Lovci kryptidů 4: Poslední z Lovců kryptidů (3/3)

Rok 2039. Země, kdysi zelenomodrý ráj ovládaný lidmi, je jednou velkou pustinou. Mimozemšťané Shai'ri za posledních dvacet let vybili téměř celou lidskou populaci. Jedním z asi tisícovky přeživších je Pierre Leroy, poslední z Lovců kryptidů. Spolu se svým přítelem Tatzelwurmem se vydal na cestu, která ho může stát život. Je však rozhodnut podstoupit riziko, a naposledy změnit situaci na Zemi. Po mnoha útrapách opustil svůj úkryt v rakouských Alpách, a vkročil do zdemolované Vídně. Zde hodlá najít a zabít Vládce, nejvyššího z Shai'ri. Pokud tak učiní, uvrhne mimozemské trýznitele ve vlastní bitvu o nového vůdce. Původní obyvatelé Země tak dostanou poslední šanci, jak svůj svět zachránit... Pierrovi se podařilo ve Vídni najít nečekaného spojence, Rakušana jménem Jonas Hutter, jehož Shai'ri před několika dny připravili o rodinu. Oba muži však byli záhy přepadeni mimozemskými vojáky... Podaří se Pierrovi splnit svůj poslední úkol? Nebo padne, tak jako všichni, kteří se mimozemšťanům vzepřeli před ním?

LOVCI KRYPTIDŮ 4: POSLEDNÍ Z LOVCŮ KRYPTIDŮ, ČÁST TŘETÍ:

Pierre se otřásl hrůzou. Dotáhl to až sem, a přesto mohl v několika vteřinách jeho život skončit. A s ním i poslední naděje pro lidstvo. Tatzelwurm na tři vrásčité, hnědé, ohyzdné dvounožce s obrovskými kulovitými hlavami syčel z plných plic. Byl by se na ně vrhl, a možná tak dal Pierrovi a Jonasovi čas utéci nebo je v rychlosti skolit. Instinktivně však věděl, že střelné zbraně Shai'ri by jej zasáhly dříve, než by stačil vyskočit. Pierre koutkem oka pohlédl na Jonase. Tiskl se ke zdi se zatnutými zuby. Prsty pravé ruky mu pomalu vjížděly do kapsy. Také se chvěl děsem. Měl ale plán. Rychlý, a snad účinný. Vytáhl z kapsy obyčejnou pistoli a střelil nejbližšího z mimozemšťanů do hlavy. To byla Pierrova šance! Přiběhl k dalšímu z vojáků, a sklopil jeho podlouhlou trubicovitou zbraň k zemi. Voják cosi zaskučel ve svém jazyce, a zmáčkl spoušť. Silová střela je oba vznesla ze země. Voják dopadl na zem jako první, načež jej Pierrovo koleno zasáhlo do čela. Padesátiletý Francouz nehodlal uvolnit sevření. Stále držel onu zbraň, a tiskl ji hlavní k zemi. Třetí Shai'ri zcela podcenil Tatzelwurmovu zlobu. Přesvědčen, že nebezpeční jsou pouze ti dva lidé, zamířil svou zbraň nejprve na Jonase, poté na Pierra. Chystal se zmáčknout spoušť a připravit tak o život muže, jenž bojoval s jeho společníkem. Kdyby však vystřelil, riskoval by i jeho smrt! Proto se v poslední setině vteřiny rozhodl opět zamířit na Jonase. Ten zase mířil pistolí na vojáka. Bylo to kdo z koho. Jeden musel vystřelit první. Ale Jonasova ruka se příliš chvěla. Nebyl tak zkušeným bojovníkem, jako Pierre. Zabití jednoho z možných vrahů rodiny jej vzrušilo natolik, že nebyl schopen vystřelit. Shai'ri neměl slitování. Rozhodl, že Jonase zabije jako první. Pak ovšem ucítil ostrou bolest v levé noze. Tatzelwurmovy dlouhé tesáky projely masem, jako nůž máslem. V překvapení se voják otočil, a Tatzelwurm mu do nohy zasekl své drápy. Mimozemšťan se pokusil ho pažbou trubicovité zbraně praštit do hlavy, překvapila jej však síla Tatzelwurmova červího ocasu, jenž se kolem zbraně obtočil, a se silou třímetrového hroznýše mu ji vytrhl z rukou. Hned nato se Pierrovi podařilo nasměrovat zbraň vojáka, s nímž stále zápolil, na Tatzelwurmovu oběť. Vyletěla s propálenou břišní dutinou z otvoru v budově s divokým skřekem, značícím, že střela to byla bolestivá a vražedná. Pak Pierre zarazil pažbu zbraně do hlavy posledního z přeživších vojáků. Možná mu způsobil jen otřes mozku, a připravil jej dočasně o vědomí, ale stačilo to. Jonas se zvedl ze země. Byl již mnohem klidnější. Podobně, jako chtěl třetí Shai'ri nemilosrdně připravit o život jeho, zabil posledního vojáka kulkou namířenou do hrudníku. Ten se během chvíle zalil černou tekutinou, krví mimozemského druhu. Oba muži se na sebe podívali. Tatzelwurm se přilísal k Pierrovým nohám. Bez něj by z této bitky nevyvázli živí.

