Lovci kryptidů: V pasti (2/5)

Jak již víte, Pierre a Jack se vypravili do slavné pouště Atacama v Chile. Pátrají po záhadném ptačím či dinosauřím zabijákovi, který je svým vzhledem přirovnáván k bratrancům veleslavného Velociraptora. Avšak Jack ví, že na této misi bude moci odhalit ještě další tajemství: kdo po nich po celé ty měsíce jde. Je přesvědčen, že zločinci se nachází blízko...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST DRUHÁ:

"Jacku, vylez!" volal Pierre na svého kamaráda před stanem. Jack z něj vykoukl s velkou svítilnou. "Něco tu bylo. Jenže nevím co..." šeptal Pierre. Jack se postavil a mlčky došel k autu. "Dvouprsté stopy," řekl, když se v písku, ozářeném svítilnou, vyrýsovaly takřka nepatrné stopy. Ten tvor, který tu byl na průzkumu, musel našlapovat neuvěřitelně tiše. Dva prsty se země sotva dotýkaly, z podlouhlých drápů zbyly jen úzké prohlubně v písku, zakončené ostrou špičkou. Po třetím prstu nebylo ani památky. Podle Jacka byl tento živočich dvounohý a při chůzi skutečně používal jen dva drápy. Třetí dráp, ten srpovitě zahnutý a tolik typický pro dromaeosauridní dinosaury jako byl Velociraptor, musel být při chůzi zdvižen. Jistě proto, aby se jeho ostrá špička, sloužící k proniknutí do masa oběti, neotupila. "To je všechno co máme. Všechny důkazy existence monstra z Aricy, tedy zatím," pověděl Jack svému vystrašeného příteli. "Zítra budeme pokračovat v cestě. Stopovat ho teď v noci nebudem," sdělil mu ještě a pak šel spát. I Pierre se zabalil do svého teplého spacího pytle, pod hlavu si dal polštář a snažil se usnout. Trvalo mu však ještě dvě hodiny, než zamhouřil oka. Stále myslel na monstrum z Aricy. Jak blízko muselo být? Možná, že kdyby ho nevyděsil, byl by schopen jej vyfotografovat. Mise by pak byla splněna. Byl tak blízko u cíle a minul ho... Zakončit cestu po Chile tak brzy by ale někomu nesedělo. A tím někým byl Jack. Místo přemýšlení o monstru z Aricy, kterému se při snídani o šesté ráno usilovně věnoval Pierre, vypočítával si Jack, kdy a kde se podle něj objeví zločinná banda. Asi o hodinu později začal s výšlapem na velkou, perleťově zbarvenou skálu. Měl u sebe jen dalekohled, to aby se porozhlédnul po krajině a spatřil zeměpisné body tolik důležité pro jejich expedici, a pistoli. Výprava do Chile začala před pár dny. Nepřátelé musí být na místě. Jack odhadoval, že do Atacamy zamířili o pár dnů dříve. Dle jeho úsudku by na ně měli spíše narazit. Stejně tak počítal s možností, že se je rivalové budou snažit vystopovat. V každém případě věděl, že je třeba mít oči na stopkách. Zamýšlel se nad tím při pohledu na suchou, jednotvárnou krajinu. Rozhodl se, že při každé zastávce, jež budou muset učinit s večerem, vystoupá na skálu a ověří si, zda se jeho domněnky naplnily... V osm hodin oba dobrodruzi nasedli do landroveru a vydali se směr sever. Přímo do středu Atacamské pouště. Ročně zde padne méně srážek, než kdekoliv na světě. Mnozí zoologové nikdy nevěřili na existenci šest stop vysokého ptáka, který by zde prospíval. Ovšem už nyní Jack a Pierre věděli, že čemusi na stopě jsou... Cestování jeepem nebylo nikterak napínavé. Jen ve tři hodiny odpoledne se auto náhle zastavilo. Motor fungoval, hlučel, kola se pohybovala, ale jeep přesto stál na místě. Úplně jako by ke kufru jeepu bylo nataženo lano s hákem, pečlivě zaseknuto, a nějaký velký tyrák se pak auto snažil k sobě přitáhnout. Pierre, který zrovna řídil, se snažil co nejrychleji ujet. Auto sebou cloumalo ze strany na stranu, až po chvíli Jack klidně řekl: "Vypni motor. Musíme ho odtamtud dostat." "Co?!" zeptal se nechápavě Pierre. "Přece kolo z písku. Uvízli jsme."

Nastal další večer. Jeep, jehož kolo se nakonec povedlo vytáhnout ze sevření písku, stál zaparkovaný hned vedle dvojice stanů. "Celé dopoledne jsme následovali stopy," řekl Jack, "po poledni už byly zaváty pískem. Přesto myslím, že jsme ve středu jeho teritoria." "Jo, ve středu toho nejsuššího teritoria, jaké může zvíře mít. Cheche, nikde ani trocha vody. Řeknu Ti, kámo, kdyby nám někdo probodal petláhve, asi tady umřeme," zasmál se Pierre. "No právě. To je jedna z věcí, se kterou počítám," pomyslel si Jack, ale tato slova nevyslovil, jen své myšlenky zamaskoval úsměvem. Začalo se smrákat. Jack si vyhlédl hezkou skálu asi padesát metrů od tábořiště. Vyšplhal nahoru a pozoroval okolí. Tento muž měl zrak jako málokdo. Přivřenýma očima jezdil po krajině a v šeru hledal sebemenší náznak čehokoliv, co sem od přírody nepatří. Také, že našel. Černý jeep asi dvě stě metrů odsud. Seběhl ze skály s obratností pumy a prudkým sprintem utíkal do tábora. Sem tam takřka klopýtnul o vytouplou skalku, avšak situaci pokaždé zachránil vysokým i dalekým výskokem. Už z dálky poznal, že v táboře něco nehraje. V době, kdy lezl na skálu, byl zřejmě přepaden. Pierre zde nebyl. Namísto toho kdosi zpoza jejich landroveru střílel. Písek kolem Jacka několikrát vyletěl na úroveň jeho hlavy. Jack s ještěrčí hbitostí zabočil k asi dva metry vysoké a zhruba čtyři metry široké hornině. Skočil za ní v poslední chvíli. Jen dva centimetry od jeho paty zasáhla kulka písek. Jack vytáhl svou pistoli a když střelba na chvíli ustala, vynořila se z úkrytu jeho ruka a prostřelila sklo landroveru. Hned nato uslyšel: "Chlapi, na ústup!" Využil situace a utíkal na skálu, z níž před chvílí vyhlížel. Při rychlém výstupu po něm stříleli jako diví, ale z takové dálky ho nezasáhli. Jack vyskočil na vrchol skály a na úzké plošince se položil k zemi. Pistolí vytřelil po dvojici mužů, kteří za sebou táhli jednoho spoutaného. Chudák Pierre, dostali ho. Teď už nemělo cenu střílet, ani on z takové dálky nemohl zasáhnout cíl. Riziko trefit místo toho Pierra za to nestálo. Jack sjel ze skály na opačné straně. Zavadil o ostrý výstupek a rozedřel si lýtko. Na zem dopadl těžce. "Zatracená práce, do Prčic!" zařval. Dále už nenadával. Přerušilo ho syčení. Stále ležel na zemi, na břiše, zvedl hlavu, a spatřil netvora s hbitýma nohama a obrovskými drápy, štíhlým tělem pokrytým chmýřím a hlavou s pernatou chocholkou, kterou však více než to zdobily dvě pekelně červené oči. Jack byl v pasti...

Pokračování příště! Pokud se Vám tato část líbila, dejte mi vědět...