Elon Musk a neporozumění Jurskému parku

Do jakého světa jsme to jen vyrostli, má fellow zedka? Kdybych skutečně chtěl, mohl bych tento skromný prehistoricko-přírodopisný blog proměnit v nezávislé žurnalistické médium kritizující současné politické dění, ale nejspíše bych se při jeho psaní uřechtal k smrti, neboť bych jistě často věnoval pozornost psím kusům nejbohatšího a nejstupidnějšího muže planety. Melon Usk, jehož jediným přínosem společnosti bude to, že jednoho dne - je to naštěstí nevyhnutelné - chcípne, se totiž na sociální síti, kterou před lety koupil a proměnil ji v propagandistický ráj sklepních hochů reprodukujících před očima všech své neohrabané sexuální fantazie bílé nadřazenosti, chová jako blbec, a člověk kvůli tomu vážně začíná trpět nezastavitelnými záchvaty smíchu. Běžně bych se nesnižoval k tomu, abych vás o nějaké jím rychle naťukané konině informoval, ale pro jednou má takový příspěvek na mém blogu své místo. Elonia totiž zmínila Jurský park, a dokázala, že ho vůbec nechápe. K tomu se nemohu nevyjádřit.

Ale od začátku. Britský evoluční biolog, sociobiolog a několikanásobný pasažér Lolita Expresu notorického pedofila Jeffreyho Epsteina, jednoho času velmi nad své kolegy z oboru vyzdvihovaný (byť ne kvůli výsledkům své práce) Richard Dawkins, tweetnul v neděli 12. dubna na Leonově sociální síti následující slova: "Neandrtálský genom je z velké části znám. Pokud se stane, že bude možné zrekonstruovat živou neandrtálskou osobu, jaké by podle vás byly klady a zápory? Opravdu mě zajímá agitování pro a proti." Dawkins se očividně ve své důchodové sekluzi začal nudit, a chtěl vyvolat malou debatu. Naštěstí se tentokrát neopřel do některé skupiny lidí, ke které se netají nenávistí, jako tomu u tohohle zapšklého anti-woke obránce atrakce k mladistvým obvykle bývá, ale i tak mu od účtů s modrým odznáčkem přišla plejáda odpovědí, jejichž autoři mleli páté přes deváté. 

A jedním z odpovídajících byl právě Pelon Dusk, který se rozhodl ukázat znovu uživatelům bývalého Twitteru, že je intelektově nadán a že o velmi reálné možnosti návratu druhu Homo neanderthalensis do našeho světa vskutku hloubá. Šíří se dokonce zkazky o tom, že chce do takového revivalu neandrtálců investovat nějaké ty miliardy, které při pouštění plynů do křesla naakumuloval z práce zaměstnanců svých kdovíkolika nakradených společností. K Dawkinsově otázce napsal Delon Tusk jasnou odpověď: "Přiveďte je všechny zpět, hlavně dinosaury. Fejkněte to, jestli musíte." Génius.

Poté, co dal Lelon Trusk paleček nahoru neandrtálcům, ale hlavně dinosaurům, a hlavně těm robotickým, zamířila na jeho hlavní timeline ještě jedna důležitá zpráva, kterou se rozhodl dokázat svým upřímným fanouškům, horlivě dodnes hájícím jeho starořímskou zdravici, jak sečtělý a chytrý doopravdy je. Rozhodl se vytáhnout jednu knižní klasiku, jejíž poselství dozajisté pochopil velmi dobře, jinak by se tím porozuměním nechlubil: "'Jurský park' byl legit epický nápad Crichtona. Opravdu doufám, že v budoucnosti takový mít budeme. Musíme rozbít pár vajec, abychom udělali omeletu." Strašně mě těší, že Lolen Fusk chápe, že Jurský park byl o tom, proč je genové inženýrství dobré, a proč je třeba, aby věda byla jen a pouze pro profit! Volný trh vše vyřeší, a když rozbijeme pár vajec, budou nám tu zase běhat dinosauři.

Díky pečlivě uváženým slovům tohoto prominentního intelektuála jednadvacátého století nyní každý fanda Jurského parku, který ho interpretoval jako anti-kapitalistický příběh s trans dinosaury o teorii chaosu a nekontrolovatelných systémech, nepochybuje o své mýlce. Lolusk Gelen se ukázal být člověkem, který jako první v historii přišel na to, co se básník, totiž Crichton, snažil říci. Měl jsem nějakou dobu podezření, že ho mohli předběhnout vzdělaní vědátoři Colossalu, kteří namáhavě snesli vejce pravlka (jak ohavné od nás loni bylo, že jsme o výsledcích jejich práce pochybovali, vždyť oni vytvořili pravlka v jeskyni s boxem zbytků!), ale tak to být nemůže. Poselství nejslavnějšího románu s dinosaury nám bylo dosud utajeno, než přišel mesiáš Elmao Musčus, a černé na bílém (nebo bílé na černém, záleží, jak jste si tu jeho socku nastavili) nám to vnutil do očí. Všichni cítíme pokoru.

Ne, teď vážně. Tenhle grifter, který opravdu napáchal škod jako málokterý z nemála debilů, jež se v naší společnosti vyskytli za posledních pár tisíciletí hrubě nerovnostářských systémů, se neustále vyjadřuje k věcem, kterým nerozumí ani z miliontiny. Jurský park byl varováním před zahráváním si s genetickým kapitálem, jehož moc ale poněkud vědeckofantasticky zveličil. Nejbohatší člověk planety, používající slovo "epic" jako trapný mileniál div nenosící na hlavě špinavou plenu, ale fakt nechápe, jaký "nápad" to vlastně vyzdvihuje. No, vzhledem k tomu, že celý život není schopen koherentně sestavit jedinou větu, bych se nedivil tomu, kdyby trpěl nějakými závažnými psychickými obtížemi. A ne, není to autismus, ke kterému se hlásí (a jen tak napomáhá stigmatizovat lidi na autistickém spektru). Je to zkrátka učebnicový příklad brainrotu. Extrémně privilegované sviňky, jako je on, jím trpí běžně.

Níže vám prezentuji krátký komentář moderátorů podcastu Some More News. Pěkně shrnuli ten mentální skok od pro a proti, co se týče hypotetického "návratu neandrtálců", ke Crichtonově románu s naklonovanými dinosaury.

Nezapomínejme samozřejmě na to, že autor Jurského parku, kariérní novelista Michael Crichton, nebyl žádný svatoušek. Kdyby dnes žil, měl by dost, co vysvětlovat, a nejspíše by si ho do svého podcastu zval někdo jako Roe Jogan. Byl to dogmatický popírač antropogenní změny klimatu, šířil dezinformace o viru HIV a měl necitlivý pohled na zneužívání žen v pracovním prostředí. Nebyl to žádný génius, ale jen další podvodník, kterému se podařilo napsat maximálně dvě nebo tři knížky s akceptovatelným poselstvím. Možná i proto mu Elonora vyjadřuje sympatie. Určitě by to ale vypadalo lépe, kdyby poselství jeho nejslavnějšího díla chápala.