Největší mořští predátoři pravěku-Basilosaurus

Startuje nový projekt o největších mořských zabijácích, jací kdy na naší planetě existovali... V první části našeho seriálu se ponoříme do Eocénského oceánu za dravou velrybou, která ve své době neměla nepřátele...

Jméno predátora: Basilosaurus,

Období: Eocén, před 36 miliony let,

Rozšíření: Celosvětové.

Právě jsme se vrátili zpět v čase o šestatřicet milionů let na egyptské pobřeží. Není to ale jediné místo, kde se lze setkat s největším dravým zvířetem starších třetihor. Tento gigant s hadovitým tělem, o němž si dříve vědci mysleli, že je to plaz, je obrovská dravá velryba. Procházíme se po pobřeží, v jehož písku jsou vyryty velké stopy. Nějaký savec nedávno vylezl z vody a s rychlostí od ní utíkal k blízkému lesu mangrovů. Zřejmě ho něco vystrašilo. Je pravděpodobné, že ho napadl Basilosaurus. Soudě podle stop ale oběť útoku nebyla drobná. Šlo o velkého býložravce stavěného skoro jako hroch. Buď to bylo Moeritherium, prapředek slonů vypadající zhruba jako tapír s krátkýma nohama, nebo Arsinoitherium, nosorožci podobný býložravec, jenž mu však není blízce příbuzný. Oba tito živočichové se po určitý čas zdržovali ve vodě. Basilosaurus asi zvíře napadl, když se páslo na podvodní vegetaci nebo když si jen tak plavalo. Basilosauři útočili ze zálohy a výsledek jejich výpadu se mohl schodovat s úspěšným výpadem kosatky na lachtana... Ovšem pod vodou se nacházelo mnohem více možné kořisti. Basilosaurus totiž lovil Dorudony. Byli to jeho menší příbuzní, trochu připomínající sviňuchy, byli však mnohem starobylejší. Oproti Basilosaurovi byli asi třetinové velikosti, nějaké 4 až 5 metrů dlouzí. Zato Basilosaurus samotný byl 18 metrů dlouhý, i když někteří velcí jedinci mohli mít i pětadvacet metrů na délku. To už by mohlo být přes osmdesát stop! Dorudon i Basilosaurus měli společného předka, prototyp kytovce, který byl ještě částečně suchozemský a částečně vodní. Kytovci se totiž vyvinuli ze savců, kteří opustili souš a vydali se do vody po vzoru svých starodávných rybích předků. Postupem času se jim vyvinul ploutvovitý ocas a začaly se jim ztrácet zadní končetiny. Dorudon i Basilosaurus měli ze zadních končetin jen rudimenty, které už neměly žádnou funkci... Nyní jsme se ponořili do legendárního moře Tethys. Na egyptském pobřeží Tethydy se Dorudoni shromažďovali, poněvadž zde rodili mláďata v bezpečných lagunách. Basilosauři toho občas využívali a útočili na ně. Basilosaurus byl sice velký a nemohl se dostat do jakékoliv laguny, protože mu to velikost nepovolovala. Přesto však neměl s vypátráním školek malých Dorudoníků problémy. Navíc mohl ve vodě dobře naslouchat. Pokládal například spodní čelist na dno, aby ucítil vibrace...

Právě jsme byli svědky útoku Basilosaura na malého Dorudona! Trpasličí kytovec neměl proti mocnému apex predátorovi žádnou šanci. Brzy skončil v jeho silně ozubených čelistech. Ty Basilosauři zdědili po suchozemských předcích... Ta protáhlá hlava a hydrodynamický tvar těla, třebaže dvacet metrů dlouhý, se vodou mihly jako torpédo. Nyní si Basilosaurus začíná všímat nás a to není dobré! Bylo by lepší se vrátit na pobřeží... Basilosauři nenaslouchali jen pokládáním čelisti na dno, měli i významně vyvinuty ušní kůstky-počátek echolokace. Zrak byl také dobrý a pokud jde o čich, též vyznamný smysl, nozdry se posunuly na temeno hlavy a začaly se redukovat. Dnešní kytovci už mají jen jeden otvor, jedinou dýchací nozdru. Basilosaurus měl ale stále dvě. Tělo Basilosaura se při plavání prohýbalo stejně, jako u dnešních kytovců. Je to neuvěřitelné, ale tento archaeocet, tedy starodávná velryba, jak se jim říká, už se v něčem podobala těm dnešním. Přesto však vypadala bizarně. Není divu, že si v devatenáctém století američtí vědci mysleli, že Basilosaurus je plaz, odtud název "král plazů". Až později bylo zjištěno, po studiu různých druhů zubů v čelistech, že jde o savce a dnes už nepochybujeme o tom, že náš Eocénský predátor byl velrybou... Basilosauři byli dominantními. V oceánu před 36 miliony let a ještě o něco déle neměli konkurenty. Lovili žraloky, Dorudony, částečně vodní a částečně suchozemské savce, velké ryby... Poté ovšem vyhynuli kvůli menšímu, avšak stále drastickému vymírání, které postihlo konec Eocénu a uvedlo náš svět do další geologické periody, do Oligocénu. V něm už ale Basilosauři nežili, vyhynuli bez potomků, proto v dnešních oceánech už žádného podobného kytovce nenalezneme...

Náš výlet do Eocénu za největším tehdejším mořským dravcem byl trochu strašidelný... Basilosaurus si nás všiml, ale my včas uplavali. Navíc asi neměl zájem testovat své čelisti na návštěvnících z jednadvacátého století... Připravte se však na další nebezpečnou cestu za vrcholnými mořskými predátory prehistorické éry! Další ponor již brzy...