Lovci kryptidů 4: Žraloci neusínají (2/5)

Během patrolování Tokia dopadl Akihiko Yukimura, ve své domovině nazývaný Habu, dávného nepřítele, japonského pána zločinu Amana. Zjistil, že Amano posílá krabice s desítkami injekcí naplněných sérem agresivity do Nikaragui, země, ze které pochází největší nepřítel Lovců kryptidů - Deylin Nieto. Po tom se po dobu posledního půl roku slehla zem, ale je možné, že má opět něco v plánu? Akihiko byl se svými kolegy pozván agentkou Kentovou na hranici Nikaragui a Hondurasu, kde tým speciálně vycvičených bojovníků, pracujících pro CIA, hledá tajemné bytosti, zodpovědné za napadení místního farmáře... Bojová trojka - Akihiko, Roger a Fahad - je znovu připravena postavit se velkému nebezpečí, a vyřešit jednu záhadu... Je možné, že ony nebezpečné tvory vyslal na hranici dvou středoamerických států právě Nieto, opět se skrývající v Nikaragui?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: ŽRALOCI NEUSÍNAJÍ, ČÁST DRUHÁ:

V pralese bylo vlhko. A horko. Nesnesitelně. Američtí vojáci si utírali pot z čel. Někteří se napájeli studenou vodou. Toto byla jejich poslední příležitost trochu se zchladit. Věděli, že za chvíli budou muset bez ustání pobíhat po džungli s těžkou výzbrojí, oděni v neprůstřelných plátech, s potem z nich se ronícím. Zatím však stáli v kruhu kolem pětky lidí, k nimž měli největší respekt. Celou akci vedla agentka Kentová, jejich velitelka. Vedle ní stála Amanda Lyonsová, její přítelkyně a druhá vedoucí skupiny. Také k bojové trojce Lovců kryptidů, k Akihikovi Yukimurovi, Fahadu Ghazallimu a Rogeru Neillovi měli vojáci respekt. Těch pět lidí se domlouvalo, zatímco ostatní mlčky naslouchali. "Během příštích dvou hodin důkladně prozkoumáme plochu o pěti čtverečních kilometrech. Právě se nacházíme na hranici té plochy," vysvětlovala Kentová, "rozmístím tady naše lidi tak, aby pokryli co největší plochu. Vy tři hledejte stopy sami. Vám nic rozkazovat nebudu." "Měl bych jednu otázku," promluvil Roger svým hlubokým hlasem s kanadským přízvukem, "jak to zvíře, které hledáme, vypadá?" "To nikdo neví, kámo," odpověděl Akihiko. "Farmáře našli mrtvého. Byl rozsápaný. Z toho se dá usoudit, že ten netvor má dlouhé drápy... a zuby..." řekla Kentová. "To zní jako každé zvíře, kterému musíme čelit," zasmál se Roger. "Prostě pokud uvidíte v džungli něco, co sem nepatří, střílejte po tom," dodala Amanda. "Tak na co čekáme? Jdeme do toho, ne?" vyhrkl nedočkavě Fahad. Operace tím začala. Kentová gestem naznačila vojákům, aby se rozběhli. Splynuli s noční džunglí, na níž se ustrašeně zpoza černých mraků díval bílý měsíc. Takřka jako by tušil, že tato noc nebude obyčejná.

Roger odhrnul trnitou houštinu, a spatřil první stopu. "Chlapi, koukněte na tohle!" šeptl hlasitě na Akihika s Fahadem. "Tapír," řekl Fahad a praštil Rogera do ramene, "to není moc velký objev." "Kdepak," zakýval hlavou Roger, "tohle není tapír. Tohle má tři prsty. Posviť si na to baterkou." Od začátku operace uběhlo jen půl hodiny. Být něčemu neznámému na stopě tak brzy nebylo ani u bojové trojky obvyklé. Nebylo náhodou, že tu ten tvor slídil. "Moje identifikace: Tyrannosaurus Rex, plně vzrostlý jedinec, dvanáct metrů dlouhý, patnáct metrů široký, dvacet pět tun vážící, se zuby dlouhými čtyřistapadesát milionů kilometrů," řekl ironicky Fahad. Akihiko se od těch dvou trochu vzdálil. "Tady jsou taky stopy," řekl tiše, "lidské stopy." "Tak ty jsou od vojáků," zachechtal se Fahad, "to je teda fakt objev roku." Akihiko k těm lidským stopám poklekl, a pořádně si je prohlédl ve světle baterky. Spatřil na nich tu stejnou tříprstou strukturu. Ano, ten tvor byl vojákům v patách. Prošel tudy až poté, co tudy prošli oni! Akihiko se zamračil. Fahad mezitím pokračoval ve vykládání Rogerovi: "Nazval bych to zvíře Cryptidus Manicurus. Má opravdu nevyvedenou manikúru. Vidíš ty drápy? Jak je možné, že si nekoupilo nůžky na stříhání nehtů? Ta dnešní mládež je vskutku nedbalá hygieny." Roger se náhle zvedl. Všiml si, že Akihiko se ztratil v houští. Také jím proskočil. Utíkal za ním. Fahad přestal vykládat, a pořádně se rozběhl ve snaze dohnat své kolegy. Všichni tři brzy narazili na skupinu třinácti vojáků, procházejících okolo líně tekoucího potoka. "Proč tak zhurta, Akihiko? Viděls snad ducha?" zeptal se s úsměvem Fahad. Akihiko nereagoval. Svítil baterkou kolem sebe. Snažil se okem zachytit každý pohyb houštiny, každý pohyb větve na stromě. Pak konečně baterku sklopil a znovu si prohlédl zabahněnou půdu. Nejasné otisky tříprstých stop vedly přímo k potoku.

