopark Paleorrota v Brazílii, zkamenělé otisky listů Neocalamitu se však našly i v Austrálii a na blízkém ostrově Tasmánie. Podle některých dokladů lze usuzovat, že Neocalamity rostly ve školkách (skupinkách) v okolí řek a jezer, kde měly jejich kořeny dostatek prostředků k vytvoření živin. Fotosyntéza samozřejmě také probíhala na těchto místech. Není to však žádné neobvyklé zjištění, vlhká místa rostlinám obvykle velmi vyhovují. Zajímavostí je, že slovo "calamite" původně označuje pouze stonek, ale po pojmenování rodů Calamites a Neocalamites začalo být užíváno jako odkaz na celou rostlinu. Neocalamites zřejmě vzhledem připomínal svého karbonského příbuzného. Přesleny menších lístků byly na větvích soustředně uspořádány okolo tenkého stonku, větvičky nevyrůstaly až nahoře, ale po téměř celé délce kmene. Je pravděpodobné, že listy Neocalamitu byly potravou mnoha triasských i jurských býložravců, od raných savcovitých plazů, therapsidů, až po obrovské dinosaury, kteří především v jurském období dosáhli vrcholu své úspěšné evoluce. V horninách starých asi 160 milionů let, datujících se do stupně Bath, však Neocalamites náhle mizí. Zřejmě byl překonán úspěšnějšími rostlinami, například cykasy nebo kapradinami, a jako rod tak vymřel. Samozřejmě je také možné, že se na jeho vyhynutí podílela změna klimatu a prostředí...

Popisy Neocalamitu nejsou v knihách zrovna hojné, dobrý popisek však nabízí anglická verze Wikipedie.

Příště Araucarioxylon!!!