Lovci kryptidů 4: Brzy se přihodí něco strašného (2/5)

Jsou zpět, a tentokrát je čeká ta nejnebezpečnější mise, na kterou se kdy vydali! Lovci kryptidů byli povoláni na Aljašku, aby se vypořádali s extrémně nebezpečnou bytostí jménem Bloodslurper... Jak se jim povede?!

LOVCI KRYPTIDŮ 4: BRZY SE PŘIHODÍ NĚCO STRAŠNÉHO, ČÁST DRUHÁ:

Cryptid Swift prosvištěl nad Aljašskými horami, pak se ve vzduchu stabilizoval, a začal pomalu klesat do zasněženého údolí. Ze shora vypadalo jako kulaťoučká jamka vystlaná bílými peřinami, a obklopená drsnými, živlům po stovky milionů let vystavenými vrcholky. Na úpatí svahu stála velká, temná, čtvercová budova. Letoun přistál dvacet metrů před hlavním vchodem, směřujícím na východ. "Zkontroluj okolí," řekla Pauline Jackovi. "Není tu nic, čeho bychom se měli bát. Můžeme vystoupit," reagoval na to Jack. "Ten krvelačnej borec je uvnitř, ne?" zeptal se Pierre. "Vystoupím první. Pojďte za mnou," navrhl Roger. Jeden po druhém v řadě opustili Cryptid Swift, jehož systém byl nyní uveden do ochranného módu. Cokoliv, co by se k letounu přiblížilo, bylo nyní ve smrtelném nebezpečí. Byla to pojistka. Opatrnosti beztak není nikdy dost, zvláště u Lovců kryptidů. Během krátké chvilky se otevřel vchod do výzkumného zařízení, a vystoupil z něj metr devadesát vysoký Američan s hustým šedivým knírkem a zelenou čapkou na hlavě. Měl na sobě černou uniformu, a v rukou držel samopal. "Dovnitř, rychle! Vchod musí být okamžitě uzamčen!" zařval. Lovci kryptidů se k němu rozběhli. Jakmile se ocitli uvnitř, spatřili gigantického dvounožce, pokrytého hustou hnědou srstí, jak stojí jen pár metrů za letounem a prohlíží si je zaujatýma očima. Chlapík s knírkem stiskl velký zelený cuplík umístěný na pravé stěně těsně za vchodem. Brána se zavřela. Po celé podlouhlé chodbě se rozlehlo klapání automatického zamykání. Hned poté začal ten huňatý tvor zvenku na bránu bušit takovou silou, že se třásla jako při zemětřesení nejvyššího stupně. K ozbrojenému muži, který zde zcela jistě velel, přiběhl mladší, jen asi třicetiletý voják, hladce oholený a s blonďatými vlasy. "Ale pane, to znamená, že tu teď budeme uvězněni s tou druhou potvorou!" vyhrkl poněkud vystrašeně. "Já vím, Pierci. Nedá se nic dělat. Nemůžeme si dovolit, aby unikl. Toho, že venku číhá další nebezpečí, si teď nemůžeme všímat!" řekl rozhodně velitel. Pak se obrátil k Jackovi: "Promiňte, měl bych se Vám představit. Poručík Yan Gregson. Zastupuji v tomto výzkumném zařízení kapitána Conroye, který Vás sem povolal." "Já jsem Pierre Leroy! Přijde mi super, že jsme navštívili tuhle tajnou... budovu..." spustil nadšeně Pierre. Všichni se na něj podívali, jako by jim to bylo ukradené. "Co se stalo, poručíku? Přesně proč potřebujete naši pomoc?" zeptal se Jack. "Všechno Vám podrobně vysvětlím. Zůstaneme tady, v chodbě. Je pevně uzamčená, a jsou zde všichni mí muži až na dva. Zbytek budovy je nebezpečný," začal Gregson, "jak Vás Conroy již informoval, Bloodslurper je člověk. Jmenuje se Oskar Brinkerhoff. Je to muž s tragickou minulostí. Přišel o rodiče, pak ho unesli členové tajné organizace, která kdysi měla co do činění s tou naší... Ano, je to tak... Změnili jeho DNA. Chtěli z něj udělat monstrum. Biologickou zbraň. Utekl jim, a řádil v Texasu. Zabil tam několik lidí, aniž by chtěl... Disponuje masivním rostrem, které se mu vysouvá z krku ve chvíli, kdy se přiblíží k člověku. Jakmile jím probodne krk oběti, je po ní. Pak toho lituje. Je to dobrej chlap, to Vám říkám. Právě proto bych mu nerad ublížil... Po všech těch událostech v Texasu se sám nechal převést do tohoto zařízení. Byl izolován ve vlastní cele, kam jsme mu posílali potravu pro lidi, již je schopen normálně přijímat. Víc než měsíc se nesetkal s jediným lidským tvorem, žil si tam svůj život, a naši vědci se mezitím snažili přijít na to, jak mu pomoci. Studovali jeho DNA, hledali antisérum... A pak to přišlo. Před pár dny zkratovaly všechny systémy zařízení. Bloodslurper měl dveře cely doslova otevřené dokořán. Jakmile vyšel ven, zcela nekontrolovatelně jej zachvátila nekonečná chuť na krev. Zabil nám už čtyři lidi... Slyšel jsem, jak poté, co se napojil jejich krve, řval hrůzou ze svých činů." "A my jsme tu proto, abychom ho odchytili," dodal Jack. "Přesně tak. Mí lidi si s ním nedokáží poradit. Jste pro nás jedinou dostupnou pomocí," odpověděl Gregson, "byl bych nejradši, kdybyste Bloodslurpera chytili, ale prosím vás, živého - je to člověk jako my, a já se se svými nejlepšími chlapy mezitím vydám za těmi dvěma vojáky, zavřenými v laboratoři ve druhém patře. Jsou tam relativně v bezpečí před Bloodslurperem, ale neteče tam voda, nemají jídlo... Pokud je odtamtud nedostaneme, zemřou." Jack se zamyslel: "Řekněte mi už jen jednu věc, poručíku. Jak je možné, že Vám zkratovaly systémy budovy? Jen tak, zničehonic? Dává Vám to smysl?" "Ne, pane Owene. Nedává. Nikdo neví, proč se to stalo. To mě na tom děsí nejvíc," odpověděl upřímně Gregson.

