Správce dinosauřího parku - Oliver kontra Dsungaripterus

První srpnový Správce dinosauřího parku v tomto roce je tu! Již víme, že se má do parku vrátit Oliver, takže v něm bude jistě o zábavu postaráno...

Oliver kontra Dsungaripterus

Ráno v úterý 1. srpna jsem jen tak ležel v posteli a říkal si, kolik práce na ten den mám. Jak jsem tak ležel a díval se na strop, otevřeným oknem něco do mé místnosti vletělo. Strefilo se to přímo do mého obličeje a vybuchlo to. Chvíli jsem kuckal a nadával, až jsem pak při bližším zkoumání zjistil, že to byl balónek s vodou. No jistě, Oliver se vrátil. Rozhodl jsem se, že mu to oplatím. Byl jsem pevně rozhodnut a maximálně odhodlán toho vtipálka potrestat za všechno, co mi dosud provedl. Vzal jsem proto balónek a naplnil ho vodou. Jak originální. Vyšel jsem ven ze svého skromného příbytku, když tu náhle do mého obličeje vletěl další balónek s vodou. Tak jsem se lekl, že ten svůj jsem pustil na své nohy. Také vybuchl. Nyní byly dvě části mého těla mokré: hlava a nohy. Uslyšel jsem huronský smích vycházející z blízké houštiny při cestě. "Konečně sis umyl nohy," chechtal se ten záhadný útočník. To jsem se ale naštval. Utíkal jsem zpět na svou zahradu, po které zrovna pobíhal Leptoceratops Dino, maje raní rozcvičku. Vzal jsem do ruky silný klacek, přeskočil plot a velkou rychlostí se blížil k houštině. Najednou do mého obličeje vletěl další balónek napuštěný tekutinou. Tentokrát to ale nebyla voda. Byla to žlutá barva. Zuřil jsem, a jak jsem se tak snažil setřít si ten sajrajt z očí, zaznamenal jsem rychlé kroky. Útočník utíkal. A najednou do mého obličeje vletěl další balónek. Teď jsem už přímo řval. Naštěstí byl opět naplněn vodou a tak mé oči opět viděly. Vystartoval jsem a Olivera jsem chytil. Ale on se jen smál, zatímco jsem ho držel za límec košile. Nadával jsem mu, že je líně rostoucí cykas a dům bez střechy, což ho rozesmálo. Nechápu proč, tak silné nadávky by jej přece měly rozbrečet! Pak se ale stalo něco, co naší legraci (nebo spíš Oliverovu legraci a mé naštvání) trvale přerušilo. Z megafonu rangerů se ozývalo hlášení: "Únik nebezpečného samce Dsungariptera! Míří do středu parku, k hlavní budově! Svolávám všechny rangery do akce!" "Hele, kámo, nechme to na jindy," řekl mi Oliver, vysmekl se z mého sevření a utíkal k hlavní budově. Já běžel domů, umyl jsem si obličej, vyměnil boty, oblékl se do pracovního oděvu a dal se za ním. Když jsem doběhl k hlavní budově, spatřil jsem už rangerský vrtulník, jak nad ní krouží. Po ptakoještěrovi však ani vidu ani slechu. A pak náhle... Ucítil jsem, jak se mých ramen dotkly velmi ostré drápy. Docela jsem se lekl a strachem vykřikl. Z hlavní budovy vyběhli Oliver s Charlesem. Můj vtipný přítel držel v ruce raketovou pistoli a vystřelil z ní. Dsungaripterus se zalkl. Pustil má ramena a vyletěl do výšky. Z vrtulníku se ho pokusil strefit jeden z rangerů. Jenže šipka naplněná anestetiky minula svůj cíl. A jsem si docela jist, že by zasáhla mne, kdybych nebyl uhnul. Takhle skončila ve zdi budovy, jež je skladem zbraní. Dsungaripterus letěl na východ, a letěl rychle. Přiběhl jsem k Charlesovi a Oliverovi...

