Jen co skončil příběh Útěk před časem, jenž byl posledním ze série o Džungli času, už se zde objevuje příběh nový. Slíbil jsem, že se Lovci kryptidů vrátí s druhou sérií ve druhé polovině srpna, a svůj slib jsem dodržel... Doufám, že se Vám druhá série příběhů o Lovcích kryptidů bude líbit. S poslední částí první série, Svět před záhubou, se děj posunul dál. Nyní už nepůjde jen o hledání tajuplných, vědě neznámých zvířat. Lovci kryptidů, tedy Jack Owen, Pierre Leroy, Pauline Jetkins, Akihiko Yukimura, Roger Neill a Fahad Ghazalli, budou muset čelit nebezpečím, jež hrozí nejen podivuhodným zvířatům, ale také samotným lidem... Druhá řada příběhů bude mnohem akčnější než první. Avšak čeho konkrétně se v ní dočkáme, to prozradit nemohu... Snad si ji však oblíbíte...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: ZÁHADA V JEZEŘE NIKARAGUA, ČÁST PRVNÍ:
Do ponuré, pouze blikajícími světly matně osvětlené budovy vstoupil mladík. V pravé ruce pevně svíral pistoli a otáčel se z jedné strany na druhou. Jako by se v té temnotě snažil zahlédnout blížící se nebezpečí. Těžce vydechoval, byl pln strachu. Když se ujistil, že jej zrovna nikdo nepozoruje, utíkal ke schodům. Vyběhl do prvního patra domu. Chvíli stál a tiše naslouchal větru, který si pohrával s otevřeným oknem na chodbě. Mladík zatnul zuby a chodbou proběhl, až se ocitl u dveří, jež jemně odstrčil. Stál nyní v prostorné místnosti. Nic zde nebylo. Viděl zde jen dvě postavy. Jedna se choulila v rohu, rukama si chránila obličej a očekávala smrt. Ta druhá se ďábelsky smála a mířila na ni pistolí. "Ne! Nechte ji být!!!" řval ten mladík, Pierre Leroy, a utíkal k dívce, které zbývaly vteřiny života. Vrah vystřelil a dívka sebou škubla. Zemřela. Pierre se na vraha vrhl, a pohlédl do jeho úděsného obličeje. Byl to Sam Weber, a odporně se usmíval. "Ne!!! Sabine, ne!!! Ne!!!" řval Pierre. Někdo se ho dotkl. Pierre se probudil, odhodil peřinu a prudce se posadil v posteli. "Pierre, jsi v pořádku?" zeptal se ho starostlivým, avšak klidným hlasem hladce oholený, černovlasý muž, Jack Owen. Pierre se podíval na svého kamaráda a chytil se za čelo. "Jo, jsem v pohodě," pokýval pomalu hlavou. "Slyšeli jsme, jak křičíš. Museli jsme se sem podívat," řekl Jack. Ve dveřích stáli ostatní Lovci kryptidů; Pauline, Akihiko, Roger a Fahad. Všichni se přišli podívat za Pierrem do pokoje. "Zdálo se mi o Sabine... Zdálo se mi, jak ji ten proradný vrahoun zastřelil... Tentokrát to bylo v nějakém domě... Pokaždé je to jinde... Ale vrací se mi to..." řekl těžce Pierre, drže se stále za čelo. "To už je potřetí tento týden," zněla Jackova slova. "Všechno je v pořádku, Pierre," usmála se na něj Pauline. "Zkus zase usnout, kamaráde," řekl Jack, také se usmál a pak s ostatními z pokoje odešel. Kdo ví, co se Pierrovi honilo hlavou. Jisté však bylo, že na smrt své sestry, které nedokázal zabránit, neustále myslí, a to vše se mu vrací v nočních můrách... Od událostí v New Yorku uběhly dva měsíce. Mnohé se změnilo. Už tu nebyl žádný Zhou Len, který by se snažil kazit Lovcům kryptidů jejich výpravy a ovládnout svět. Lovci kryptidů jej porazili, a to byl pro ně nový začátek. Kromě Pierra, jenž stále hořce vzpomínal na svou zesnulou sestru, všichni mysleli na nová možná nebezpečí. Stal se z nich vysoce specializovaný tým, který si nemůže dovolit něco ztratit. A proto se z obyčejného domku na kraji Londýna stala technologicky vyspělá základna. Akihiko a Fahad do ní nainstalovali velké množství laserových i elektrických zbraní, jež v případě nutnosti měly základnu ubránit. Po Zhou Lenově smrti se dalo očekávat, že do základny již žádný kryptid nevnikne. Přesto byli Lovci kryptidů opatrní. V suterénu budovy cvičili se zbraněmi a tak se ze všech brzy stali odborníci na boj zblízka. V základně teď trávili takřka veškerý svůj čas. Jejich pracovny se proměnily na pokoje, v nichž přespávali. Jack dokonce prodal svůj starý byt a kompletně se přestěhoval do základny. To znamenalo, že v době, kdy nebyli na misi, byl v základně alespoň jeden z Lovců kryptidů. Pokud byli v "práci", zahodili své civilní oblečení a nosili černé spandexové kostýmy s nápisem "Lovci kryptidů". Tyto kostýmy se také více hodily na výpravy do nehostinných prostředí, ať už to byly pouště či pralesy, tak městské ulice... Poté, co zachránili New York před zkázou, se vydali ještě na jednu výpravu do Arizony za dvounohými ještěry, ale ta byla neúspěšná. Nyní se tedy chystali na další dobrodružství. Roger Neill, bývalý kanadský agent a Jackův dobrý kamarád, učinil výzkum ohledně jezera Nikaragua ve stejnojmenném středoamerickém státě. Právě tam se měla soustředit další cesta...
