Želvy skrytohlavé 4/4: Matamatovití

4. část: Matamatovití

Podřád skrytohlavých (Pleurodira), který spolu s podřádem skrytohrdlých (Cryptodira) tvoří řád želv (Chelonia nebo Testudines), tvoří tři čeledi: terekovití (Podocnemididae), pelomedúzovití (Pelomedusidae) a matamatovití (Chelidae). Největší množství rodů skrytohlavých patří právě do čeledi matamatovitých. Do této skupiny se řadí přibližně 60 druhů, tedy více než do jakékoliv jiné čeledi podřádu skrytohlavých...

Nejstarší fosilie matamatovitých pocházejí z doby před 113 až 100 miliony let, z geologické periody Křídy stupně alb. Mezi ně se řadí například argentinská Prochelidella. Známo je však více vyhynulých rodů matamatovitých z období Křídového a z třetihorní epochy. Mezi další fosilní rody se řadí Bonapartemys, pojmenovaný podle proslulého argentinského paleontologa José Bonaparte, nebo Parahydraspis z Terciéru. Rod Chelus, tedy matamata, jež je jednou z nejbizarnějších v současnosti žijících želv, se ve fosilním záznamu objevuje už v období Pliocénu, v mladších třetihorách, a je tedy živoucí fosilií. Matamatovití žijí většinou ve sladké vodě a zkamenělé ostatky napovídají tomu, že tomu tak bylo i v minulosti. Už u takových prehistorických druhů jako byl australský Rheodytes devisi z Pliocénního a Pleistocénního období, byl znatelná znatelná možnost dýchání s pomocí kloaky. To je u dnešních matamatovitých velmi typické, také proto dokáží vydržet déle pod vodou...

Ačkoliv je většina želv skrytohlavých vázána na vodu, a mezi matamatovitými je rozhodně většina druhů vodních, nalezneme zde i druhy, které jsou suchozemské, a to činí tuto čeleď zvláštní.

Chelodina (15 druhů ve 3 podrodech, český název dlouhokrčky):

Dlouhokrčky jsou živoucími fosiliemi. První zástupkyně rodu Chelodina se objevily už v Eocénu, před 40 miliony let. Za tu dobu se tyto želvy prakticky nezměnily. Dosud bylo nalezeno několik vyhynulých druhů, avšak v současnosti žijící druhy jsou též tajemné. Dlouhokrčka australská (Ch. longicollis) je pozoruhodná tím, že je částečně suchozemská, čímž se liší od většiny skrytohlavých želv. Její krk může být delší než karapax. Celková délka těla u tohoto druhu je 20 až 25 centimetrů. Nalezneme ji pouze ve východní a jihovýchodní Austrálii, v pomalu tekoucích řekách, potocích, v lagunách i bažinách. Živí se měkkýši, obojživelníky, rybami nebo členovci. S dlouhokrčkami celkově se setkáme na Nové Guineji, v Austrálii, ve východním Timoru a na ostrově Roti (jihovýchodní Asie). Největší druh, Ch. expansa z jihu Austrálie, jenž je v této oblasti zranitelným druhem, je dlouhý 45 centimetrů. Ostatní druhy už nebývají větší. Velkým nebezpečím pro tuto želvu i její snůšky sestávající z 4 až 28 vajec je v Austrálii uměle vysazená liška obecná.

Elseya (9 žijících druhů, český název krátkokrčka):

Jako by opakem dlouhokrček jsou krátkokrčky, jež jsou charakteristické svým poměrně krátkým krkem, tedy alespoň v porovnání se svými blízkými příbuznými. V angličtině se jim říká "Australian snapping turtles", nemají však mnoho společného s kajmankami, "(alligator) snapping turtles". Mohou sice kousnout v sebeobraně, ale rozhodně nedělají výpady na vše, co se kolem nich pohne. Jsou totiž z velké části býložravé. Tyto želvy se vyskytují na Nové Guineji a v Austrálii. Velmi dobře známá je krátkokrčka novoguinejská, avšak dalším proslulým druhem je krátkorčka Irwinova (Elseya irwini). Byla popsána teprve v roce 1997, a pojmenována podle svých objevitelů, otce Boba a syna Steva "lovce krokodýlů" Irwina. Je to ohrožený druh, který je ve velkém nebezpečí kvůli plánované stavbě přehrady v severním Queenslandu. Žije pouze v několika řekách. Irwinovi ho objevili, když v oblasti kempovali v době, kdy zrovna Steve nenatáčel svá dobrodružství. Pořídil řadu dobrých fotografií, díky nimž pak mohl vědec John Cann zvíře identifikovat jako nový druh...

