Chabardella

Chabardella je rod ústonožců z vyhynulé čeledi Gorgonophontidae, tvořený jediným druhem, C. spinosa, popsaným v roce 2009 na základě fosilního exempláře ze svrchního karbonu Francie. Tento rakovec žil před 301,5 až 300,5 miliony let v místech, z nichž je dnes francouzská komuna Montceau-les-Mines na východě země, v regionu Bourgogne-Franche-Comté. Typový a zároveň jediný známý exemplář chabardelly byl objeven výzkumníky participujícími v programu s cílem hledání fosilií na lokalitě Saint-Louis, který začal v roce 2000. Z terénu byl přemístěn do francouzského Národního přírodovědného muzea, nikoliv však v Paříži; měl by se nacházet v depozitáři v Autunu. Na základě tohoto exempláře byl na konci prvního desetiletí tohoto století vědecky popsán Patrickem R. Racheboeufem, Frederickem R. Schramem a Muriel Vidal v článku vydaném v periodiku Journal of Paleontology. Druhový název spinosa se autoři popisu rozhodli tomuto ústonožci dát na základě řad trnů na okrajích jednotlivých segmentů jeho těla. Od zad k bokům se postupně zmenšovaly; na velikosti ubývaly také směrem k zadní části chabardellina těla. Tyto trny činí chabardellu mezi prvohorními ústonožci zcela výjimečnou; nebyl jimi vybaven žádný jiný dosud vědecky popsaný druh z oné části geologické historie naší planety. Jednotlivé segmenty měří na délku 1,5 milimetru a široké jsou 4 milimetry. Pleon, tedy abdomen (velmi lidově zadeček) tohoto ústonožce měl na konci poněkud redukovaný vějířek zahrnující prodloužený telson poloválcového tvaru; telson je samozřejmě u ústonožců velmi výrazně zpevněný, aby vydržel mohutné údery, které si tito bezobratlí vzájemně vsazují při rituálních soubojích. Zajímavé je, že exempláři se zřejmě zachoval i levý uropod (tj. jeden z párových přívěsků nacházejících se na konci zadečku a tvořících právě s telsonem onen zmíněný vějířek); je krátký a poněkud se tvarem podobá čepeli. Celková délka typového exempláře činí 3 centimetry. Karapax, tedy horní část exoskeletonu, je přitom dlouhá 7,5 milimetru a široká 5,5 milimetru. Největší, a to první ze šesti segmentů zadečku chabardelly měří na délku 2,5 milimetru a je široký 4 milimetry, a poslední je dlouhý 1,3 milimetru a má šířku 2 milimetry. Shrnuto, Chabardella nebyla žádným gigantem. I na poměry ústonožců byla vlastně drobečkem. Takový strašek pruhovaný (Lysiosquillina maculata), největší současný ústonožec, žijící v indo-pacifickém regionu od východní Afriky přes střed Tichého oceánu až po Galapážské souostroví, měří na délku až 40 centimetrů! Stejně jako dnešní ústonožci, měla i Chabardella tzv. raptoriální maxillipedy. Končetiny vyrůstající z druhého až pátého segmentu jejího thoraxu byly uzpůsobeny na chytání kořisti. Jednalo se o dravce, odchytávajícího svými klepítky menší kořist, například drobné stejnonožce, zřejmě v mělčích vodách. Ze stejné lokality, z níž pochází typový exemplář chabardelly, je znám také například stejnonožec Sottyella montcellensis z nadřádu Phreatoicidea. Je dosti možné, že při lovu takové či jiné malé bezobratlé kořisti mohly chabardelle dosti pomáhat také její oči. Ústonožci mají velice pohyblivé složené oči umístěné na stopkách, jsou jimi schopni pohybovat nezávisle na sobě, a vidí jimi i barvy, které náš druh rozeznat nedokáže. 

Popis tohoto karbonského rakovce si můžete přečíst také na anglické Wikipedii. Pro tento článek byly čerpány informace nejen z ní, ale také z výše zmíněného článku Patricka Racheboeufa a jeho kolegů z Journal of Paleontology. Z tohoto primárního zdroje pochází i přiložený obrázek.

Příště Eophrynus!