Lovci kryptidů: V zemi Burronjora (1/3)

Nastal nový rok 2017 a já mám pro Vás první část dalšího dílu Lovců kryptidů, s názvem V zemi Burronjora. Tento příběh bude nadále pokračovat, ale v budoucnu se zde objeví další povídka zaměřená na život prehistorických zvířat... Nyní však uvidíte, jak se naši přátelé pokusí vypořádat s podivným zabijákem dobytka...

LOVCI KRYPTIDŮ: V ZEMI BURRONJORA, ČÁST PRVNÍ:

"Dobrá, ta Vaše farma je tedy jen dvě míle jižně odsud?" říkal Jack, zatímco řídil auto. Mobilní telefon měl uchycený vedle volantu a mluvil k člověku, který je do této části světa pozval. Na zadních sedadlech byli Sabine a Pierre, oba si četli knížky o spatření jednoho mimořádně podivného tvora. "Jsme tam za vteřinku. Pokud můžeme zaparkovat před tím Vaším rančem, tak je to v pořádku. Mějte se!" rozloučil se Jack s mužem, s nímž hovořil. "Nikdy předtím jsem v Austrálii nebyl... Vlastně nebyli..." řekl Pierre a při druhé větě se rozpačitě podíval na Sabine. "Ale jo, brácho, copak si nepamatuješ minulé Vánoce?" řekla Sabine. "Propána, my už jsme v Austrálii byli? Ale... To né! Já si nic nepamatuju!" začal trochu zmatkovat Pierre. Sabine se tomu smála. "Dal jsi si tu australskou pizzu, pamatuješ? Ne? Pierre, ty máš v hlavě černou díru!" mluvila dál. "Počkat, australská pizza? To existuje? Ty si ze mě děláš legraci! V Austrálii jsme nikdy nebyli!!!" rozzlobil se Pierre a urazil se. Trochu vztekle se teď díval na krajinu, kterou projížděli. Bylo tu sucho, stromy lemující prašnou silnici byly sice zelené, ale jinak byla krajina spíše smutná. Sem tam přes silnici přeběhl nějaký ten ještěr, kromě toho však nebylo nic k vidění... Lovci kryptidů dorazili do severní Austrálie, na jih od Darwinu. V 50. letech se v těchto oblastech, v Arnhemské zemi, začalo mluvit o zabijákovi požírajícím dobytek. Místní farmáři nacházeli stopy dvounohého tvora a lámali si hlavu s tím, co je to začč. Avšak pověst o tajemném, plazím vrahounovi je v těchto oblastech tradována už odnepaměti. Původní australští obyvatelé mluví o Burronjorovi či Burrunjorovi. A právě ten Burronjor se zřejmě chystá k návratu... "Takže jste ho viděl?" ptal se Jack farmáře, který je k sobě na farmu pozval. Byl to už starý pán, musel mít osmdesát let a byl již v důchodu, jenže farmu pořád vlastnil a čas od času přidal ruku k dílu, když zde jeho synovec, neoficiální majitel, stříhal vlnu ovcím. "Well," protáhl ten pán se svým silným australským přízvukem, "viděl jsem ho jenom z dálky. Taková dvounohá potvora. Ne, nebyl to klokan. Ne, určitě to nebyl klokan. Ten táhne ocas po zemi. Tahle potvora ho měla nad zemí, jak kdyby ji balancoval. Víte, co myslím..." Pierre a Sabine se na něj dívali trochu vyděšeně. "Vidíš, další kryptid, co asi existuje," řekla Sabine Pierrovi. Ten pokýval hlavou a položil pánovi otázku: "Projevilo se zde působení té stvůry?" "Ano, v 50. letech, ach ty staré časy... To byly doby. Běhal jsem po krajině... Ale zpět k odpovědi. Ano, v 50. letech... Ach, ty staré časy... Počkejte, o těch Vám musím vyprávět..." odpověděl ten pán. "Zabil nějaké ovce?" zeptal se rychle Pierre, aby zabránil farmářovi vyprávět o svých zážitcích nespojených s kryptozoologií. "Ano, jedné ovci něco ukouslo hlavu. Bylo to jednou v noci. Bylo tehdy příšerné horko a já nemohl usnout. Tak jsem se šel někdy ve dvě, ve tři, projít ven. A co nevidím. Vyrazilo mi to dech. Ani nevíte, jak jsem byl šokovaný. A kolem pár stop, asi tak dvě stopy dlouhých..." odpověděl dlouze farmář. "Ovšem můj synovec to zvíře viděl zblízka před dvěma týdny. Taky proto jsme Vám napsali. Dokonce má jeho fotku, jen je trochu rozmazaná," mluvil dále starý pán. "Rozmazaná? To je mi ale škoda," řekl si pro sebe Jack. Po obědě složeném z čínských nudlí se všichni čtyři vydali k ohradě, na které seděl zhruba čtyřicetiletý vousáč. "G'day!" řekl a seskočil z ohrady. "Tohle je můj synovec, Jamie," představil ho ten starý farmář. "G'day mate!" pozdravil Jamie nejprve Jacka. Jack se z legrace pokusil o stejný pozdrav. "To nebylo špatné, kámo. Akorát to takhle jako my dokáže říct jenom rodilý Australan!" zasmál se Jamie. "Co si to říkali?" otočil se na Sabine vyděšený Pierre. "To je jenom australský slang. A nebuď furt tak vyděšený!" zasupěla Sabine. Pierre na ní vyplázl jazyk. Pak se otočil a uviděl před sebou Jamieho, podávaje mu ruku. "G'day stranger!" řekl mu. Jamie se propadl v hlasitý, dunivý smích. "Pokazil jsem něco, pane?" zeptal se ho opět vyděšený Pierre. "Ne, nic, nic..." řekl Jamie a podal mu konečně ruku. Potřásl mu jí takovou silou, že měl Pierre pocit, jako by svou ruku vložil do čelistí varana komodského. Naproti tomu Sabine potřásl Jamie rukou tak lehounce, že Pierre začal závidět. "No počkej, Sabine. Ty ještě uvidíš," říkal si zlomyslně v duchu Pierre. Jamie jim dále pověděl o tom, jak v lese nedaleko od farmy nalezl hromádku trusu. Byla nezvykle velká, tak ho zajímalo, jaké zvíře ji tam zanechalo. Pak najednou uviděl nějakého spícího tvora. Byl podlouhlý, zadní končetiny měl o moc delší než přední, hlava tvarem skoro připomínala varana, měl dlouhý, tuhý ocas a ležel na břiše. "Chrápal?" zeptala se Sabine. "Ale ne, Sabine. Dinosauři nechrápou!" napomenul jí Pierre. "Dinosaurus? No, taky mě napadlo, že by to mohl být nějaký dinosaurus..." zamyslel se Jamie. "Určitě to byl dinosaurus. Jo, já to totiž vím, víte?" řekl Pierre a hned se za svá slova zastyděl. Sabine se mu hlasitě smála. "Děkuji za výpověď, pane Arnoldsi. Mám plán," promluvil konečně Jack...