"Jonasi," řekl Pierre, přistoupiv k Rakušanovi, "teď máme šanci. Ukažte mi, kde se skrývá Vládce. Musíme jednat rychle. Nemyslete si, že ten humbuk, který jsme tu způsobili, sem nepřiláká desítky dalších mimozemšťanů. Jdeme!" Jonas jen zakýval hlavou. Vyběhl ven z otvoru ve zdi, Tatzelwurm se hnal za ním. Pierre ještě popadl větvičku z hromádky naskládané vedle Jonasova ohně. Její konec nechal obejmout plameny. Kdyby nic jiného, dodávalo mu to jistotu, že má také zbraň.

Sousední ulicí proběhli velice rychle. Zastavili se na jejím konci, a přitiskli se k odlupující se omítky kdysi luxusního obchodu s turistickým zbožím. Pierre gestem Jonasovi naznačil, aby nevydal ani hlásku. Utíkající skupinu ozbrojených Shai'ri bylo slyšet na stovky metrů daleko. Hodlali vběhnout do této ulice, a dostat se tak k místu konfliktu. Řinčení zbraní a dusivé kroky plochých nohou zabijáckých netvorů působily jako výstražný alarm. Společně jich mohly běžet desítky. Nemělo smysl jim odporovat. Jonas proskočil dávno roztřískanou výlohou obchodu a zamával na Pierra. Vousatý Francouz jej následoval, přičemž se kočkočerv opět držel Pierrova batohu. Všichni tři se přitiskli k zemi hned za výlohou. Shai'ri kolem nich proběhli jako stádo divokých koní. Když dunění jejich kroků zmizelo kdesi nalevo, stovky metrů od obchodu, zvedl se Jonas opatrně ze země a ukázal prstem na ztrouchnivělé dveře na druhé straně místnosti. Rozběhli se k nim, Jonas je opatrně otevřel, a vběhli do skladu. Byla v něm tma jako v pytli. Pierrova malá pochodeň teď přišla vhod, přestože Jonas měl v kapse ještě malou diodovou baterku. Jonas došel ke dva metry širokému otvoru, vyhloubenému v hlíně mezi rozsekanými parketami podlahy. "Tuhle šachtu jsme si tu vyhloubili, abychom se dostali do středu města. Ale varuju vás, nevím, co se v ní nachází. Nikdo jí neprošel už přinejmenším pět, možná šest let. Shai'ri se ve Vídni opravdu moc neobjevovali," vysvětlil Jonas. Pak vzdychl. "Chtěli jsme se tu ukrýt před nově příchozími Shai'ri, ale... zatímco všech osmnáct lidí pochodovalo směrem k obchodu, objevili se v ulici ti proklatí mimozemšťané a postříleli je. Já stál vzadu. Myslel jsem, že budu naše lidi krýt, kdyby odtamtud něco přišlo... Překvapili nás. Byl bych radši tam, mezi nima. Taky mě měli oddělat," dodal rozesmutnělým hlasem. Musel si utřít slzy. Pierre se jemně dotkl jeho ramena. "Je dobře, že jste tady, Jonasi. Bez vás bych neměl šanci se dostat k Vládci. Berte to takhle. Oba máme ještě šanci. A jestli uspějeme, slibuju, že vás odvedu někam do bezpečí. Mám s Tatzelwurmem v plánu zamířit k české hranici. Tam bude jistě bezpečno," uklidnil ho Pierre. Jonas pokýval hlavou a zadržel další slzy. Pak mlčky vklouzl do šachty. Pierre mu dal náskok tří nebo čtyřech metrů, a potom do ní též opatrně sestoupil. Tatzelwurm však jemně zavrčel. "Co je, Tatzi? Zachytil jsi nějaký pach?" zeptal se tiše Pierre. Kočkočerv se však brzy uklidnil. Možná do jeho nozder vletěl jen závan hnilobného puchu z mrtvol krys a myší, kterých se v šachtě válelo několik tuctů. Ani Jonasovi, ani Pierrovi nebylo příjemné čas od času zanořit v temnotě prsty rukou do páchnoucího masa zemřelého zvířete. Jonas byl nervózní, a svítil baterkou stále jen před sebe. Ani si nevšiml velkého dřevěného trámu, vycházejícího ze stropu po pravé straně šachty. Jen o něj zavadil ramenem, a hned se mu na hlavu vysypal písek. Příšerně se lekl, a zaječel. "Promiňte," omluvil se, "nikdy se mi nelíbily uzavřené prostory. A kdybych do tohohle kusu dřeva strčil jen o trošku víc, spadlo by to na nás. Je to tu hodně nebezpečné."