"Mám sakra žízeň," řekl jeden z vojáků nahlas svému kolegovi, a sedl si k vodě. Chrstl si jí trochu do obličeje. "Pozor, kámo!" zařval na něj Akihiko. Došlo mu, že tajemný tvor se skrýval v potoce. Bohužel však bylo pozdě. Voják začal řvát, když z vody vystřelila tříprstá přední končetina, a její dlouhé drápy, připomínající prsty staré čarodějnice, se mu zaryly do hrudníku. Následně byl útočníkem potopen pod hladinu. Voda se zbarvila do ruda, a na hladině se objevilo jen pár bublinek. "Držte se zpátky!" vykřikl Akihiko. Pak ale vykřikl Fahad. Další útočník na něj skočil zezadu, z křoví. Povalil ho na zem. Teprve nyní se Akihikovi, Rogerovi a ostatním naskytl pohled na tohoto úděsného živočicha. Nevypadal jako nic, co do té doby poznali. Na téměř kulaté hlavě měl výrazný hřebínek, na jejích stranách se pak nacházela drobná, svítivá očka. Celé jeho tělo bylo vyzáblé, z tmavě modré kůže vylézaly tenounké kosti, žebra se podobala těm lidským. Břišní dutinu měl takřka prázdnou, velice úzkou. Štíhlé přední i zadní končetiny nesly vždy dlouhatánské drápy. Tři se již přibližovaly k Fahadově hlavě. Roger a Akihiko však byli rychlí. Oba vytasili laserové pistole, a začali to do netvora šít. Donutili ho tak udělat pár kroků zpět - jen pár kroků. Jen pár kroků, ale stačilo k tomu, aby uvolnil své sevření, a pustil Fahada, jenž se okamžitě přidal ke svým kolegům, také vytasil laserovou pistoli, a přidal se ke střelbě. Lasery však zvířeti vůbec neublížily. Po pár vteřinách se dokonce začalo ke třem bojovníkům přibližovat, přičemž si hlavu krylo dlaní vyzáblé přední končetiny.

Na ostatní vojáky se mezitím vrhli další tři netvoři, jež vyskočili z potoka. Zarývali své drápy do jejich hlav, ba je dokonce i zcvakávali čelistmi. Všechno se to stalo tak rychle. Pět zbylých vojáků se raději dalo na útěk. Utíkali zpět na místo, kde operace začala. Trojice netvorů hodovala na tělech mrtvých. Ten, který se nechtěl vzdát kořisti v podobě jednoho z bojové trojky Lovců kryptidů, stále odolával laserům, a statečně se blížil. Akihiko rychle vyhodil šuriken. Zaryl se monstru do hlavy. Vydalo z hrdla uši rvoucí skřek, celé se otřáslo, a vyskočilo. Roger strhl Akihika k zemi. Kdyby tak neučinil, drápy netvora by nejspíše pronikly hlavou japonského zuřivce. Fahad zvýšil proud laserů na maximum. Mačkal spoušť, co mohl, a mířil do rány na čele netvorovy hlavy. Zraněné monstrum nakonec padlo. Vtom však po Fahadovi zezadu skočil další, a jeho dva druhové jej následovali. "Padáme odsud!" vykřikl Roger.

