Sice jsem napsal, že další část Ztracené fauny Nového Zélandu napíši ještě koncem minulého týdne, nakonec jsem však upřednostnil podobný projekt Vyhynulí tvorové z Karibiku. Proto píši tuto část opožděně...
Vědecké jméno: Waipatia,
obecné jméno: není,
Vyhynutí: Oligocén.
Kytovci se těší velké oblibě. Patří mezi ně největší zvířata, která kdy žila, včetně plejtváka obrovského, který skutečně tím největším tvorem vzhledem ke své délce a neuvěřitelné hmotnosti je. Kromě obrovitých velryb jsou populární také delfíni, ať už jsou to největší zástupci této skupiny, a to sice dravé kosatky, tak hravé sviňuchy. Delfíni jsou známí pro svou hravost a inteligenci, jež jim sama o sobě propůjčuje úžasné schopnosti. Mají výtečný sluch a jsou mimořádně dobrými plavci. Evoluce delfínů byla po nějakou dobu pro paleontologii záhadou, avšak dnes už o vývoji těchto úžasných zvířat víme mnohem více než ještě před několika desítkami let. Přispěly k tomu i takové nálezy, jako Waipatia. Toto jméno patří rodu prehistorických delfínů, do něhož se řadí dva odlišné druhy, a to W. hectori (popsána jako Microcetus hectori roku 1935) a W. maerewhenua (popsán roku 1994). Jakožto jediný známý zástupce čeledi Waipatiidae, která mohla, ale také nemusela patřit k říčním delfínům (je to jen domněnka, nepotvrzeno), je velmi důležitá. Waipatia patří totiž k raným delfínům, z nichž známe kromě zubů také kosti. Oproti jiným pradávným delfínům se toho o ní můžeme dozvědět mnohem více. Na základě studia nalezených čelistních kostí lze usuzovat, že Waipatia měla schopnost echolokace tak jako někteří z dnešních ozubených (ti jsou spolu s kosticovci jediným v současnosti žijícím podřádem kytovců). Waipatia byla masožravá a zřejmě se živila rybami, chobotnicemi a dalšími vodními živočichy, které její bohatě ozubené čelisti dokázaly znehybnit a zabít. Nalezená lebka měří 60 centimetrů, délka těla je odhadována na 3,2 metru.
Pozůstatky tohoto pradelfína, jehož podoba není úplně dobře známá, byly nalezeny v oligocénních horninách vápencové formace Otekaikae v regionu Otago na jihu Jižního ostrova Nového Zélandu. Lebka W. maerewhenua pochází z míst poblíž 45. jižní rovnoběžky. W. hectori, druh, který byl popsán už mnohem dříve, ale dlouho považován za zástupce jiného rodu velryby, která je dnes známá pouze z Německa, pochází z blízkých oblastí. Tento prehistorický delfín žil před 28 až 23 miliony let v posledním geologickém stupni Oligocénu. Nejspíše žil v moři, i když kontroverzní zařazení mezi říční delfíny by mohlo napovídat, že se přinejmenším čas od času mohl vyskytnout i ve sladké vodě. Některé aspekty života pravěkých zvířat jako Waipatia bohužel neodhalíme, nenaskytne-li se nám možnost cestovat v čase...
Zatímco na prvním obrázku vidíte srovnání velikosti člověka s možnou velikostí Waipatie, na druhém je pravěký kytovec srovnáván se čtyřmetrovou rybou rodu Megalampris, která také žila v Otagu během Oligocénu.
Za obrázky i informace vděčím následujícím webovým stránkám:
Již brzy napíši další část projektu o vyhynulých karibských tvorech, avšak nadále se budu věnovat i této sérii článků.
Žádné komentáře:
Okomentovat