Za několik minut dorazili na křižovatku chodeb. "Ta nalevo vede do kanalizace. Nevím, jestli by se nám tam oběma chtělo. Kanalizaci léta neměl nikdo možnost udržovat, je to tam leda tak na chycení nějaké nemoci," konstatoval Jonas. "Pojďme vpřed," řekl Pierre. Zezadu se však ozvala hlasitá rána. "Propána, to ne," sykl Jonas. "Co se děje? Co to bylo?!" zděsil se Pierre. Tatzelwurm začal opět vrčet. "Strhl se strop. Není cesty zpátky... Někdo sáhl na ten trám. Někdo šel za námi!" vyhrkl Jonas. Jeho diodová baterka navíc začala blikat. Měla se brzy vybít. "Běžme!" šeptl Pierre, a postupoval šachtou dál. Tatzelwurm seskočil na zem. Šel jako poslední za udýchaným Jonasem. Mezitím se i z chodby vedoucí ke kanalizaci ozvalo řinčení. Složitý jazyk Shai'ri se v podobě hulákání roznesl po celé šachtě. Jen asi po minutě dorazila k Pierrovi, Jonasovi a Tatzelwurmovi ostrá záře jejich světlic. Pierre však dorazil k východu. Doslova se vydrápal na zašpiněnou podlahu kdysi moderní, prosklené budovy, jejíž sklo bylo dnes maximálně tak nahromaděno při jejích základech. Přitáhl k sobě Jonase. Z šachty se ozval řev a hlasité vrčení. "Tatzi!" vykřikl, pln starostí, Pierre, zatímco Jonas seděl na zemi vedle něj a utíral si oči. Tatzelwurm vyskočil jako levhart vrhající se na svou oběť. Přistál u Pierrových nohou, a vyškrábal se mu na rameno. Pierre si ve světle plamenů povšiml jeho zčernalých špičáků. Určitě zakousl dalšího Shai'ri. "A teď utíkáme!" zavelel Pierre. "Nasměrujte nás k Vládci!" poručil Jonasovi.

