Minulý týden to v Dinosauřím parku vřelo. Dan musel zajistit odchyt nebezpečných masožravců, kteří byli vypuštěni ze svých ohrad. Vědělo se, že za jejich vypuštěním stál nějaký člověk, ale kdo to byl?
Odchyt zrádce
Občas se stává, že v Dinosauřím parku pracuje někdo, kdo nám nepřeje. A protože na světě je několik velkých organizací, které by nejraději vlastnily náš park, nebo ho rovnou viděly zničený, není se čemu divit. Ale stejně člověka vždycky překvapí, co jsou někteří pracovníci parku pro slíbené peníze schopni podstoupit. Riskují vlastní životy a životy nás ostatních jen proto, že jim někdo dá balík bankovek a poručí jim: "Vypusť ta nejnebezpečnější zvířata, ať způsobí chaos." Usilovně jsme pátrali po zrádci, jenž se minulý týden o chaos skutečně zasloužil. Netrvalo dlouho, a měli jsme stopu. Jasnější, než by si kdokoliv pomyslel. Každý ví, že po celém parku jsou nainstalovány kamery. Ale ne každý ví, že ty kamery jsou malé, a nacházejí se prakticky všude, kromě domků, v nichž zaměstnanci bydlí. Brzy nám záznamy z kamer ukázaly, že zrádcem byl třicetiletý argentinský krmič zvířat, José. Hned v pondělí jsem se rozhodl ho navštívit. José vypadal klidně a sebevědomě. Když jsem mu ukázal, co kamery natočily, a to sice jak přišel ke každému z výběhů a zvířata bezmyšlenkovitě vypustil, mávl rukou a řekl, že to je nějaký podvrh, že by to neudělal. Tak to jsem se tedy rozzuřil! Chytil jsem ho pod krkem a vyvedl z jeho domku. Venku stáli Tim a Oliver. Požadovali jsme vysvětlení. Ale Josého jako by se náhle zmocnil strach. Všechno to sebevědomí zmizelo. Způsobily to snad svalnaté ruce Olivera Marshe? Nebo nenávistný pohled Tima? Nebo snad úžas mé osoby? Rád bych věřil tomu, že to bylo to poslední... Ale nebylo to tak. Dal mi ránu do obličeje a utíkal pryč. Asi si myslel, že nám v parku nějak unikne. Větší hloupost už člověk nemůže udělat, když je na ostrově, kde se všichni znají, všichni ví, kde se ukrýt a kam utéct... Ale José to přesto zkusil. Poněvadž měl v kapse svůj pas, a mohl odcestovat, rozhodl vydat se pryč z parku. Běžel do přístavu. My mu byli v patách. Oliver je nejen silák, ale i sprinter. Brzy ho dohnal. José se překvapivě otočil a uštědřil mu kopanec do břicha. Byl však slabý, a Oliverovy břišní svaly se v tu chvíli mocně zatnuly, takže ho to takřka nezastavilo. Na dvě vteřiny vydechl a pak se za naším novým nepřítelem zase hnal. Do přístavu to bylo ještě daleko, a už Josého popadl za krk a skolil k zemi. Velkýma rukama mocně sevřel jeho ruce, takže zrádce nemohl utéci. Dovedli jsme ho do hlavní budovy a ptali se ho, proč zvířata vypustil. Snažili jsme se to z něj nějak vypáčit, avšak José neodpovídal. Přestal mluvit. Dělal jsem si z Olivera legraci. "Asi jsi mu ten krk příliš natáhl, že s námi nemůže mluvit. Co když mu popraskaly hlasivky?" smál jsem se. Ostatní, včetně ředitele parku Charlese, na mě byli naštvaní, a to proto, že jsem se prý při výslechu choval nedůstojně. Měl jsem sto chutí se urazit, ovšem teď na to nebyl čas. Poslali jsme Josého do rukou spravedlnosti. Ať se s jeho zločinem vypořádají v jeho rodné Argentině, kam byl v úterý poslán. Brzy se prý máme dozvědět, co tamním úřadům řekl...
My teď máme plné ruce práce. Včera se mi stala nepříjemnost, Tsintaosaurus mě kousl do ruky svým kachním zobákem. Krmil jsem ho přes mezeru mezi kolíky v plotě, a on se pořádně zakousl a zatáhl. To tedy byl stisk! Žádné krvácení, ale pohmožděnina by tu byla. Zvláštní je, že mě o den dřív kousl do prstu Megalancosaurus, když jsem mu v teráriu podával do otevřené tlamy kroutícího se červa, a v úterý se do mé boty zakousl Lagosuchus, když jsem čistil jeho výběh. Dnes ráno na mě zase vrčel Erythrosuchus Eric. Donesl jsem mu snídani složenou z telecího masa, nicméně on vypadal dost nevrle. Vsadím se, že kdybych to jeho ohrady skočil, utrhl by mi hlavu a sežral by ji, a pak by se spokojeně usmíval. Asi už mu lezu na nervy. Siamotyrannus je celkem v pořádku, ale stále se nachází v provizorním výběhu. Pokud jde o Giganotosaura, začínáme mít vážné obavy, že trable s ním nejsou u konce. Chlapi ho včera uspali a pod Charlesovým dohledem změřili. Má už dobrých 8 metrů! Propána, to je délka! A ty čelisti, jsou masivní... Jestli tohle zvíře uteče za pár let, kdy bude o tři metry delší, tak nikdo z nás nepřežije... Právě proto si musíme dávat pozor. Musíme více kontrolovat naše zaměstnance, aby mezi nimi nebyl takový zrádce jako José... A když jsem zpět u problému s tím lumpem... Mám takový pocit, že ho zcela jistě někdo uplatil. Hádal bych, že mu balík podsunuli nějací lidé z Operace Hon na Kronosaura. Ta přece našemu projektu příliš nepřeje. Proto jsem se rozhodl k odvážnému kroku. O víkendu základnu Operace navštívím. Přidám se k Ochráncům pravěké zvěře a přijedeme vyjednávat. Držte si klobouky, bude to jízda!
Pokračování příští pátek!
Žádné komentáře:
Okomentovat