Dokonalé příklady evoluce: Ploutvonožci

V této části Dokonalých příkladů evoluce si přiblížíme velmi dobře zdokumentovaný vývoj jedné z nejpozoruhodnějších skupin savců vůbec-ploutvonožců. Ačkoliv nevypadají zrovna jako psi nebo kočky, patří tito savci do stejného řádu šelem (Carnivora). Řadíme mezi ně lachtanovité (Otariidae), mrožovité (Odobenidae) a tuleňovité (Phocidae)...

1. STUPEŇ EVOLUCE PLOUTVONOŽCŮ:

Nadčeleď ploutvonožců je rozhodně jednou z nejpůsobivějších skupin moderních savců, nicméně v době své desítky milionů let dlouhé evoluce vypadali tito tvorové úplně jinak. Na základě překvapivého množství fosilních pozůstatků se podařilo paleontologům přesně zrekonstruovat evoluci této naprosto výjimečné skupiny obratlovců. Nejdříve bychom se měli dozvědět, kdy, jak a z čeho se ploutvonožci vlastně vyvinuli. Co byli zač jejich dávní předkové? Možná se to nezdá, ale ploutvonožci mají, alespoň co se týká evoluce, mnoho společného s kytovci, tedy s delfíny a velrybami. Stejně jako kytovci, museli se i ploutvonožci vyvinout ze suchozemských předků. Zůstává však základní otázka: Kdo byl jejich předkem? Který živočich se někdy před miliony let odvážil přejít ze souše do vody? Musel to být tvor, který měl končetiny, ale ty se v průběhu vývoje nakonec přeměnily na "ploutve", nebo lépe řečeno na ploutvovité končetiny. Dlouho se vědci dohadovali o tom, jak nadčeleď ploutvonožců vlastně vznikla, převládal názor, že se mroži a lachtani vyvinuli z medvědovitého předka, zatímco tuleni měli mezi svými předky živočichy vzdáleně podobné vydrám. Dnes převládá názor, že se celá skupina vyvinula z lasicovitých předků, podobných lasicím nebo již zmíněným vydrám. Mezi takové tvory mohlo patřit Potamotherium, nejstarší známá vydra, která žila v období Miocénu na území Francie. Nicméně pozdější výzkum ukázal, že ploutvonožci musejí být mnohem starší, než samotné Potamotherium. To dokázal objev druhu Puijila darwini roku 2007. Tento živočich se asi nejvíce ze všech podobal ploutvonožcům, vykazoval však přizpůsobení k životu na souši a nikoliv ve vodě. Žil na území dnešního Nunavutu, mrazivého území náležícího Kanadě, a to již na konci Oligocénu před 24 miliony let. Puijila darwini, pojmenovaná na počest slavného přírodovědce Charlese Darwina, sice o tři miliony let později z fosilního záznamu mizí, ale badatelé se domnívají, že i tak položila základy pro celou nadčeleď pinnipedů...

2. STUPEŇ EVOLUCE PLOUTVONOŽCŮ:

Praví ploutvonožci se objevili už několik milionů let po tom, co Puijila vyhynula. První lachtany vůbec byla čeleď Enaliarctidae, kterou roku 1973 popsali Mitchell a Tedford, a označili ji jako již vyhynulou, jelikož do této skupiny lachtanů v 21. století nespadají žádné rody ani druhy. Enaliarktidi byli velmi primitivními lachtany, objevili se již před 23-20 miliony let. Nejznámějším zástupcem této čeledi je Enaliarctos, primitivní mořský savec připomínající doslova něco mezi vydrou a lachtanem. Měřil 1,5 metru na délku, trávil život na souši i ve vodě, živil se rybami a korýši a žil na tichomořském pobřeží Severní Ameriky. Velmi zajímavým znakem Enaliarctose byly třenové zuby, jež byly přeměněny na trháky, podobně jako u koček a psů. Narozdíl od dnešních lachtanů měl Enaliarctos naprosto zřetelný ocas, ačkoliv chodidla již byla přeměněna v ploutve. Celý tvar těla opět připomínal vydru, byl proudnicovitý. U tohoto rodu se zřejmě vyskytla i další základní vlastnost ploutvonožců, tou je špatný čich. Ten dnes hraje u těchto savců při lovu spíše podřadnou úlohu, při výzkumu lebky byste zjistili, že Enaliarctosovy nozdry prozrazovaly to samé. Lachtani ale nebyli jedinámi ploutvonožci, kteří se na začátku Miocénu poprvé objevili. Ze stejných předků se zřejmě vyvinuli i tuleni, kteří se však od lachtanů výrazně liší. Objevili se v evropských vodách a následně se rozšířili až do arktických a antarktických vod, kde převládají dodnes. Narozdíl od lachtanů se tuleni mnohem lépe přizpůsobili životu v moři...

