Lepidodendron

Začínám psát do zcela nové rubriky plné popisů různých prehistorických rostlin, jejichž výzkumem se zabývá paleobotanika.

Lepidodendron ("šupinatý strom") byla obří prehistorická plavuň vyskytující se během Karbonského období především v Severní Americe a také v Evropě. Velmi hojný je především v horninách karbonského stáří v Pensylvánii. Patří k nejznámějším a nejčastěji vyobrazovaným vyhynulým rostlinám a jednalo se o úctyhodný organizmus. Lepidodendrony se mohly dožít věku delšího, než 10 let, jak nasvědčuje výzkum jejich kůry. Rostly do výše 30 až 40 metrů a jejich listy měřily klidně i 1 metr. Listy byly dlouhé, úzké a spirálovitě uspořádané, jako stébla trávy. Vyrůstaly pouze na nejmladších větvích, kmen a starší větve byly naprosto bezlisté. Kořeny Lepidodendronu byly též velmi dlouhé a v Karbonských lesích se navzájem pod zemí často proplétaly. Obrovské plavuně rostly především v bažinách a mokřadech, bohatých na kyslík. Toho bylo v Karbonu v atmosféře asi 35 %, což podporovalo právě nárůst rostlin-Karbon je proto nejzelenějším obdobím v historii Země. Zbytky Lepidodendronů a dalších takových rostlin, usazeny v horninách, tvoří uhlí, které my dnes spalujeme a jsme na něm závislí. Lepidodendron je široké veřejnosti znám nejlépe díky skvěle zachovalým úlomkům kůry z kmenu. Je ovšem zajímavé, že v 19. století někteří lidé považovaly tyto zkameněliny za fosilizovanou kůži prehistorických ještěrek, hadů a krokodýlů! Odtud také pochází latinské jméno plavuně, "šupinatý strom". Některé fosilní ostatky Lepidodendronu dokonce připomínají něco zdánlivě podobného pneumatice!

Více se o této plavuni dozvíte v knihách Abeceda dávných věků či Dinosauři-Objevy, druhy, zánik.

Příště Calamites!!!