Z druhé strany pralesa se ozval lidský řev. I tam napadla ohyzdná, vyzáblá monstra skupinu vojáků. Jednalo se o skvadru, které velila Amanda Lyonsová. Samopalem se jí podařilo jedno z těch zvířat zabít, než se též dala na ústup. V polovině cesty zpět na místo počátku akce se opět setkala se svou přítelkyní. Obě ženy pak byly monstry obklíčeny. "Nemyslela jsem si, že skončíme takhle," poznamenala Amanda. "Neřekla bych, že tohle je konec," odpověděla Barbara Kentová. Z kapsy na opasku vyhodila plynový granát. Měl okamžitý účinek. Monstra, se kterými měli tu čest, nedýchala pouze nozdrami či ústním otvorem. Zdálo se, že plyn pronikl do jejich těl i skrze kůži. Oslabil jejich metabolismus, a zpomalil je. Stala se netečnými dříve, než stačila zaútočit.

Kentová svolala zbylých jednadvacet vojáků, potulujících se po džungli. Měli štěstí, dosud se totiž s monstry nesetkali. Akihiko, Roger a Fahad však takové štěstí neměli. Na hranici pralesa je napadli další dva vyzáblí netvoři. "Možná jsou odolní proti laserům, ale ne proti starým japonským zraním," zasyčel Akihiko, a vyhodil po nich dva šurikeny. Jeden zasáhl svůj cíl, skončil přímo v břišní dutině jednoho z netvorů. Druhý však šuriken zachytil mezi drápy. Nato se na Akihika ošklivě usmál. "Skoro jako člověk," dodal Fahad. Akihiko vyskočil, vytáhl svou teleskopickou tyč, a praštil netvora do hlavy. Příšera těžce padla. Akihiko neustával. Mlátil ji do hlavy tak dlouho, dokud se jí z hrdla neozval posmrtný skřek. Roger pak posvítil na krk příšery baterkou. Měla v něm zabudován čip. "Někdo je skutečně ovládá," řekl Fahad. "Víme snad kdo, ne?" zasyčel Akihiko. "Upřímně, neznám lepší subjekt na testování otcových výtvorů, než Lovce kryptidů," ozval se pomalý, vražedný hlas, doprovázený nepříjemným skřípáním kovových rtů. Z křovin vyšel dvoumetrový kovový muž, Metaller, oblečený v červeném spandexovém tílku a kalhotách, a s výrazným komunikátorem připnutým k zápěstí. Akihiko po něm okamžitě vrhl šuriken. Věděl, že Metallerovo tělo nezničí. Také však nemířil přímo na něj. Šuriken zasáhl pásku s komunikátorem, a ten spadl na zem. "Co to mělo znamenat?" zeptal se Metaller. "Zase jsi v tom s Nietem?" zeptal se Akihiko. "No, řekněme, že chci malý důkaz," dodal ještě, a pak se s řevem vrhl na Metallera. Skočil mu na rameno, a svou teleskopickou tyčí jej udeřil do hlavy. "Hehe, myslíš, že něco cítím? Blbečku," řekl Metaller. Akihiko tak Metallera odlákal, a Fahad sebral ze země komunikátor. Pak se s Rogerem ztratil v džungli. Metaller vytasil z pravé ruky ostří. Sekl po Akihikovi. Ten z Metallera seskočil, vrhl šuriken s lankem po větvi nejbližšího stromu, a vyhoupl se na ni. Pak s obratností japonského maskovaného hrdiny Habu, zde nicméně nosícího červenočernou uniformu Lovců kryptidů, přeskočil na další větev, a pak na další, dokud se Metallerovi zcela neztratil z očí...

Akihiko správně usoudil, že komunikátor udržoval Metallera ve spojení s oněmi netvory. Když se přidal k Fahadovi s Rogerem, již zařízení důkladně analyzovali. Lokalizovali překvapivě pětatřicet příšer v této části pralesa, některé z nich však byly již mrtvé, a to zvláště jejich zásluhou. Na mapě zařízení se také objevil letoun, do něhož byli všichni tvorové zavedeni Metallerem. Přece jen měl i jiný způsob, jak je k sobě svolat. Letoun pak prales opustil, a zamířil na jihovýchod. Akihiko, Roger a Fahad se zvědavostí sledovali, kam odletí. Kam asi Metaller s Nietovými netvory zamířil? Ať už to bylo kdekoliv, jistě muselo jít o Nietův dočasný úkryt! Pak by snad už stačilo jej najít, a Nieta srovnat se zemí... Čekalo je však nepříjemné překvapení. Metallerův letoun se ztratil na území jezera Nikaragua, poblíž Granady. Akihiko se podíval na Rogera s Fahadem. V očích všech třech se objevilo zděšení, překvapení, a pak zloba...

Od června 2018, kdy došlo ke strašlivé bitvě v Granadě, přece Nietovu podvodní základnu na dně jezera Nikaragua vlastní americká CIA! Takže Metaller, ti tvorové... Akihiko práskl do vysílačky. "Akihiko? Jste v pořádku?" ozval se hlas agentky Kentové. "Kentová?! Zůstaňte tam, kde jste! Potřebuju s váma mluvit," řekl naštvaně Akihiko. "Jsme na místě začátku celé operace. Přímo na hranici pralesa," řekla docela příjemným hlasem Kentová. Netušila, na co právě bojová trojka Lovců kryptidů přišla.

