Džungle času-část 8.

Minulá část Džungle času skončila pozorováním obrovského Giganotosaura, který se náhle objevil v panamském pralese, ačkoliv ve speciální rezervaci pro výzkum pravěkých zvířat chován nebyl... Co bylo dál?

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 8.:

Giganotosaurus začal nasávat vlhký tropický vzduch. Byl ještě celkem daleko od lidí, ale přesto cítil pach jakéhosi savce. On totiž už pach lidí znal. "Celkem by mě zajímalo, jak se tu objevil tenhleten," říkal George Johannovi, nehybně zavěšen na větvi vysokého stromu, "napadá mě, že se u nás mohl zapnout proud a stroj času začal fungovat. Pamatuješ na to, co říkal Jeremy? Martin Williams a Deborah přece mířili do prehistorické Patagonie, kde žil i Giganotosaurus. Co když se teď nějak dostali zpět do 21. století a časovou smyčkou proběhl i tento obrovitý predátor?" Johann se na něj chvíli díval, a pak odvětil: "Nemyslím si to. Vysvětli mi, jak by se mohl sám od sebe zapnout v rezervaci proud, ačkoli vedení přetrhal Dromaeosaurus?" George se jen ušklíbl a odvrátil svůj pohled na dravce. Giganotosaurus pomalu procházel kolem. George a Johann se nacházeli vysoko, výše nad úrovní jeho hlavy a byli si jisti, že na ně nezaútočí. Predátor šel pryč, ale bylo jisté, že o lidech musel vědět. Mířil si to však stejným směrem, jako to chtěli oni. Corwin, Jack, Ron a Jeremy si nahlas oddychli, když byl Giganotosaurus v dostatečné vzdálenosti. "Georgi, docela mě tu jeho přítomnost překvapila," řekl ihned Jack, "máte pro to někdo nějaká vysvětlení?" George jen pokýval hlavou, že ne, a vyslovil: "Musíme do vesnice. Je tu ale jeden problém, Giganotosaurus tam alespoň zatím míří taky... Nevím, co budeme dělat!" Náhle je však všechny vyrušil šelest v křoví. Houštinami se musel pohybovat nějaký další tvor. Nikdo ani nemrkl a strach se rychle stupňoval. Na chvíli se pak pohybující se tvor zastavil, ale za chvilku zase začal pobíhat mezi křovinami. Jeremy namířil do těch míst plamenomet. Byl však velice překvapen, když se najednou z křovin vyhrnul malý tvoreček se zvláštním pancířem na zádech. "Ale to je přece Scuttelosaurus!" vykřikl a utíkal kamsi pryč. "Co má tohle znamenat?" zeptal se s lehkým oddychem George Jacka, jenž se zrovna chystal položit mu stejnou otázku. Jeremy utíkal kamsi do hlouby pralesa, protože mu bylo naprosto jasné, co se děje. "Deboro!" zařval na hlas a brzy se mu dostavilo odpovědi. Deborah vyšla z malé jeskyňky, byla celá potlučená a v ruce držela spálenou spojku stroje času. Zdá se, že časová smyčka se sama uzavřela jen chvíli poté, co s její pomocí prošla do současného světa. "Hej, pojďte sem!!!" zakřičel Jeremy a všichni rázem přiběhli. Na vyčerpanou Deboru to bylo trochu moc a tak se musela posadit. "Kde je Martin, kde je Martin?!" optal se okamžitě Jack. Deborah však mezitím omdlela. "Jeden důvod, proč tuhle ženskou nesnáším, je ten, že nic nevydrží!" řekl Jack. "To máš jedno, pokud tady Martin někde je, určitě do nebude daleko," konstatoval George. Deborah se po těch slovech konečně probrala, dokázala však říci jen, že Martin je mrtev a v období Křídy ho zabila smečka Austroraptorů. "A co ten Giganotosaurus?" optal se jí George. "Prošel těsně za mnou. Utíkala jsem před ním a náhodou se dostal sem jen asi vteřinu před tím, než se časová smyčka uzavřela. Potom se přístroj spálil a dal mi pár elektrických šoků..." vysvětlila vše Deborah. "Co teď budeme dělat? Máme tu dravého dinosaura ohrožujícího místní vesničku, možná nás pronásledují i ti zbylí dravci z rezervace, tahle se ani nedokáže postavit na nohy a bůhví co ještě..." vyslovil Corwin. "Vezmu s Johannem Deboru a vy mezitím utíkejte do vesnice a varujte obyvatele! Vezměte si všechny naše zbraně a kdyby se cokoliv stalo, prostě po něm střílejte!" zavelel George. Jeremy, Corwin, Ron a Jack se tak rozběhli směrem k malé obci. Brzy ale ztratili původní směr a tak se připravili o cenné desítky minut. Když se jim konečně povedlo prosekat se spletí lián a trnů, spatřili už jen Giganotosauří stopy vedoucí právě k té vesnici. Kupodivu tam však doběhli relativně včas. Giganotosaura mezitím zaměstnalo značkování nového teritoria. "Santa Maria, Santa Maria! Všichni opusťte vesnici! Přijde sem strašná příšera!" řval už z dálky Jack. Neuměl však španělsky a většina lidí na náměstíčku na něj jen s údivem hleděla. To už to ale všechno ve španělštině odpřekládal Corwin. Lidé přesto podivnému varování nerozuměli a tak bylo slyšet jen: "Co je to za hlupáky?" nebo "Co má být tohle za hloupý vtip?". A když se už většina panamanců začala nahlas smát, vyrušil je strašlivý a především velice hlasitý řev-z pralesa vystoupilo něco, co nikdy předtím neviděli...

