Džungle času-část 9.

Na konci minulého, osmého dílu se George McCann spolu s Johannem rozhodli, že by bylo prehistorické tvory z bývalé rezervace umístěné v pralese lepší zničit předtím, než napáchají více škody... Jak to ale hodlají udělat?

DŽUNGLE ČASU-ČÁST 9.:

Nejprve bylo třeba zjistit, kteří prehistoričtí živočichové teoreticky v rezervaci přežili. "Vím, že ze všech dravců zbyli už jen tři Dilophosauři-ti mohou být velice nebezpeční-a také Eoraptor, ale ten je vzhledem ke své velikosti pro člověka naprosto neškodný," řekl George všem přeživším v malém domku v oné panamské vesničce. Oblohu začala pomalinku zahalovat tma a George následně rozsvítil malou lampičku připevněnou na rezavý drát, uchycený v dřevěném stropu budovy. "Potom přežil i Kentrosaurus-ten může být taky celkem nebezpečný," řekl Jack. "A stádo Camptosaurů..." pokýval hlavou Johann. "Kromě toho je tam ještě Pisanosaurus a také pár přeživších Anurognathů. Když ale pomyslím na to, že většinu z jejich hejna odrovnala ta explodovaná budova, neměli by snad být v malém počtu životu nebezpeční," přidal ještě George. "Teď zůstává otázkou, jak ta zvířata zneškodnit," pověděl Ron. "No," začal George, "to nebude rozhodně nic lehkého. Co takhle nechat přežít býložravce a zabít jenom všechny masožravce?" "A co uděláš s tím, až býložravci utečou z pralesa na volná prostranství, jako je tohle, a zase to tu zdemolují?" optal se ho Jack. "Ne, to ne, zajistíme nějak plot ohraničující vytyčené území. Pokud si dobře vzpomínám, ten je teď otevřen... Třeba není potřeba ani elektřiny na zastavení několika obrů," odvětil George. "A co máme dělat my?" zeptal se Jeremy za sebe i za Rona. "Vy nedělejte nic, obědnejte si let zpátky do Spojených států a vypadněte odsud, pokud chcete přežít. Půjdu tam jen já spolu s Johannem, správcem rezervace." odpověděl George. "Když o tom ale tak přemýšlím, celé jsem to s tím Dromaeosaurem začal já, když jsem ho nahnal ke správní budově," zapletl se do jejich rozhovoru Jack, "asi by bylo lepší, kdybych Vám teď pomohl s tím zkoncovat." "Když myslíš, kámo..." řekl mu George a poplácal ho po rameni. "Dobře, vyrazíme hned?" optal se Johann. "Samozřejmě," odvětil George, "vezmeme si pár beden s dynamitama, zbylé dva samopaly a malou pistoli, bez optání si půjčíme auto od tamtoho sedláka a vyrazíme do džungle." "Tak hodně štěstí, ať se Vám to podaří!" řekli jednohlasně Ron a Jeremy a s velikou úlevou a radostí z přežití opustili vesničku. Hned nato vyšel z budovy George, rozbil okno od osobního vozu, stiskl nějaké tlačítko poblíž volantu a nastartoval motor. Dveře od auta byly rázem jakoby odemčeny a všichni tři do něj s rychlostí nasedli. George se okamžitě rozjel do pralesa. Brzy však padla devátá hodina večerní a po téměř hodinu a čtvrt dlouhé jízdě se tým k rezervaci stále nepřiblížil. "Do Prčic, v tomhle lese je tma jak v praseti," naštval se George a Jack se nahlas zasmál. "Pokud vím, tak v těle žádného zvířete není baterka a není tam světlo," protáhl dlouze. George si ho radši ani nevšímal, i když mu Jack lezl na nervy. "Mimochodem, co s Deborou?" zeptal se Johann. "Nechali jsme ji ve vesnici," odvětil George, "bude lepší, když nebude vědět, kam jsme se vydali." "To máš pravdu, v nejbližší chvíli by začala ječet, že vidí zrůdu!" řekl vážně Jack. "Momentálně ještě ne..." dodal George. "Ne, vážně! Vy to nevidíte?!" optal se Jack...