V ten moment z šachty vyskočilo pět mimozemských vojáků. Začali po svých nepřátelích střílet. Podařilo se jim zasáhnout podlahu budovy, a rozervat ji na kusy. Pierre se chytil zrezavělého zábradlí, Tatzelwurm se drápy znovu zasekl do masa jeho ramena, aby se udržel. Jonas však sjel dolů, a před pádem do hlubin se zachránil jen rychlým manévrem v podobě sevření dřevěného prkna plného třísek. Sáhl do kapsy, a vytáhl pistoli. Bez jediného slova ji hodil Pierrovi, opatrně, tak, aby měl šanci ji jednou rukou chytit. "Jonasi! Počkejte, nějak vás z toho dostanu!" nabídl se ve spěchu Pierre. "To je marný, člověče," odporoval Jonas, "já se stejně neudržím! Jdou teď za váma, vyběhnete nahoru a setřeste je v prvním patře. Vládcova loď se nachází na Stephansplatz, pár kroků odsud..." Snažil se ještě udržet, ale ruka mu postupně sjížděla. "Ne, Jonasi... Ne!!!" vykřikl Pierre poté, co odhodil pistoli na schody, a natáhl k Jonasovi ruku. Sledoval však jen, jak jeho společník padá do hlubin další podzemní chodby. S výkřikem se ztratil ve hlubině. Pierre se tu nemohl dál zdržovat. Sebral pistoli, hořící větev nechal jen tak ležet na schodech, a vyběhl do prvního patra. Shai'ri se snažili jej trefit, jejich střelám však rychle uhýbal. To koneckonců dělal již léta. I když mimozemšťany neviděl, byl schopen predikovat, kam zamíří příště.

Skryl se za rohem u schodiště, a odtamtud pak všechny své nepřátele postřílel. Mačkal spoušť se slzami tekoucími z očí. Jonas sice nebyl jeho přítelem, poskytl mu však naději. Ukázal mu cestu k Vládci. Pierre mu v mnohém rozuměl. Oba to byli muži, kteří přišli o každého člověka, jehož měli rádi. Zbyla jim jen samota, a malá naděje, že si z té své děsivé reality časem nějak probojují cestu ven. Jonas byl jedním z posledních Rakušanů, ne-li posledním obyvatelem této zpustlé země. Zemřel jako hrdina. Pierre na to musel neustále myslet. Z přemýšlení jej vytrhla až silová střela ze zbraně posledního vojáka. Zasáhla roh, za nímž se Pierre skrýval. Spadl na zem, pistole mu vyletěla z ruky. Chtěl se k ní natáhnout, slyšel však kroky Shai'ri, věděl, že již vystoupal všechny schody. Také však nečekal Tatzelwurmův rychlý zásah. Hrdlo mu bylo prokousnuto dříve, než si to stačil uvědomit.

V pistoli mu zbylo pouze dvanáct nábojů. Sám sebe se ptal, jak to zvládne. Jak se mu s dvanácti náboji podaří proniknout až k Vládci? Uklidnil se jen přesvědčením, že přece jen malou šanci má. Jak by to totiž provedl bez Jonasovy pistole? Jak by to provedl předtím, než se tu díky Jonasovi trochu vyznal? Třeba by byl už dávno mrtev. Prohlédl si zbraň zabitého Shai'ri, načež si uvědomil, že byla vybitá. Nemohl ji použít. Musel to risknout. S Tatzelwurmem na rameni vyběhl z poničené budovy a sprintem zamířil do středu Vídně. Při běhu se mu sevřelo hrdlo. Spatřil totiž čtyři velké vesmírně lodi, tvořící téměř neprostupný čtverec okolo páté, obrovité, dvacet metrů vysoké imperiální lodi. Okamžitě si ho všimla další hlídka. Pierre se ztratil ve škvíře mezi dvěma menšími loděmi, a přiběhl ke vchodu do Vládcova dočasného sídla. Prorazil dveře jako divý. V chodbě před ním se zaleskly zbraně čtyřech vrchních vojáků, ochránců Vládce. Pierre je postřílel a zvedl ze země nejdelší trubicovitý kanón. Vyběhl po nepravidelných schodech do druhého patra imperiální lodi. Srovnal se zemí další tři ochránce. Běsnil tak moc, že ani nemyslel na možnou prohru. Ta se však blížila velmi rychle. Ani se svou vypůjčenou puškou nemohl porazit dvacet dalších mimozemšťanů, jež sešli z vrchních pater. Zavřel se ve výzkumné místnosti. Pažbou omráčil Shai'ri, který právě testoval nějaký plyn na obyčejné rybence domácí, uzavřené v průhledné krychli. Rychle si prohlížel vše kolem sebe. Kromě všelijakých hadic tu ale nic nebylo. Uzamknul vchod do místnosti, vědom si toho, že bude beztak brzy prostřelen. Přitiskl se ke světle hnědé stěně, zdobené překrásnými rytinami, a čekal. "Tatzi, připrav se..." zašeptal svému příteli. Zuřivý kryptid stál v typické útočné póze, jako kočka, a byl připraven vrhnout se na další z nepřátel. Avšak v hloubi mysli již Pierre moc dobře věděl, že tento souboj nevyhraje. S takovou Vládce nezabije. Zemře tady, ve výzkumné místnosti jeho imperiální lodi... Alespoň se však pokusil naposledy něco změnit...