Chelus (matamata, v současnosti monotypický rod zahrnující jediný druh, kterým je matamata třásnitá):

Občas se říká, že tato jihoamerická želva, vyskytující se pouze v oblasti Amazonie, je nejpodivnějším zástupcem řádu želv vůbec. Ačkoliv každý člověk musí usoudit sám, zda je podivnější než ostatní, či zda existuje ještě podivnější druh želvy, jisté je, že žádná jiná želva takto nevypadá. Matamata třásnitá má hrubý, olivově hnědý karapax se třemi výraznými kýly, které se táhnou po celé jeho délce. Má malé oči, zřejmě příliš dobře nevidí, zato ušní vývod, bubínek, je velký. Nozdry jsou prodlouženy do rypáčku, obdobně jako třeba u novoguinejských karetek nebo sladkovodních kožnatek. Tyto jemné trubičky představují jakýsi šnorchl, díky nimž může želva nenápadně dýchat, zatímco je ponořena pod vodou a nad vodu ční pouze její nozdry. To souvisí s její loveckou strategií: vydrží na jednom místě čekat celé hodiny. Loví ze zálohy, a loví ryby. Na hlavě má citlivé kožní výrůstky, které zachytí pohyb kořisti. Jakmile rybka proplave kolem dobře maskované matamaty, želva zaútočí. Kořist doslova vysaje. Nemůže žvýkat, takže ji spolkne. Samci se samicím předvádějí tím, že výrazně protahují své končetiny. V období rozmnožování kladou samičky 12 až 28 vajec. Preferuje pomalu tekoucí jezera a tůně.

Emydura (4 druhy, česky též emydura):

Rod z Austrálie a Nové Guineje. Typický svým širokým, nízkým karapaxem, krátkým krkem, jemnou hlavou a špičatým čenichem. Nádherná emydura červenobřichá z Nové Guineje a samého severu australského Queenslandu (poloostrov York) je černá, ale na nohou má krásné červené skvrny. Také na hlavě má červené, a též žluté proužky. Vyskytuje se v jezerech, lagunách a také v řekách. S délkou do pětadvaceti centimetrů loví hlavně ryby, členovce a měkkýše. Druh emydura říční se ve fosilním záznamu objevuje už v Eocénu, je to tedy další živoucí fosilie. Naštěstí je tento druh klasifikován jako neohrožený. Další tři druhy jsou také relativně v bezpečí. Nicméně vnitřnosti emydury říční jsou občas napadány podivuhodným druhem červa, který se vyvinul speciálně k parazitování na jejich vnitřních orgánech.

Elusor (monotypický rod, zahrnující jediný druh E. macrurus, český název krátkokrčka):

Jedna z největších sladkovodních želv Austrálie. Měří 50 centimetrů. Vyskytuje se pouze v okolí Mary River na jihovýchodě státu Queensland, a je ohroženým druhem. Dlouho byla vyhledávaným domácím mazlíčkem. Naštěstí se od roku 2007 daří odchov v zajetí. Nejhorší časy zažila tato želva v 60. a 70. letech minulého století, kdy 15 000 jedinců bylo rozprodáno různým obchodům s domácími mazlíčky. To mělo za následek velké omezení počtu divoké populace. Do budoucna to však s těmito želvami vypadá dobře. V celém povodí Mary River má tato krátkokrčka nejmenší hlavu a největší zadní končetiny, což z ní činí rychlého plavce...

Mezi matamatovité se řadí i další rody s mnoha zajímavými druhy, ovšem jen vypsat je všechny by zabralo mnoho místa. Chcete-li se dozvědět, jaké další rody patří do této čeledi, jednoduše navštivte stránku anglické Wikipedie, a zjistíte o této rozmanité skupině více. To platí i o želvách skrytohlavých celkově. V tomto čtyřdílném seriálu jsme si představili některé z nich, povídali jsme si o hlavních znacích, zjistili, že některé druhy jsou ohrožené, ale že jim můžeme pomoci. Hovořili jsme i o evoluci těchto želv, avšak s novými poznatky se některé informace mohou měnit. Z tohoto důvodu mohou být některé z informací, jež jste si zde přečetly, považovány za několik let pouze za staré domněnky. Zvlášť náš pohled na prehistorii želv se mění (už jen možnost, že želvy by mohly mít diapsidní předky, a že tedy nemusejí být čistými anapsidy). Doufám, že se Vám tento projekt líbil...