Změny v mexické zdravotní péči

Tento příspěvek bude výjimečně věnován nikoliv tématům, kterými se Blogorgonopsid běžně zabývá, ale jedné důležité politické události na západní polokouli. Spojené státy mexické učinily velký krok kupředu, co se týče zdravotní péče, a další záležitostí se tak vzdálily od zaostalých hyperindividualistických Spojených států amerických. Mexická socialistická prezidentka Claudia Sheinbaum, jež by měla být i pro Evropany vskutku záviděníhodnou lídryní, před několika dny rozhodla o tom, že 120 milionů obyvatel země dostane přístup k bezplatné univerzální zdravotní péči, a to počínaje lednem roku 2027. Již zítra, 13. dubna, se budou moci mexičtí občané stáří 85 a více let registrovat se svými občanskými průkazy k péči, za kterou nebudou muset nic platit. Do budoucna se pak k bezplatné zdravotní péči dostanou i další věkové kategorie. Dosud to v Mexiku platilo tak, že veřejné zdravotnictví a soukromé pojišťovny neumožňovaly přístup ke kvalitní zdravotní péči zvláště lidem z nižších tříd, z chudších oblastí a s nízkým příjmem. Škody, které v zemi nadělal neoliberalismus, chce současná mexická prezidentka odstranit, a není pochyb, že změny ve zdravotní péči směrem k jejímu otevření pro všechny jsou dobrým krokem. Takto vypadá socialismus v praxi. Není to strašidlo, o kterém bývalí paleoblogeři z Blogu.cz v pohádkovém přesvědčení o správnosti elitářství a nerovnostářství píší na sociálních sítích, že mu prý nemáme dát ani centimetr. Ne, jedná se o ty myšlenky, které nám v Evropě daly systém veřejného zdravotnictví, o kterém si takoví občané USA mohou jen nechat zdát. Lidé zapomínají na to, že jednou z mála levicových a skutečně socialistických věcí, které bolševici v bývalém Československu udělali, bylo vybudování veřejného zdravotnictví. Stejně tak Labouristická strana po vítězství ve volbách po skončení 2. světové války vybudovala v Británii moderní veřejný National Health Service. V Mexiku bylo dosud některým lidem zamítáno hledat lékařskou pomoc v určitých klinikách, a museli se spoléhat na soukromé pojišťovny, které si však ani zdaleka neváží lidského života tolik, jako si váží profitu. Nově podepsaný dekret to změní, a spoustě Mexičanů pomůže. Žádné plané sliby, žádné kecy o potřebě růst, žádné škrty nebo podpora privátních institucí v honbě za zisky. Mexiko nám nyní připomíná, co je naším dědictvím. Připomíná nám, že socialismus je dobrý, že mu musíme dát o dost mil víc, než si jeho zapšklí odpůrci - a s ním odpůrci veřejného zdravotnictví a tedy dostupné péče pro všechny - přejí.

Současná mexická prezidentka Claudia Sheinbaum. Fotografie z webu South China Morning Post

S Claudií Sheinbaum se v Mexiku začaly zvedat naděje na zlepšení neduhů, které nadělaly desítky let neoliberální politiky. První žena s prezidentským postem v celé historii této velké středoamerické země již v roce 2025 slíbila, že se bude snažit o snížení počtu pracovních hodin za týden ze 48 na 40, přičemž však minimální mzdu zvýší o celých 13 %. Přislíbila také vybudování 1,8 milionu nových domů ve snaze vyřešit krizi bydlení, a má v plánu výrazně posilovat práva nájemníků bytů. Není divu, že i američtí Demokraté, kteří jsou z velké části velmi pravicově orientováni, z ní nejsou zrovna dvakrát nadšeni. Vidět pro mnohé Američany pokrok v Mexiku, zatímco živoří ve zhoršujících se podmínkách silně zoligarchizovaných a za současné Trumpovy administrace neofašistických Spojených států amerických, totiž může znamenat jediné - začnou podporovat demokratičtější alternativy, jaké jim nabízí levicové křídlo Demokratické strany, výrazně se svou politikou lišící od jejího zbytku. A když tak člověk pozoruje, jak je celá americká pravice na kousky z Hasana Pikera (kterého popravdě moc nesleduji, a nemám ho nikterak moc v oblibě), a vidí, že letos zvolení socialističtí starostové New Yorku nebo Seattle se ukázali být více než vhodnými pro svou práci, opravdu mu dochází, že levice má v USA nakonec šanci. Co se Claudie Sheinbaum týče, je to odbornice na klimatickou změnu, která se podílela na 4. a 5. hodnotící zprávě Mezinárodního panelu pro klimatickou změnu v letech 2007 a 2013. Jako dcera židovských imigrantů, kteří do Mexika dorazili z Litvy a Bulharska při útěku před perzekucí, přičemž její otec byl členem Komunistické strany Mexika, se v levicových kruzích pohybovala od svých sedmadvaceti let, a původně byla mezi lety 1989 až 2013 členkou Strany demokratické revoluce. V roce 2015 vstoupila do strany Morena (neboli do Národního regeneračního hnutí) a stala se starostkou části Mexico City nazývané Tlalpan. V prosinci 2018 byla inaugurována do vlády Mexico City, a od té doby ve městě prosazovala regulaci střelných zbraní, budovala bezpečné koridory pro ženy s cílem snížit genderové násilí ve městě, a stála také za odstraněním sochy Kryštofa Kolumba z města v rámci dekolonizačního projektu. Za řešení pandemie Covidu-19 ve městě dostala dokonce v roce 2021 mezinárodní cenu World Mayor Prize. Prezidentkou Mexika se stala na podzim 2024. Je skutečně zajímavé vidět někoho - podle časopisu Forbes je dokonce 5. nejsilnější ženou světa - kdo aktivně prosazuje socialistickou politiku. Změny v mexické zdravotní péči jsou dalším krokem v její snaze zlepšit životy lidí v její zemi.

Více o nově podepsaném dekretu na zpravodajském webu Novara Media. Politických témat, ke kterých bych se mohl vyjadřovat, je určitě více, ale nehodlám jimi svůj přírodopisný blog tolik zahlcovat...