Střet obou Amerik-část 7.-Hrůzoptáci

Dnes se ve Střetu obou Amerik vzácně zaměříme na původně jihoamerickou skupinu živočichů, která si našla cestu daleko na sever, do neznámých krajů...

Střet obou Amerik-část 7.-Hrůzoptáci

Jižní Amerika byla po více než 30 milionů let naprosto izolovaným kontinentem. Jednalo se o ohromný ostrov s celou variací zvířat, která byste nenašli nikde jinde na Zemi. Nešlo jen o savce, byli mezi nimi ptáci. Dravých savců se během té extrémně dlouhé doby na jihoamerickém kontinentu přece jen mnoho nevyvinulo a tak zde roli savců jakožto hlavních predátorů převzali ptáci, potomci dinosaurů. Hrůzoptáci, mnohem lépe a přesněji známí jako zástupci rozsáhlé čeledě Phorusrhacidae, se vyvinuli už před 62 miliony lety a existovali ještě po téměř celé období Kenozoika. Když před 3 až 2 miliony let došlo ke srážce Jižní Ameriky se svým severním protějškem, měla zvířata z každé z oněch pevnin šanci kolonizovat nová území. Ze severu na jih začaly proudit smečky šavlozubých tygrů, medvědi, vlci a další psovité šelmy, naopak na sever se vydali třeba chudozubí savci. Phorusrhacidi však nebyli dostatečně přizpůsobeni na to, aby odrazili konkurenci dravých šelem ze Severní Ameriky a jejich počty začaly rychle klesat. Brzy se z nich nuceně stali mrchožrouti živící se tlejícími zbytky. To se týkalo například známého rodu Phorusrhacos, původního terorizátora jihoamerických planin. Přesto si však někteří hrůzoptáci našli cestu na daleký sever. Jen málokdo ví, že ještě krátce před příchodem člověka do Nového světa přežívali v Texasu a na Floridě dvou až třímetroví draví ptáci. Mezi nimi byl i známý Titanis. Tento rod Phorusrhacida byl endemitem Severní Ameriky, takže se nevyskytoval nikde jinde na Zemi. Další důkaz, že hrůzoptáci měli po kolonizaci nového kontinentu dost času na to, aby se ze starých staly nové druhy a rody. Titanis měřil 2,5 metru na výšku, běhal rychlostí 65 km/h, což je shodné se pštrosem, vážil přes 150 kilogramů a vymřel před 15 000 lety. Veliký zobák mu pravděpodobně nepomáhal zabít velké savce, jako spíše jejich mláďata, která při rychlém běhu odtrhl od ostatních členů stáda a poté je zabil. Fosilní důkazy po sobě Titanis zanechal v Gilchrist Country na Floridě. Důvod, proč však i poslední hrůzoptáci ke konci doby ledové vyhynuli, byl již zmíněn-noví dravci osídlili jejich původní prostředí. Nejednalo se jen o velké šelmy, ale třeba i o obrovské hady. Nikdy před srážkou Amerik neexistovalo v jihoamerických mokřadech něco takového, jako pětimetrová anakonda. Noví vrcholní dravci zabrali ptačí teritoria, a když pak ke konci ledové zmizela většina lovné zvěře, i poslední zbylí Phorusrhacidi byli odsouzeni k vymření. Je ironií, že krátce po vymření Titanise stejný osud dosáhl i na jeho přemožitele...

Na prvním obrázku vidíte Phorusrhacose v jihoamerickým savcem Astrapotheriem, na druhém je zase Titanis se svou drobnou kořistí. Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte...