Lovci kryptidů: V pasti (1/5)

V minulém dílu se počet hlavních postav zúžil smrtí Sabine Leroyové, která byla v kanadském Yellowknife zastřelena podlým Samem Weberem. Samotný Weber je ale jen kolečkem ve stroji, složeném z darebáků, kteří by si s tajemnými zvířaty, kryptidy, nejraději dělali, co chtějí. Jack Owen a Pierre Leroy již vědí, že si na ně někde počíhají. Otázkou je, zda to nebude na další expedici...

LOVCI KRYPTIDŮ: V PASTI, ČÁST PRVNÍ:

"Skoro jako bych se ocitl na nejkrásnějším místě na světě..." řekl Pierre a obdivně pozoroval vše kolem sebe. "Také že to je to nejkrásnější místo na světě," pokýval hlavou Jack, "všechny ty aurakárie, tvořící husté lesy, zčernalá půda, nádherné hory v pozadí, velké, modré nebe..." "A všechny ty pabuky... Vsadil bych se, že támhle za tou říčkou roste Fuscuspora alessandri. Musí mít tak třicet metrů, ne-li víc!" usmíval se Pierre. "Řekl bych, že i pětatřicet. Je to ohrožený druh. Vyskytuje se jen tady. Jen tady, v národních parcích středního Chile." Nacházeli se v podhůří And. Prehistorická krajina, působící jako živý výjev z geologické periody Křídové, je naprosto okouzlila. "Člověk by si pomyslel, že se vrátil tak o pětašedesát milionů let zpátky v čase... Tady se čas zastavil, doslova. Chybí tu jen dinosauři," řekl Jack svému příteli, stále si prohlížejícímu obrovský pabuk, dobře viditelný i z místa, kde stáli, a jež bylo od něj vzdáleno nějakých padesát metrů. Pierre se usadil na prašném kopečku, na němž dosud stáli a prohlíželi si odsud krajinu. "Možná, že tu nějací dinosauři jsou... Che che, třeba monstrum z Aricy," zasmál se teď Pierre. "To ale musíme do Atacamy, nejsušší pouště světa..." usmál se na něj Jack. Poté se zvedli a pomalu odcházeli do kempu... Předtím, než opustili Evropu, ohlásil Jack místo a čas konání nové expedice, jejímž cílem má být nalézt tajemného dvounožce ze silně aridních oblastí Chile, světovému tisku. Sledoval tím záměr. Má-li někdo zájem nalézt tohoto kryptida, toto monstrum z Aricy, bude následovat Jacka a Pierra, osvědčené hledače kryptidů, jež mnohokrát uspěli. A ten někdo nemůže být nikdo jiný, než osoba, případně osoby, jež stojí za Weberem a jeho odporným zločinem, k němuž došlo v Severozápadních teritoriích v Kanadě. Od minulé výpravy uběhly tři měsíce. Za tuto dobu se mohli nepřátelé lovců kryptidů dokonale připravit. Stejně tak plánoval Jack. Do Chile odletěl s přesvědčením, že konečně bude vykonána spravedlnost. Domníval se, že právě zde budou zločinci zadrženi. Bude tak odhaleno více o smrti členky týmu, o ukradených záběrech Lochneské příšery, o nichž zatčený Weber odmítal cokoliv říci... Pierrovi se ale tato cesta zdála být zcela poklidnou a nijak se nevymykající z linie těch předchozích. Chyběla mu zde jen jeho sestra, nad jejíž smrtí stále smutnil. Pro něj byl však hlavní cíl cesty daný: monstrum z Aricy. Musí ho přece najít. Jack se při jakékoliv akci ohlížel kolem sebe, pátral po Pierrovi nesrozumitelných záležitostech... Cestovat z podhůří And do Atacamy vůbec není snadné. Po opuštění kempu na hranici národního parku si Pierre a Jack vypůjčili jeep a vydali se na cestu s minimem zásob. Mnozí jim říkali, že je to šílené, že nemohou v Atacamě nic najít. Že zprávy o monstru z Aricy jsou jen povídačky...

Utábořili se poblíž malého městečka Mina Aguas Blancas, daleko od samého středu extrémní pouště. Už se setmělo, jen na horizontu se láskyplně mačkaly červánky, které každou minutu tmavá obloha tlačila dál a dál, že mizely. Pierre v té tmě svítil baterkou na různé obrázky, které si sem přivezl. Nejvíce ho zajímaly rekonstrukce Dakotaraptora, obrovského opeřeného dinosaura, příbuzného Velociraptorovi, který žil v Dakotě, v Severní Americe na konci dinosauří éry. Jack si nebyl jistý, zda monstrum z Aricy může vypadat zrovna tak. Tentokrát nepochyboval o tom, že tajemné zvíře mohou nalézt. Stále však myslel na darebáky, kteří jim už jistě musí být v patách. Mezi dvěma stany, vzdálenými od sebe tak deset metrů, rozdělal oheň a začal vařit polévku. Mlčky ji oba snědli. Až po večeři chtěl Pierre něco říci, ale vzdálené houkání jej vyrušilo. Ve chvíli zapomněl na to, co chtěl Jackovi sdělit. Za deset vteřin se volání zopakovalo. Bylo to snad ptačí houkání. Ale zde? Nějací ptáci zde přece žijí, ovšem tento zvuk byl čímsi zvláštní. Jack vytáhl magnetofon a zkusil jej nahrát. Zdroj zvuku byl však nesmírně daleko. Na magnetofonu byl sotva zachycen. Navíc nahrávání bránilo bzučení hmyzu. Pierre a Jack se krátce poté odebrali do svých stanů. Pierre si ještě stále prohlížel obrázky, na nichž se nacházeli srpodrápí dinosauři. "Monstrum z Aricy má prý také srpovité drápy na zadních končetinách. Musíme být na stopě nějakému superdravci," pomyslel si. Pak zhasnul lampičku, kterou si ve stanu svítil, a usnul. V noci slyšel nějaké kroky. Něco opatrně, hbitě našlapovalo po písečné půdě. Za chvíli rozeznal ťukavý zvuk. Něco se snad jemně, lehounce dotýká okna v autě? Pomalu vylezl ze stanu s připravenou baterkou a fotoaparátem. Zapnul svítilnu a něco sebou trhlo. Prudce se postavil, aniž by však zpozoroval další pohyb. Věděl jen to, že něco před ním neskutečně rychle uteklo do temnoty noci...

Pokračování Pierrova a Jackova dobrodružství v Chile zase příště! Doufám, že se Vám první část nového dílu líbila...