Projekt Psovité šelmy pravěku pokračuje i v roce 2018. Ještě zbývá tolik prehistorických psovitých, o kterých se musím přinejmenším zmínit, nebo lépe o nich napsat celý článek... Tato část se zaměřuje na vlka jeskynního...
Jméno: Canis lupus spelaeus,
Období: pozdní Pleistocén,
Místo: západní Evropa.
Dnešní vlk obecný (Canis lupus) má 38 poddruhů, z nichž některé však vlivem člověka v několika posledních stoletích vyhynuly. Ovšem ještě předtím, než začal člověk výrazně ovlivňovat přírodu, existovaly na naší planetě větší poddruhy, jež vyhynuly spíše kvůli klimatickým změnám než kvůli působení lidského druhu, jehož moc tehdy nesahala daleko. V době ledové se po zasněžených pláních západní Evropy procházela stáda mamutů, srstnatých nosorožců, a ti byli následováni pravěkými lidmi, kteří občas nějaké z těch zvířat ukořistili. Z pozdního Pleistocénu ale známe také několik šelem, jež byly v té době dominantními predátory. Možná, že naši předkové se jich skutečně báli. Fosilní ostatky řady těchto tvorů byly nalezeny v jeskyních, proto v souvislosti s nimi tak často zaznívají jména jako hyena jeskynní, medvěd jeskynní či jeskynní lev. Jedním z méně známých "jeskynních dravců" doby ledové je jeskynní vlk. Jedná se o vyhynulý poddruh vlka obecného, jenž však dorůstal větší velikosti, než jeho dnešní bratránek, vlk eurasijský (Canis lupus lupus). Proporce jeho kostí se blížily vlku kanadskému (Canis lupus occidentalis) z Aljašky a Kanady, a jenž se po staletích útlaku pomalu vrací do státu Washington a putuje dále na jih. Pozůstatky vlka jeskynního, velké dravé šelmy žijící nepochybně v dobře organizovaných tlupách, byly nalezeny v Sofiině jeskyni a v jeskyních Zoolithen a Grosse Teufels v Německu. Zvláště z jeskyně Zoolithen pochází více než 380 odkrytých kostí. Naopak Sofiina jeskyně poskytla vědcům možnost studovat vůbec první zachovalé doupě vlka jeskynního. Při výzkumu došlo k mnoha překvapením: nález zpola strávených kostí medvěda jeskynního by se asi nedal označit jinak, než jako vzácný. Jeskynní vlci požírali těla jeskynních medvědů, jež zahynuli při hibernaci. Rány na kostech jednoho exempláře prozrazují, že pravděpodobně bojoval s medvědem, a byl těžce, možná i smrtelně raněn. Zvířata nežila většinu svého života v jeskyních, rozsáhlé chodby ve skalách byly pouze jejich doupaty, nosili si do nich však svou potravu, rodili v nich mláďata a přečkávali v nich nepříjemné počasí. Nicméně důvod, proč využívali jako doupata právě jeskyně, čímž se od dnešních vlků lišili, přesně neznáme. Toto zvíře nebylo ani nějak důkladně prostudováno. O jeho evoluci se toho také příliš neví, zvláště také proto, že dosud ještě nebyla provedena analýza jeho DNA. Pokud k tomu v brzké době dojde, budeme o původu tohoto vlka vědět více. Stavba kostí však jasně prozrazuje, že se jednalo o poddruh vlka obecného. Vyhynul na konci Pleistocénu, nejpozději před 10 000 lety. Snad za to mohla změna klimatu. Byl každopádně nahrazen menšími, lesními vlky, které až o tisíce let později začal utlačovat lidský druh, považující vlky za své nepřátele.
Další část tohoto projektu napíši asi v polovině ledna...
1 komentář:
Super článek!
Okomentovat