Giganotosaurus bořil domy, spadlé střechy zasypávaly jejich obyvatele, a zadupával a trhal všechny, kteří mu jen přišli do cesty. Zdá se, že po více než hodinové cestě džunglí už dostatečně vyhládl a vesnice pro něj představovala prostřený stůl. Ron neváhal, vzal plamenomet a rozběhl se přímo proti dravci, ale dříve, než stačil vypálit proud prudkého a spalujícího ohně, Giganotosaurus jej odrazil svou obrovskou hlavou tak moc, že Ron dopadl o několik metrů dál. Jeremy k němu ihned přiběhl. Ron pádem schytal těžký úraz hlavy. "Počkej, pomůžu Ti," řekl Jeremy, ale Ron okamžitě zařval, aby ho varoval. Dravec se k nim blížil. Jeremy se chystal odtáhnout Rona do nějakého z domů, ale Giganotosaurus zmrzačeného muže chytil za nohy a v mžiku celého rozkousl. Na chudáka Jeremyho dopadla sprška Ronovy krve smíšené s dravcovými slinami. Vesničané šíleli! Utíkali na všechny strany, vřískali, pištěli a křičeli o pomoc, vytahovali své pušky a stříleli, ale jen málokterý z nich se ztrefil do tlusté kůže Giganotosaurovy. Ten mezitím způsoboval stále větší a větší nepořádek. Jack popadl vystrašeného Jeremyho za ruku a společně s Corwinem se schovali v domku jednoho stařešiny. Ten byl tak vyděšen, že nedokázal říci ani slovo a pouze se houpal na houpacím křesle, možná pro uklidnění. "Pane Corwine a ty Jeremy, zůstaňte tady s tím dědečkem, já se pokusím samopalem Giganotosaura odlákat zpátky do lesa-pochybuju, že pár ranami ho hned zabiju!" sdělil svůj plán Jack a bez jakéhokoliv souhlasu se vrhl vstříc strašlivému nebezpečí. Giganotosaurus zrovna pronásledoval skupinku předškolních dětí hrajících si v hlíně s živými ještěrkami. "Hej, pojď sem, ty potvoro!" vykřikl Jack a spustil palbu do vzduchu. Když se proti němu predátor otočil, zasáhlo ho několik nábojů do krku. Giganotosaurus vzteky také zařval a dal se do pronásledování Jacka. Byl však příliš rychlý a Jack za chvíli zjistil, že jeho plán zůstane nezdařen. O kousek dál, v pralese, George, Deborah a Johann zaslechli volání několika panamanců. Brzy je uzřeli, byli dva a jeden z nich se rychle rozběhl k Georgovi. "Nechoďte do té vesnice, je tam přízrak! Tam být mrtvých víc než prstů na rukou i nohou!" spustil ten muž nepříliš dobrou angličtinou a pak s tím druhým, patrně svým bratrem, utíkal dále do hlouby pralesa. "Tam také nechoďte!" varoval je George. "Jdeme odtamtud, jsou tam také monstra!". Po těch slovech oba muži zpanikařili a začali pobíhat po celém kraji. Deborah se ovšem alespoň postavila na nohy a všichni tři se průměrnou rychlostí přibližovali k vesnici. Když George rozhrnul zakrvácené kapradiny, spatřil zbořené domy, lidské mrtvoly či jejich zby
tky a samozřejmě spoustu krve. Giganotosaura si pro jeho velikost brzy také všiml-predátor zrovna zapíjel svůj oběd u velikého jezera. Všichni přeživší se těsnali ve dvou polozničených staveních. Johann, Deborah a George se k nim rychle dostali a na všechno se vyptali Corwina a Jeremyho...