Pak se ozvala rána jako hrom. Imperiální loď byla napadena. Hulákání Shai'ri z uličky před místností značilo, že byli vyděšeni. Pierre se podíval na Tatzelwurma a pousmál se. "Možná ještě není všechno ztraceno," řekl. Otevřel vchod, zastřelil dva Shai'ri, jež se mu připletli do cesty a pohlédl z velikánových oken. Kolem náměstí prolétaly desítky a desítky robotů X-77! "Věděl jsem, že Metaller zamířil do Rakouska hlavně kvůli Vládci..." řekl si pro sebe nahlas Pierre. Sebral se a vyběhl do vyššího patra. Zde prorazil okna lodi kovový muž, vytasil ze zápěstí svá ostří, a začal kosit vyděšené mimozemšťany. Náramně si to užíval. Při sekání a řezání se usmíval jako dítě hrající si s hrabičkami a kyblíčkem na hřišti. Pierre se mu nehodlal připlést do cesty. Kruhovitou chodbu oběhl, a po několika skocích po schodech stanul tváří v tvář samotnému Vládci, opouštějícímu svůj královský trůn.

Stěny pokoje zdobil nápis "Shy'rk". Jméno Vládce, vůdce Shai'ri, jenž terorizoval Zemi posledních dvacet let. Pierre na něm vyplýtval všechny zbylé náboje pistole. Vládcovo tělo s plesknutím dopadlo na podlahu. Na Pierra se snesla myriáda světelných střel. Otočil se, a skočil ze schodů. Dosáhl svého cíle. Útěk mu již nemohl pomoci. Navíc zakopl o bok naježeného Tatzelwurma, a o ostrý schod si rozsekl čelo. Alespoň zde mohl zemřít se ctí.

Vše, co se stalo poté, připadalo Pierrovi nesmírně zpomalené. Do imperiální lodi narazil robot X-77 a ve Vládcově místnosti nastala drobná exploze. Pierre se se zkrvaveným obličejem odplazil do středu chodby. Ocitl se tak před Metallerem, jenž si právě vychutnával probodávání posledního z přeživších Vládcových ochránců. Jakmile spatřil Pierra, rozchechtal se. "Leroyi, ty jeden pitomče. Víš, že nemáš šanci..." řekl, a přišel k němu. Sevřel mu rameno a zvedl ho ze země. Tatzelwurm opět vrčel. Tentokrát však nemohl Pierrovi nijak pomoci. "Nějak jsem věděl, žes ten sesuv přežil... Nenávidím tě," zašeptal Pierrovi do obličeje, a vytáhl ze zápěstí pětihlavňovou pušku. Pierre těžce vydechl: "Klidně mě zastřel. Udělal jsem, co jsem chtěl udělat... Všechno se teď změní... Vládce je mrtvý..." Metaller se zlověstně usmál. "Zmasakroval bych tebe i tu tvou zatracenou kočku... Ale líbí se mi, jak jsi mi to tady usnadnil. Říkal jsem si sice, že bych tomu zpropadenému grázlovi usekl hlavu, ale... Každá pomoc je dobrá," říkal, zatímco mu skřípaly kovové rty. Zvedl ze země Pierra i Tatzelwurma a vyhodil je z Vládcovy lodě. Dopadli na záda kolem prolétajícího robota X-77. Metaller ho schválně přivolal, aby zabránil jejich pádu. Robot je těžce vysadil - pád to byl skutečně tvrdý z výšky několika metrů - na kraji Vídně. Pak se na Metallerův povel vrátil k dokončení destrukce. Střed Vídně zasáhla exploze gigantických rozměrů. Pierre jen ležel nehybně na zemi, v písku a prachu. Tatzelwurm mu olizoval ruku. Doufal, že lidský přítel brzy procitne. Trvalo však celou hodinu, než Pierre otevřel oči.

