Užovka indigová-Lovec jedovatých hadů

Po takřka měsíci je čas na další popis hada. Tentokrát se zaměříme na užovku indigovou...

Latinský název: Drymarchon corais,

Rozšíření: jih Spojených států amerických, střední Amerika, ostrov Trinidad až po střed Jižní Ameriky,

Velikost: délka až 2,9 metru.

Užovka indigová je největší užovkovitý had. S délkou téměř tři metry se s ní nemůže rovnat ani musurana černá, která bývá obvykle o půl metru kratší. Donedávna byla užovka indigová jakožto Drymarchon corais považována za jediný druh s velkým množstvím poddruhů, ale dnes se D. corais uvádí jen jako jeden z mnoha druhů, kterým se ale stále česky říká užovka indigová. Zaměříme proto spíše na rod Drymarchon, tedy užovky indigové celkově... Užovka indigová není jedovatá, zabíjí zcela jiným, snad ještě krutějším způsobem. Loví jiné hady, především ty jedovaté, jako jsou chřestýši a křovináři, ale nepohrdne ani hroznýši a dále aktivně loví širokou škálu dalších obratlovců. Je imunní vůči hadímu jedu, takže nemusí mít strach, že zemře na následky křovinářího uštknutí. Užovka indigová má pravděpodobně nejsilnější čelistní skus ze všech hadů. Je tak silný, že jedním kousnutím tato užovka přelomí páteř hada, kterého uloví. Tímto způsobem ho okamžitě paralyzuje a zabije. Když jste had, požírat ostatní hady je výhodné, neboť jejich polykání pro Vás není složitou záležitostí. Tak jako ostatní hadi, i užovka indigová polyká svou kořist od hlavy po ocas. Drymarchon je anglicky nazýván indigo snake na Floridě, kde se ale jeho konkurentem stává krajta tmavá, jež je invazivním druhem. Pochází z jihovýchodní Asie, dorůstá větších délek než původní největší americký had a to sice užovka indigová, a tak tohoto rychlého, mrštného plaza vytlačuje z původních teritorií. Floridský druh je uhlově černý se svítivě červenou, krémovou či růžovou bradou. Pokud na jeho šupiny svítí slunce, odráží se krásná indigová barva. Pro druhy indigové užovky nalézané v Texasu, střední a Jižní Americe se používá název cribo. Druhy se barevně velmi odlišují, mohou být červené, černé, hnědé, dokonce i zelené, díky čemuž dokonale splývají s okolním prostředím. Ocas je ale většinou černý. Některé z cribos mají na těle i pálené nebo hnědožluté skvrny, případně i tmavší skvrny a proužky ve tvaru písmena X. Díky své barevné rozmanitosti nejsou jednotlivé druhy užovky indigové jednoduše identifikovatelné, ovšem určit se dají vždy podle velikosti, lehce trojúhelníkovitého průřezu tělem a velkých lesklých šupin. Zvláště poslední jmenované je charakteristickým znakem tohoto rodu. Kde všude tento had žije? Obývá velké množství habitatů. Na Floridě a v Texasu se vyskytuje v mokřadech i písečných oblastech, líbí se jí také na vývyšeninách s borovým porostem nebo na mýtinách. V Latinské Americe je jejím přirozeným prostředím tropický deštný les. Občas se vyskytuje poblíž řek, protože výborně plave... Užovka indigová je aktivní ve dne. Floridský druh není příliš agresivní, je-li chycen. Středoamerické a jihoamerické druhy však mohou být poměrně agresivní, proto je při práci s nimi třeba dávat pozor. Jediné kousnutí silnými čelistmi tohoto hada může snad způsobit i zlomení prstu. Jsou to ale velmi ostražití hadi a před jakýmkoliv nebezpečím se hbitě odplazí. Tito hadi jsou vejcorodí, kladou zhruba 4 až 11 vajec. Mláďata po vylíhnutí vypadají jako zmenšeniny dospělých, jsou samostatná jako u všech plazů a brzy se vydají na lov. Dospělosti dosáhnou ve věku 2 nebo 3 let... Floridský druh užovky indigové je chráněný. Texaský druh je státem Texas považován za zranitelný, ale jeho ochraně se mnoho lidí nevěnuje. V Texasu jsou pro něj největším nebezpečím silnice. Každoročně je mnoho texaských užovek indigových zajeto auty. Latinskoamerické druhy jsou na tom, zdá se, dobře. Podle IUCN jim bezprostřední nebezpečí ze strany člověka nehrozí...

Příště užovka mandarínská!