Pojednou se ze tmy vynořila hlava jakéhosi přízraku a hřeben nacházející se na jeho hlavě se zaleskl ve světle vydávaném autem. "Dilophosaurus-a támhle vzadu je plot od rezervace. Takže oni se dostali ven, otázkou je, zda jsou teď všichni poblíž!" vyhrkl George. Okamžitě popadl samopal a začal po Dilophosaurovi pálit plný zásobník. Zasáhl ho do hlavy, kterou za malou chvíli Dilophosaurus skryl mezi různorodou vegetací. "Je pryč," řekli všichni tři jednohlasně. Náhle se ale auto rozhoupalo a za chvíli už leželo na boku. Přední sklo prorazila ohavná hlava Dilophosaurova. Johann chytil George za ruku a stáhl ho do zadní části vozu. Dilophosaurus mezitím zachytil mezi zuby sedadlo, vyrval ho a venku jej začal rvát na kusy. George po něm okamžitě znovu vystřelil. Dilophosaurus se polekal, hlasitě zařval a poté spadl na zem. Byl mrtev-Georgovi se podařilo zabít dalšího z dravců! Tým okamžitě vyšel ven z auta. "Nikde nevidím žádné stopy," řekl George, "tenhle byl asi první, kdo se prorval tou dírou v plotě. Taky že není moc velká." Po příchodu za rozbitý plot je čekalo další nemilé překvapení. Jedna samice Camptosaura v kapradí snesla vejce a když se k nim Johann s Jackem přiblížili, zuřivě je bránila. Jack chtěl vystřelit z pistole, ale George ho napomenul, že se dohodli na střelbě dravců a ne býložravců. Camptosauří samice je nato zahnala až do zničeného městečka. Když se však vrátila k hnízdu, zjistila, že většinu vajec sežral Eoraptor. George se přiblížil ke správní budově. Tam si spolu hráli dva malí Pisanosauři. "A vida, oni už taky mají mláďata!" zasmál se radostně George. "Přemýšlel jsem o tom, co s námi teď panamská vláda udělá, až to zjistí. Možná, že díky Corwinovi to už i zjistila," namítl Jack. "Zatím o tom nemluv," napomenul ho George. Na toto téma opravdu nechtěl hovořit, poněvadž se ho zmocňoval čímdál větší strach z následků této katastrofy. Brzy si tým povšiml dalšího Dilophosaura. V průběhu tmavé noci sledoval samici Kentrosaura pasoucí se na cykasech. Nakonec na ni zaútočil. Kentrosaurus mu dal ale svým ocasem najevo, že si nepřeje být rušen. Ocasní bodce protrhly Dilophosaurovi krk. Po jeho drsné, šupinaté kůži se začala valit sprška krve. "Bůh Ti žehnej, Kentrosauřice," zasmál se Jack. "Zbývá už poslední Dilophosaurus," informoval Johann. Jack se náhle polekal. Proletělo nad ním něco, jako netopýr. Moc dobře však věděl, že s největší pravděpodobností to byl Anurognathus...

Za chvíli jej spatřil znovu, a bleskurychle jej zasáhl několika kulkami ze samopalu. Anurognathů však zbývalo v "džungli času" už tak málo, že si nemohli troufnout ani na lidi. Místo toho se zaměstnávali požíráním parazitů na těle Kentrosauří samice či na tělech velkých Camptosaurů. Jak tak tým procházel městečkem, mezi houštinami poblíž skladu se zbraněmi se něco objevilo. Houštiny šustily a ten tvor vydával pískavé zvuky. Johann na místo namířil samopalem. Brzy se však ukázalo, že šlo jen o neškodného Pisanosaura, nesoucího nějaké listovité výhonky v zobáčku svým mláďatům. "Uff," dodal Jack a utřel si pot z čela. "Zajímalo by mě, kde je ten poslední Dilopho," řekl neklidným hlasem George. "Přece se nemohl vypařit," dodal Johann. "Podívejte, potok!" zvolal Jack a ostatní k němu přiběhli. Bylo tomu skutečně tak, malý horský potůček si znenadání našel cestu do "džungle času" a opuštěné území teď zaplavoval. "Mám skvělý nápad, tohle by přece jen mohla být nakonec rezervace, ovšem zcela bez lidského vlivu," navrhl George. Johann ani Jack už nic neříkali. "A proč teda neopravíme plot ohraničující území a neodejdeme?" optal se po chvilce Jack. "Ti dravci jsou nevyzpytatelní. Radši se jich zbavíme," odpověděl mu George, ale dál se spolu již nebavili. Johann ovšem našel něco velice kuriózního. "Tomu nebudete věřit, pojďte sem!!!" zvolal. Jack a George k němu hned přiběhli a vyvalili oči na předměty ležící před nimi. Bylo to další hnízdo, avšak vejce v něm položená byla zcela odlišná od těch Camptosauřích, jež už viděli. "No jasně," napadlo náhle George, "tohle je hnízdo Dilophosaura. A kde jsou vejce, tam musí být i starostlivá matka!" Jen co to dořekl, dal se strašný predátor do jejich pronásledování...

Poslední části, uzavírající tento příběh, se dočkáte v nejbližší době!