Kentovou i Lyonsovou hned napadlo, že něco nebylo v pořádku, jakmile tři bojovníky, plny hněvu, spatřily vyjít z noční džungle. Roger i Fahad se i tak drželi zpátky. "Hele, nedělej to, Akihiko. Nedělej to!" vykřikl nakonec Roger na svého japonského kolegu, došlo mu totiž, co zamýšlel. Japonský zuřivec popadl Kentovou za krk a stiskl. Nato její přítelkyně reagovala vytasením pistole, a jejím přiložením k Akihikově hlavě. "Takže takhle to je," pousmál se Akihiko, a stiskl krk Kentové ještě víc, "tak to do mě napal, Lyonsová! Dělej, sakra!!!" Jednadvacet samopalů následně zamířilo též na Akihika. "Pusť jí, nebo ti tu hlavu vážně prostřelím," sykla Lyonsová. Měla o svou přítelkyni strach. Z dobrého důvodu. Akihiko se choval, jako kdyby zešílel. "Chceme vysvětlení. Co tady děláme? A co máte vy dočinění s těmi netvory? A s Metallerem?" zuřil Akihiko. Kentovou pustil. Tak ho hned kopla do obličeje. Následoval další kopanec do boku, a Akihiko se svalil k zemi. Roger a Fahad vytáhli laserové pistole. "Ani to nezkoušejte, hoši," zařvala na ně Kentová, a vytasila svou pistoli. "Obávám se, že tohle bude nedorozumění," vydechla Amanda, "myslel si, že s těmi monstry máme něco společného my. Není to tak. Barbaro, vysvětli jim to, než se tady mezi náma stane něco hroznýho." Akihiko vstal ze země. Dal Kentové tak nenávistný pohled, že by ji byl vyděsil, kdyby ovšem nebyla trénovanou bojovnicí. Přiložila mu pistoli k hlavě tak rychle, že sám nedokázal reagovat. "Tohle už nikdy nedělej, Yukimuro," varovala ho, a vložila pistoli zpět do pouzdra.

"Byl tu Metaller. Ovládá ta monstra. Zmínil se o Nietovi jako o svém otci, tak jako dřív, před bitvou v Granadě," začal Roger. "Odejmuli jsme mu tohle," pokračoval, a ukázal Metallerův přístroj, "a zjistili, že jeho vysokorychlostní letoun přemístil všechna ta zbylá monstra do jezera Nikaragua. S velkou pravděpodobností do podvodní budovy, kterou teď máte vy." Kentová vydechla. "To je asi ten problém," zakroutila hlavou, "my ji už nemáme. Od července 2019 patří Nietovi." Akihiko se roztřásl. Kentová zase sáhla po pistoli, když spatřila, jak mu zpoza vyceněných zubů tečou sliny zloby. "Od července 2019? Jak je to možný?! Půl roku v ní zase sídlí Nieto?! A my nic nevíme?! Největší blázen na světě je zase doma, tam, odkud vedl všechny ty své zabijácké mise, a my nic nevíme?!" řval Akihiko. Fahad k němu přišel a chytil ho za paži. "Trochu se uklidni, hochu," řekl mu. "Chtěli jsme to udržet v tajnosti," řekla Kentová, zatímco hleděla do země, "CIA neměla zájem o to, aby o její neschopnosti věděli Lovci kryptidů." Akihiko se rozchechtal: "To si děláte srandu, ne?" "V červenci se vrátil Metaller. Všechny lidi, které jsme v té budově měli, pozabíjel. Dostal tam nějak Nieta... Vyslali jsme tam naše nejlepší lidi, a všechno, co se z nich vrátilo, byly kusy končetin... Nieto už půl roku opět operuje ze své podvodní budovy. Věděli jsme, že tam na něčem experimentuje. Jen jsme netušili, že se mu podařilo dát vznik takovým příšerám, jako byly tyhle... Je jasné, že pokračuje v tom, co jste mu v červnu 2018 zkazili. Chce zase dobýt svět," vysvětlila vše Kentová. Akihiko, Roger i Fahad už neměli co říci... Všechno je zase tam, kde to bylo...

Možná, že kdyby se o Nietově návratu do podvodní budovy na dně jezera Nikaragua dozvěděli Lovci kryptidů včas, dokázali by překazit jeho plány. Ale nyní je již pozdě... A celý svět možná zaplatí... Pokračování příště.