Gregson, Pierce a další tři vojáci se postavili před masivní kovové dveře vedoucí do chodby. Pevně sevřeli v rukou své samopaly. Jack a Pauline stáli přímo za nimi. "Na můj povel je otevřete, Pierci," řekl opět velmi rozhodným hlasem Gregson. "Co byla ta příšera venku? Nemá náhodou něco společného se zkratem systému?" zeptala se Pauline. Gregson na to neodpovídal. Plně se připravoval na to, co mělo přijít. "Vsadím se, že to byl Kushtaka. Kryptid z folkloru lidí Tlingit a Ts'msyan. Umí měnit podobu. Připomínal mi trochu Bigfoota... Nebo starého známého Yettiho?" řekl Jack a usmál se na Pauline. Dál už neměli čas nic říci. Pierce otevřel dveře, a všichni naráz vyběhli. Pak byl vchod do chodby opět uzavřen. Pierre, Kate, Akihiko, Fahad a Roger se připravili na svou akci. Zatímco Jack a Pauline šli s vojáky, připraveni Bloodslurpera odchytit v případě, že by ohrozil záchrannou misi, primárním cílem zbytku týmu byl právě krvelačný hybrid. Po pár minutách se po výzkumné budově pohybovaly dvě skupiny lidí, a obě byly ve smrtelném nebezpečí. Z druhého patra se ozval uši rvoucí skřek. "To je on," zašeptal Gregson. Jack sáhl po laserové pistoli, Pauline udělala to samé. "Miř na hlavu. Zkusíme ho omráčit," řekl jí Jack a zatnul zuby. Pak oba poklepali prsty na dvojici malých přístrojů, umístěných v uších. Měly blokovat Bloodslurperův lákavý hlas. Náhle se v chodbě objevila temná dvounohá postava. Přiběhla sem z vyššího patra po schodech. V chodbě byla tma, jen Piercova baterka osvítila z dálky její trup. Tmavě modrou kůži částečně kryly roztrhané hadry, a na jejím krku se nacházel zářivý přívěsek. "Pojďte ke mně," ozvalo se náhle naprosto nepopsatelně nádherným hlasem. Jack i Pauline se začali usmívat. Začali kráčet směrem k Bloodslurperovi. Gregson, Pierce a další vojáci šli také. Ty přístroje v uších nefungovaly! "Pojďte... Potřebuji Vaši pomoc. Prosím..." ozývalo se z Bloodslurperových úst. Byl to tak krásný zvuk. Zněl jako rajská hudba. Uvedl je všechny to hlubokého transu. Museli ho poslechnout. Blížili se k němu, mířili do jeho smrtelného objetí. Pauline se jen na chvilinku zachvěla a zmáčkla komunikační zařízení na rukávu levé ruky. Byl to signál. Pak ve stejnou chvíli Jack, Pauline a další za
řvali nepopsatelnou hrůzou. Pohlédli do Bloodslurperova obličeje, spatřili ty obrovité bílé oči bez víček, bez zorniček. A jeho špičaté uši, zlověstný úsměšek, zaslechli zvuk podobný zvracení, a pak z jeho úst pomalu vylezl dýkovitý aparát. Bloodslurper přikročil k Pauline. Jack se třásl. Chtěl svou přítelkyni ochránit, ale nemohl se z transu dostat! Byl si vědom toho, že Pauline teď může zemřít přímo před jeho očima. A jeho vlastní krev pak bude dalším chodem! Do toho všeho náhle z nižšího patra přiletěl plynový granát. Všichni se začali dusit. V Bloodslurperovi se na chvíli znovu probudila jeho lidská část: "Proboha, co jsem to chtěl udělat?!" Pak zkrátka zmizel. Ztratil se ve tmě. Jen vteřinu na to se v chodbě ocitl Akihiko. "Pokračujte nahoru," řekl Jackovi, "my ho zkusíme znovu najít." Právě v tu chvíli se z patra pod nimi ozval strašný, křečovitý řev Kate, a Fahadovo vyděšené volání o pomoc. Druhá část týmu teď byla v nebezpečí, a Akihiko je musel zachránit! Jenže jakmile se opět postavil úděsnému Bloodslurperovi, byl též uveden do tranzu. Jeho hlas byl tak krásný, sladký... Akihiko, Fahad, Roger, Pierre i Kate čelili smrti, a nebyl zde nikdo, kdo by je zachránil. Jacka, Pauline, Gregsona a jeho muže mělo mezitím ve druhém patře čekat velké, nepříjemné překvapení...

Co stojí za Bloodslurperovým útěkem z cely? Jak se vypořádat se stvořením, které člověka ochromí už svým hlasem? Naše přátele čekají pořádně horké chvilky. Nenechte si ujít pokračování jejich nebezpečného dobrodružství!