3. STUPEŇ EVOLUCE PLOUTVONOŽCŮ:

Zřetelný ocas však začal u primitivních ploutvonožců brzy mizet a jejich tělo začalo více vykazovat známky k životu ve vodě. Před 19-15 miliony let žil na území amerického Oregonu Pteroarctos. V průběhu Miocénu se začali objevovat i rody, které známe dnes. Došlo také k velkému vývoji čeledi Phocidae (tuleni), v raném Pliocénu se objevil například pozoruhodný Acrophoca. Tento metr a půl dlouhý tuleň byl možná předkem současného tuleně leopardního (Hydrurga leptonyx). Je dokladem toho, že tuleňům se začalo dařit především na jižní polokouli, kde i dnes najdeme valnou většinu druhů-Acrophoca obýval pobřeží pravěkého Peru. Zajímavé je však to, že Acrophoca měl méně proudnicovitý tvar těla, čenich byl poměrně špičatý a přední ploutve ještě nebyly příliš dobře vyvinuté. Jedním z prvních pravých tuleňů byl také Desmatophoca, jehož pozůstatky byly nalezeny v Severní Americe a v Japonsku v horninách ze středního Miocénu. Ocas tohoto lachtana byl krátký, to je důkaz, že se tento znak začal pomalu vytrácet. Přední končetiny měl silnější a mohutnější než zadní. Stále to byl však ještě suchozemský tvor, sluch nevykazoval přílišné přizpůsobení k naslouchání pod vodní hladinou, nicméně na souši sloužil určitě skvěle. Příběh lachtanů a tuleňů je nám tedy již celkem dobře znám, ale co poslední a neméně zajímavá skupina ploutvonožců-čeleď mrožů? Ti se objevili až v raném Pliocénu, zhruba před 5 miliony let. Tehdy žilo na pobřeží Tichého oceánu přinejmenším pět odlišných rodů, mezi ně patřil i rod Imagotaria. Pro mrože typické špičáky byly již zvětšené, nedosahovaly však stále těch úctyhodných rozměrů, jimiž se mohou pochlubit Imagotariaovi současní potomci. Tento tvor představoval přechodnou fázi v evoluci mrožů...

ZÁVĚREČNÝ STUPEŇ EVOLUCE PLOUTVONOŽCŮ:

V období Pleistocénu, na začátku čtvrtohor, v nichž žijeme i my, se ploutvonožci dostali do poslední fáze své dlouhé evoluce. Lachtani, tuleni i mroži osídlili prostředí, v nichž žijí dodnes, a kde je můžeme i v současnosti pozorovat. U mrožů se výrazně zvětšily špičáky, lachtani ztratili ocas a přední ploutve tuleňů pořádně zesílily. Toto byly zřejmě poslední znaky, které ploutvonožcům takříkajíc "chyběly k dokonalosti". Když jí dnes tito úžasní tvorové dosáhli, objevilo se nové nebezpečí. Tímto nebezpečím je náš druh. Nejde však o lov domorodých inu
itů, jde o lov přímo pro maso, za kterým stojí naše civilizace. Lachtani a tuleni jsou nemilosrdně vybíjeni, aniž by si to většina z nás uvědomovala. Je nutné tyto překrásné tvory chránit. Po téměř 30 milionů let dlouhé evoluci by jim měly oceány právem patřit-vždyť tito tvorové obětovali mnohé pro život ve vodním prostředí. Je fascinující, že se ploutvonožci po vzoru kytovců rozhodli opustit zdánlivé bezpečí souše a vykročit vstříc nebezpečenstvím moře...

Příště se dozvíte o evoluci mořských krav, sirén, skupiny savců, která měla také suchozemské předky, kteří se však jednoho dne rozhodli opustit své domovské prostředí a proniknout do vodního světa...