Život v divočině: Panda velká

Život v divočině

Panda velká

Hluboko v horách střední Číny žije jeden podivuhodný tvor. Patří k těm nejohroženějším; na Zemi zbývá posledních ani ne 1100 jedinců ve volné přírodě. Budeme pozorovat toulky životem jednoho samce pandy velké, prastarého symbolu Číny... Panda velká. Jedno z nejoblíbenějších čínských zvířat vůbec. Na Zemi nezbývá už ani 1100 jedinců tohoto ohroženého zvířete, dvě třetiny z toho žijí v rezervacích. Jde o velice vzácného tvora. Tohle je Tsu, samec pandy, kterému jsou asi tři roky. Jeho matka se narodila v zajetí ochranné rezervace Chengdu a později byla vypuštěna do volné přírody. Tsua naučila, jak si obstarat potravu a on se teď asi dva roky kolíbá svým vlastním životem dále. Tsu, jako každý pandí samec, váží více než 100 kilogramů a dosahuje délky až 1,5 metru. Ocas má krátký, a tupý. Ale jeho mysl je opravdu vysoká. Náš samec žije v nadmořské výšce asi 1500 metrů, tady, v provincii Sichuan, na začátku Tibetských hor. Jako malého jej vyživovalo mateřské mléko, teď si sám hledá potravu, kterou tvoří pouze bambusové listy. Panda musí asi 16 hodin denně strávit přijímáním potravy, protože bambusové listy neobsahují vysokou energetickou hodnotu. Bambus si uchopuje pomocí zvláštně zaoblené části na předních končetinách, která působí podobně, jako palec u lidí...

Nastává noc. Pro savce je to období spánku. Člověku se možná zdá nemožné usnout venku v pelechu, kde je i tak, přes teplo, které vytváří pohyb svalů, asi mínus deset stupňů Celsia. Tsu si s tím ale dokáže poradit. Srst se na první pohled může zdát docela krátká, ale izoluje před zimou. Jakmile se Tsu vzbudí vyjde a černé fleky srsti ho sluncem dokonale prohřejí. Chvíli ještě chodí po krajině, pak si ale něčeho všímá. Tohle se vidí jen jednou za rok; když bambusové lesy dosáhnou určitého věku, rostliny v rychlosti vykvetou a odumírají. To pro Tsua znamená jediné - musí odejít jinam. Všechno se to seběhne velice rychle, někdy i v průběhu několika málo hodin. Dříve se mohly pandy velké přesouvat po lesích podle libosti a hledat bambusy, které ještě nevykvetly. Kvůli lidského kácení, osidlování a zemědělství však tenhle potenciál naprosto ztratily. Mezitím se podíváme o pár stovek metrů dolů, do přírodní rezervace Chengdu. Lidé ve městě jsou zde na pandy naprosto hrdí a taxíky je mají ve své značce. Kdekoliv najdete pandí sochy, nálepky anebo koberce. V rezervaci se právě narodilo jedno mládě - samice vždycky porodí jen jedno. Podobně, jako byl Tsu na své matce, tak i toto mládě na ní bude zcela závislé po dobu asi jednoho roku. Vědci plánují matku s mládětem vysadit do divočiny před začátkem čínského léta...

To se podařilo. Samice s mládětem se nyní potuluje po krajině, ve které, jen pár desítek metrů výše, přebývá Tsu. Jemu se mezitím podařilo najít nově vykvetlý bambusový les. Tato velká trává roste neobyčejně rychle, takže se ani neměl, čeho bát. Při odpoledních toulkách potkává zvíře pro blízkost pandy typické - vysokohorského takina. Žijí tu také malé, drobné rybky v tůňkách a na obloze neustále létají orlosupové. Je to ráj pandy velké. Matka s mládětem již o Tsuovi ví. Raději se však do jeho teritoria přibližovat nebudou. Mláděti by sice samec nic neudělal, je však možné, že by byl agresivní na nově příchozí samici. Raději zůstanou v dosahu daleko od něj. Ale jednoho dne setkání nebude vyloučeno. Zoologové z rezervace Chengdu chtějí do hor transportovat dalšího samce pandy, který by žil v maximální nadmořské výšce, a to 3000 metrů nad mořem. Taková budoucnost je ale ještě pěkně daleko. Tsu si nyní může užívat naprosto nerušeného života v mlžných lesích Číny... Lidé mají pandy opravdu velice rádi. A pokud to tak půjde dál, možná, že nakonec bude tento druh zachráněn...

Snad se Vám sedmá část mého dokumentu líbila... Další díl už bude na konci srpna, ale o kterém tvorovi, opět neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...