V tu chvíli jsem si uvědomil, že takhle jsme my tři spolu už dlouho nestáli a neradili se. Začalo se mi to líbit. Najednou jsem měl pocit, že mám před sebou toho starého Olivera, který vždy jen vozil zvířata do parku a nedělal si ze mne věčně legraci. Charles byl velmi rozhodný a přišel s plánem. Jenže Oliver je expertem na zvířata a brzy namítl, že Charlesův plán je příliš jednoduchý. Charles souhlasil. Olivera napadlo, že by Dsungaripterus mohl zamířit přímo na východní pobřeží. Je dost pravděpodobné, že si odpočine na útesech, neboť Dsungaripterové nejsou, alespoň co víme z našich pozorování, silnými letci. Nevydrží ve vzduchu dlouho. Proto by mu odpočinek přišel vhod. Okamžitě jsme nasedli do auta a odjeli tam, kam nás vzdálený bod na obloze, vzduchem svištící Dsungaripterus, vedl. Vrtulník letěl za námi. Oliver měl pravdu. Dsungaripterus si vážně musel odpočinout. Nyní vzal Oliver uspávací pistoli, do její hlavně vsunul jednu šipku s uspávadlem a blížil se k útesu. Blížil se velmi obratně, tiše a nepozorovaně. Brzy už stál za křovisky asi deset metrů za útesem. Po břiše se pak plazil k samotnému útesu, zachytil se jednoho výstupku a vytáhl se o kousek výš. Pistoli si dal do pusy mezi zuby a oběma rukama se postupně přitahoval nahoru, užívaje skalnatých výstupků. Ale Dsungaripterus zaregistroval jakési podivné šmátrání po kamenech, jež se nacházely pár metrů pod ním. Vzlétl. Bohudík si to namířil přímo k Oliverovi. Klesal, a Oliver ho spatřil těsně před sebou. Neváhal. Teď se držel útesu jedinou rukou, druhou přidržel pistoli a Dsungariptera trefil do zad. Ptakoještěr-bestie se polekal. Vydal ze sebe takový skřek, jakých užíval k zastrašení Dsungaripteří samičky, ke které se tak nepěkně choval, dokud jsme oba dravé pterosaury nerozdělili. Oliver je silák, ale držet se útesu jednou rukou na něj přece jen bylo moc. Proto pistoli pustil na zem. Rychle začal slézat. Z vrtulníku byla mezitím vystřelena další šipka. Také zasáhla svůj cíl. Dsungaripterus se už začal unavovat. Oliver seskočil ze skaliska a běžel k autu. To už byl Dsungaripterus za ním, namáhavě mával křídly a Olivera se pokusil kousnout zezadu v letu. Oliver včas padl na břicho, aby se tomuto kousnutí vyhnul. Hned se postavil. Dsungaripterus už po něm letěl z druhé strany. Popadl jsem kámen a hodil ho po ptakoještěrovi. Nezasáhl jsem ho, což bylo ostatně dobře, ale upoutal jsem aspoň jeho pozornost. Řeknu Vám, není nic víc děs nahánějícího, než rozzuřený Dsungaripterus se všemi těmi zuby a nahoru do špičky zatočenými čelistmi, a tedy i zlověstným zubatým úsměvem, který po Vás letí. Najednou však křečovitě pohnul hlavou a dosedl na zem. Stál tak dva metry před naším autem. Oddychoval a pak pomalu usnul. To byla úleva! Správce pterosauřího aviaria nám toho dne zdělil, že Dsungaripterus se pomocí svého zobáku doslova prohlodal ven ze své klece. Kovové sítě ho nezastavily. Toto zvíře má v zobáku velkou sílu. Jsem rád, že mě ani Olivera neklovlo. I když Oliver by si to zasloužil. Opět vzpomínám na jeho slova: "Hele, kámo, nechme to na jindy." Jen aby... Počkejte. Právě mi do obličeje vletěl balónek naplněný červenou barvou! Rozprskl se na mém stole! Můj manuskript!

Doufám, že se Vám tato bláznivá část Správce dinosauřího parku líbila... Slibuji, že příště to bude trochu vážnější. Rezervace a útulek pro pravěká zvířata v jednom se totiž stanou dějištěm podivných událostí... Ale o tom za týden v pátek!