Podle všech informací se na březích jezera Nikaragua objevovala podivná růžovo-oranžová stvoření, jež časně zrána vylézala z vody a děsila místní rybáře. Někteří si dovolili rybáře kárat za to, že jsou to pouze povídačky, a že ve skutečnosti se jedná o žraloky bělavé, kteří v jezeře Nikaragua žijí. Roger však nashromáždil množství údajných fotografií tajemného tvora, z nichž se dalo usuzovat, že jde o plaza. Nejkvalitnější fotografie byla sice pořízena z dálky a byla navíc rozmazaná, stále z ní však šlo poznat, že zvíře má na hlavě jakýsi hřebínek. Ve srovnání s okolní vegetací to byl malý tvor. Pauline mu začala říkat "dráček", a ostatní se rychle přidali... Po příletu do země se z města Managua, jež je hlavním městem Nikaragui, vydali na jihovýchod, přímo k jezeru. Usídlili se v městečku Granada na pobřeží největšího středoamerického jezera. Setkali se zde s rybářem Sebastiánem Mateem. Za teplého odpoledne, během něhož se na obloze nakupily šedé mraky kontrastující s tropickou vegetací při břehu jezera, je Sebastián Mateo zavedl až k vodě. "Takže tady jste viděl toho dráčka?" zeptal se Jack rybáře. "Ano, člověku by sahal asi po kolena, byl růžovo-oranžový a vydával z hrdla hrozné skřeky. Mí kolegové tvrdí, že jednoho rybáře dva takoví netvoři chytili za nohy a okousali mu z nich všechny prsty, ale já tomu nevěřím, a ani neznám toho rybáře, kterému se to údajně mělo stát," zněla odpověď. Mateo však o tajemných kryptidech více nevěděl. Pierre, Akihiko a Fahad začali zkoumat okolí břehu, ale kromě stop leguánů nebo ptáků zde nenašli žádná další vodítka k existenci tajuplného dráčka. Pauline a Roger během následujícího dne kontaktovali další rybáře, kteří mluvili o dráčkovi s velkým zděšením. Prý žije v jezeře. Tolik jim bylo řečeno, nic víc. Když se o tom dozvěděl Jack, napadlo ho, že by jezero Nikaragua stálo za průzkum. "Objednal jsem nám potápěcí přístroje," řekl při ranní poradě v hotelu, upravuje si mezitím rukáv svého spandexového oděvu, "a to znamená, jak jste jistě pochopili, že se do jezera ponoříme. Pokud dráčci žijí pod vodou, pak je asi budeme moci důkladně prozkoumat pouze tam." "Jezero je rozlehlé, Jacku," zatvářil se trochu rozpačitě Roger, "zabírá území o 8264 čtverečních kilometrech. Dráčků může být třeba pár desítek. Myslíš, že je nalezneme? Máme se rozdělit?" "Ne," usmál se na něj přátelsky Jack, "budeme se potápět jako tým, a zůstaneme při pobřeží. Pokud dráčci vylézají právě na tento břeh, pak jsem přesvědčen, že si s nimi doslova zaplaveme právě zde. Po obědě Vás očekávám na břehu. Bude tam všechno vybavení."
Co jsou vlastně zač ti podivní dráčci? Představují pro člověka nebezpečí? A odkud se tak náhle vzali? Vždyť ještě před nedávnem se o dráčcích z jezera Nikaragua vůbec nemluvilo! Lovci kryptidů musí této záhadě přijít na kloub!
Žádné komentáře:
Okomentovat