Tým se rozhodl nastražit v okolí ohrady řadu fotopastí. Celkem jich bylo patnáct a tým s nimi pokryl poměrně velké území. Zatímco Jack, Sabine a Pierre pracovali, Jamie jim řekl, že se čas od času zatoulá nějaké jehňátko. Většinou se už nenajde, protože v divočině nepřežije. Sabine a Pierre z toho vyvodili, že by mohlo jít o potravu Burronjora. Podle nich to byl Tyrannosaurus Rex, alespoň tak to říkali. Jack si myslel, že by spíše mohlo jít o nějakého allosaurida. Avšak na existenci toho tvora stále nechtěl věřit. Ostatně, proto mu Sabine a Pierre často říkali, že je "pravý zoolog" a nevěří na záhady. Ani minulá výprava do Konga Jacka příliš nepřesvědčila. Nicméně finanční náklady na tuto daleko a dlouhou cestu do australské divočiny si lovci kryptidů mohli dovolit jen proto, že získali spoustu peněz výzkumem Mokele Mbembe v západní Africe. Před večerem nastražil Jack v lese dvě noční kamery. Doufal, že by tamtudy třeba to záhadné zvíře, pokud tedy vážně žije, mohlo projít. Jakmile nadešla noc, stalo se něco zvláštního. "Hele, Sabine?" zeptal se Pierre své setry, když ležel na nepohodlé matraci na zemi. "Co zas chceš? Máma ti vždycky říkala, ať se napiješ před spaním a že ti nikdo vodu nosit nebude! A já Ti jí nedonesu!" řekla Sabine a dala si polštář na hlavu. "Ale ne, ty hloupá. Totiž, promiň!" vyhrkl Pierre. "Co?! Teď už s tebou v životě nepromluvím!" řekla Sabine. "No jo, ty se máš. Hlavně, že jsi na takovém pohodlném lehátku! Já tady ležím na zemi a brní mi kosti!" naštval se Pierre. Pak konečně řekl to, co jí původně chtěl sdělit: "Sestřičko, my jsme se toho pána nezeptali, jakou má to zvíře barvu? Ani nevíte podrobnosti!" "Máš pravdu, jdeme se ho zeptat," navrhla Sabine. Sešli do přízemí, kde spal ten starý pán. Mysleli si, že ho nevyruší. Zaklepali na dveře a vešli do jeho pokoje. Nikdo tam nebyl. Vyšli tedy ven a hledali ho v okolí domu. Ale ten starý pán zde nikde nebyl. Vrátili se tedy zpátky do domu. Tam potkali trochu vyplašeného Jamieho. "Neviděli jste strejdu? Nikde ho nemůžu najít!" sdělil jim důvod svého bdění. Sabine a Pierre se na sebe podívali. "Tak tohle nevypadá dobře," řekli téměř současně.

Příště se naši přátelé dostanou do pořádných malérů... Nejprve je však třeba zjistit, proč starý farmář v noci odešel? Má něco za lubem? Je možné, že v okolí farmy vážně žije Burronjor a pokud ano, může být nebezpečný? Pokračování příště!