Pomalu se zvedl. Otřel si z čela zaschlou krev. Položil si Tatzelwurma na rameno. A opět se vydal na cestu.

Zabralo mu několik dní, plných strádání v pusté krajině, hledání podzemní vody, a opékání cvrčků a myší nad táborovým ohněm, než došel k bývalé hranici Rakouska a České republiky. Jihomoravská údolíčka, kdysi zelená, teplá, a plné zvěře, měla podobu písečných, zdánlivě neúrodných roklí.

Avšak z prachu apokalypsy se na světlo světa pomalu draly zelené výhonky, jež měly v příštích měsících či letech dát vzniknout nové, rozsáhlé zeleni. Toho večera, kdy Pierre a Tatzelwurm došli do jednoho z těchto údolí, posadil se poslední z Lovců kryptidů na velký kámen. Kočkočerv natáhl ho nozder vzduch. Celý se zježil vzrušením. Ucítil snad pach jiného přežívajícího Tatzelwurma? Stopy v písku naznačovaly, že se zde zřejmě další dvounohá šelma s červím ocasem přece jen vyskytuje. Pierre obrátil svůj zrak ke špinavému jezírku ve středu údolí. Napájel se z něj jelenu podobný kopytník s krátkými parůžky, jež nádherně zářily ve světle rudého slunka. Nejprve se Pierre domníval, že šlo o srnce. Avšak toho večera usínal vedle kamene u ohníčku v přesvědčení, že šlo o rakouského kryptida nazývaného Schelch. Nemýlil se. Toto údolíčko bylo malým rájem pro všechny, jež unikli chamtivosti Shai'ri a zlobě Metallera a jeho zabijáckých robotů.

Jen škoda, pomyslel si Pierre, že tohoto místa nedosáhl i Jonas. Jen škoda, že zde Pierre zůstane osamocen. Ať už se v minulosti stalo cokoliv, ať jeho plán poslat Deana Owena do roku 2019 s cílem změnit běh dějin byl úspěšný či ne, pokusil se Pierre naposledy zvrátit ovládnutí planety Shai'ri. A byl zřejmě úspěšný. Ovšem jak krvavý ten konflikt mezi jednotlivými vyhraněnými skupinami Shai'ri, snažícími se prosadit celému druhu autoritu svého vůdce, vždy nepřijatého skupinou jinou, to je již odlišný příběh... Pierre a Tatzelwurm nyní mohli alespoň dočasně žít v bezpečí tohoto údolí... Na počest svým dávným kolegům a lidem, v jejichž jménu Pierre zbavil svět současného Vládce Shai'ri, se jej rozhodl nazvat Údolí Lovců kryptidů.

Tento příběh ukázal, co planetu Zemi čeká v roce 2039, dvacet let od začátku invaze Shai'ri... Pierre Leroy však v budoucnosti nemůže vědět, že Deana Owena při cestě do roku 2019 potkaly problémy, ale že je přesto odhodlán běh dějin změnit, jakkoliv dlouhý proces to bude...

Příště: Žraloci neusínají.