Správce dinosauřího parku je zpět! Co se asi za minulý týden stalo? Neváhejte a přečtěte si to!
Útok masožravců
Dinosauří park se opět stal dějištěm podivných událostí... Ve středu ráno mě probudilo zvonění telefonu. Líně jsem vstal, přišel ke stolu a zvedl svůj mobilní telefon. "Pohotovost! Pohotovost! Únik nebezpečných zvířat!!!" ozývalo se z telefonu. "Co je tohle zase za vtip?" protáhl jsem ospale po ránu a podíval se na Leptoceratopse Dina, ležícího vedle mé postele. Roztomile se na mě koukal. Oblékl jsem se do své pracovní uniformy a vyšel ven. A náhle jako by do mě uhodil blesk. Uvědomil jsem si, že se zde vážně něco děje. Po ulici utíkali tři pracovníci parku. Za nimi běžel náš Giganotosaurus. "No tohle," pomyslel jsem si a sledoval jsem jejich potíže. Všichni se zavřeli ve svých domcích. Poté, co zmizeli z jeho očí, nesnažil se je predátor dohnat. Když zabouchli dveře, ztratili se z jeho dohledu a on na ně přestal myslet. Nasával teď vzduch. "Do háje," protáhl jsem ospale. Stál jsem před svým domkem a Giganotosaurus se na mě hladově díval. Rychlým krokem se ke mě blížil. Zíval jsem. Pomalu se ke mě skláněl. "Hele, jdu na snídani," řekl jsem mu a prošel jsem kolem něj. Giganotosaurus mě sledoval jako nějaký podivný výjev. Normálně jsem ho obešel, a on se divil, co že se jeho příští oběť nebojí. Zařval. A já v tu chvíli také, hrůzou. Dal jsem se na útěk. Utíkal jsem, co jsem mohl, a strašně jsem při tom řval. Byl jsem připraven na to, že mě to strašlivé zvíře sežere vcelku a já pak zhynu v jeho žaludku. Doběhl jsem k hlavní budově. Tam zrovna stáli dva rangeři a pálili po Troodontech. Takže i Troodoni utekli ze svých ohrad! "Hej, kámo, pomoz mi," řekl jsem jednomu rangerovi poté, co jsem se za jeho zády zastavil. "Neruš!" okřikl mě. "Hele, pronásleduje mě Giganotosaurus. Neslyšel jsi, jak řve?" zeptal jsem se ho. "Slyšel jsem jenom tebe, zbabělče," odpověděl. Tak to jsem se ale naštval. Zezadu jsem mu dal facku. Překvapeně se na mě podíval. A pak jeho oči stanuly na tom velkém za mnou. Začal řvát. "No co je? Neviděl jsi nikdy hladového Giganotosaura?" ptal jsem se ho a chechtal jsem se jeho výrazu v obličeji. Ranger po zvířeti vystřelil. Já se raději zavřel v hlavní budově. Běžel jsem do prvního patra, abych šel vše oznámit Charlesovi. Na schodech jsem se srazil s Oliverem. Dali jsme si hlavičku a oba jsme ze schodů spadli. "Neumíš dávat pozor, ty nemehlo?!" zařval na mě mocným hlasem Oliver. V ruce držel uspávací pušku. Z okna střelil po Giganotosaurovi, kterého se rangeři marně snažili zastrašit třaskavými střelami. Zvíře se trochu vyděsilo, když se v jeho stehně ocitla uspávací šipka. Pomalu odcházelo. O pár minut později ulehlo na silnici. Ocitl jsem se v kanceláři ředitele parku. Charles mi vynadal. Spím si prý do deseti a jsem správcem! To je prý šílené. Já mám být tím prvním, kdo organizuje odchyt dinosaurů, to mi Charles řekl. Slíbil jsem mu, že se polepším. Ale on jen řekl, že mi dá padáka, jestli ta zvířata neodchytím. Konečně jsem po mnoha týdnech, měsících, ba i letech zvážněl. Neurazil jsem se, ale místo toho jsem se Charlese zeptal, proč zvířata utekla. On mi vysvětlil, že rangeři shledali zámky u výběhů přeřezané. "Takže někdo z parku vypustil tyhle masožrouty..." řekl jsem.
Vyběhl jsem ven z hlavní budovy. Opět jsem byl Danem Jamesonem, rozhodným, rázným správcem Dinosauřího parku, tak jako kdysi dávno. Byl jsem ozbrojen po zuby. Měl jsem pušku i pistoli s uspávacími střelami, a také raketovou pistoli k odstrašení zvláště nebezpečných zvířat. Oliver zrovna běžel zpět do budovy a opět do mne narazil. "Dávej pozor, ty jedno nemehlo!!!" zařval jsem na něj. Oliver vykulil oči. Tohle tedy nečekal. Proběhl jsem kolem rangerů a spěšně se jich zeptal, kolik zvířat uniklo z výběhů, a kolik jich bylo odchyceno. Řekli mi, že se jim povedlo zastavit dva Troodony, a Giganotosaurus je díky Oliverovi také uspaný. Teď zbývali už jen Erythrosuchus Eric a náš slavný, stále naštvaný Siamotyrannus. Usoudil jsem, že nejprve půjdu po tom druhém jmenovaném. Siamotyrannus už se projevil jako lidožrout, z tohoto důvodu jsem se dal k jeho ohradě. Tři rangeři šli se mnou. Zapnuli jsme termovizi. Brzy se ukázalo, že Siamotyrannus odpočívá ve vegetaci uprostřed parku (nachází se tam lesík). Střelili jsme do něj dvě uspávací šipky. Byl notně rozrušen, právě totiž trávil snídani. Před útěkem z výběhu spořádal všechno maso, které mu tam naházeli večer. Chvíli nás honil po středu parku, ale my měli náskok, neboť jsme využili rangerského džípu. Usnul nedaleko od spícího Giganotosaura, kolem kterého už v těch chvílích obepínali pásy, s jejichž pomocí měl být vrtulníkem přenesen do provizorní ohrady. Řada pracovníků se hned dala do práce na převozu Siamotyranna. Nakonec bylo třeba zjistit, kde je Eric. Vydal se k jižnímu pobřeží. Bohužel jsme jej dohnali příliš pozdě. Zrovna požíral mrtvolu člověka. K našemu zděšení se ukázalo, že to byla veterinární asistentka. Pokoušela se ho zastavit, ovšem Eric jí ukousl ruku, ve které držela uspávací pistoli, a pak ji celou roztrhal. Byl to děsivý pohled. Uspali jsme ho. Hnal se za námi, ale pak jako všichni ostatní tvrdě usnul. Nyní jsou všichni masožravci zpět ve svých ohradách. A my řešíme, kdo je vypustil! Ten zrádce musí být nalezen! Musí být zjištěno, proč to udělal!
Dinosauří park je tedy opět v problémech... A jak se vyřeší, to se dozvíte za týden!
Žádné komentáře:
Okomentovat