"Stařešina říká, že ve vedlejší stavbě je mnoho krabic s dynamity, jelikož vesnice zásobuje nedaleký důl a ten střelivo a další věci toho typu potřebuje," informoval George Corwin, "stačilo by vzít pár dynamitů a ten dravec vyletí do vzduchu!" "Vím, co tím myslíte," pokýval hlavou George. Nemeškal a ihend pro dynamit zaběhl. Horším úkolem bylo dostat se k dravci. Giganotosaurus si naštěstí poklidně lehl u jezera a pustil se do siesty. George nastražil tři krabice plné střeliva asi dvacet metrů od něj. Predátor se na něj chvíli díval, ale George ho už nezajímal, byl teď vážně přecpaný víc, než kdykoliv předtím za svého dlouhého života. George natáhl spouštěcí drát až k budovám. Pak se zlověstně zasmál a zmáčkl páčku. Exploze byla možná až zbytečně obrovská, což se také ihned ukázalo. George srazila k zemi utržená pata z Giganotosaurovy zadní končetiny. Jack se musel smát, ale pohled na cákance krve venku mu za chvíli udělal špatně. "Je to všechno moje vina," řekla Deborah, "mohla jsem se dostat do 21. století z prehistorické Patagonie i jiným způsobem." "Ne," přerušil ji George, "je to má vina, protože já s tímhle začal. A taky s tím skončím. Hluboko v pralese přežívají ještě tři Dilophosauři, celá řádka býložravců a několik krvelačných Anurognathů. Zničíme je... A hele, co je tohle?" George uslyšel hluk helikoptéry. "Á, má objednávka," vyslovil Corwin. Pilot helikoptéry nechápal, proč je z vesnice jen nepovedený hřbitov, přesto však na holé planině přistál. "Už dávno měl pro mne přiletět náhradní vrtulník. Budeme se muset rozloučit, pane McCanne, ale přeji Vám, aby se Vám před řádným soudem povedlo ty bestie zneškodnit..." dodal ještě, pak nasedl do helikoptéry a odletěl směrem k hlavnímu městu Cidad de Panamá. "Můžeme mít ještě hodně problémů, ale bude opravdu lepší, když naši práci dokončíme," řekl Johann a George opět pokýval hlavou na znamení souhlasu. Otázkou bylo, jak zbylé prehistorické tvory zničit předtím, než se stane další incident...

Zní to snadně, ale snadné to určitě nebude... Pokračování příště!!!