Správce dinosauřího parku - Bitva s pravěkým hadem

Týden se už zase blíží ke konci... Dnes je pátek, 8. srpna, a je zde další část Správce dinosauřího parku!

Bitva s pravěkým hadem

V pondělí, časně zrána, jsme vyrazili na výpravu, na níž jsem se už dlouho těšil. Naši prehistoricko-herpetologickou expedici tvořili Oliver, já a tři naši pomocníci. Na Isle of Die jsme přiletěli k 8. hodině ranní. Podle Olivera byl toto dokonalý čas, neboť mnozí plazí, známí svou denní aktivitou, se probouzejí a ihned se za časného slunečního svitu vydávají na lov. Nevěděli jsme, na co narazíme, ale bylo nám jasné, že na ostrově musí žít i řádka pravěkých hadů. Putovali jsme podél malého potůčku, vtékajícího do moře při západním pobřeží ostrova. Jenže potůček se brzy změnil na pořádný potok, a poté na řeku. V půl osmé Oliver vykřikl. Uviděl prý obrovskou prehistorickou ropuchu rodu Beelzebufo, jež žila na Madagaskaru v období Křídy. Brzy ale zmizela v houštinách. Olivera to ale nemrzelo, stejně jsme chtěli více plazy, než-li obojživelníky. Dále jsme zjistili, že podél řeky žije spousta Ardeosaurů-miniaturních předchůdců dnešních gekonů, z nichž už nějaké chováme v Dinosauřím parku. Pak se ve vodě zaleskly plazí šupiny, Oliver a já skočili do vody a stanuli jsme tváří v tvář neuvěřitelnému tvorovi-pravěkému hadu! Podle Olivera šlo zřejmě o zástupce rodu Pachyrhachis, hada se zakrnělýma nohama žijícího v Izrali před asi 95 miliony lety. Pro jistotu jsme použili háky na hady, jelikož u pradávných, neprozkoumaných hadů nemůžeme s jistotou tvrdit, byli-li jedovatí či ne, i když samotný Pachyrhachis příliš jedovatě nevypadá. Oliverovi se podařilo perfektně hada nabrat na hák, já hned připravil pytel, do kterého bychom jej dali. Jenže Pachyrhachis s sebou v poslední chvíli mrskl a šup, už byl pryč! Plaval řekou směrem na sever, ovšem Oliver jej následoval, nicméně, zakopl, upustil hák na hady, a aby mu Pachyrhachis neunikl, chytil vlastníma rukama. Had nato typicky zareagoval použitím svých čelistí, ostré zuby projely Oliverovou kůží, Pachyrhachis nepustil, a aby mu Oliver zbytečně zuby nezničil, musel jej nechat zakousnutého do té doby, než plaz sám pustil. U jemně toxických hadů se účinky jedu nebo hnijících bakterií někdy ani nedostaví, někdy končí spíše "nafouknutím" ruky nebo způsobením špatného spánku. Oliver ale nevyšiloval, pustil hada do pytle a poté jsme odjeli. Po příjezdu na ostrov vyhledal Oliver okamžitě lékařskou pomoc-jeho ruka se totiž vážně "nafoukla", rána bolela a srčela z ní krev...

Nyní je však Oliver zcela v pořádku, zdá se, že Pachyrhachis opravdu může patřit mezi jemně toxické hady. Pro jistotu však byla Oliverovi podána antibiotika-rozkládající se bakterie z hadí tlamy by mohly způsobit nepříjemnou infekci, zahnisání rány a dokonce i otravu krve. V pondělí večer si vzal Oliver ještě prášky na spaní, v úterý je však již vynechal a žádné účinky nějakého "jedu" se vůbec nedostavily. Náš krásný Pachyrhachis je nyní v teráriu, které sdílí s Ardeosaury a želvami Testudo atlas. Protože žil ve vodním prostředí, vykopal jsem mu v půdě malé jezírko, do kterého mu budeme tak jednou týdně házet mrtvé myšy a žáby. O jeho potravních zvycích zatím nic nevíme, zjistíme to však již brzy a Oliver hodlá pozvat paleontology a herpetology zaměřené na vyhynulé plazy k vědecké studii. Mimoto k nám příští týden zjevně přijede jistý Andrew Collins, o němž jsem se zmiňoval již minimálně před pěti, ba i šesti měsíci...

Za týden se dočkáte další části, i když to nemohu tvrdit s úplnou jistotou!