Pravěk v Čechách-České lilijice

Předchozí část projektu Pravěk v Čechách jsem napsal v červnu 2016. Od té doby však mnoho času uplynulo a já si řekl, že je na čase pokračovat. Při prohlížení knihy "Pravěká příroda" s ilustracemi Zdeňka Buriana jsem natrefil na další tvory, kteří kdysi v Čechách žili. Tímto se tedy Pravěk v Čechách dostává do čtvrtého roku své existence a bude i nadále pokračovat...

Živočichové: Scyphocrinites elegans, Ramseyocrinus (s různými druhy),

Období: Ordovik a Silur.

Lilijice jsou zvláštní skupinou ostnokožců, mořských živočichů, kteří se vyvinuli už v době počátků složitějšího života. Přestože vypadají jako podivné mořské kvetoucí rostliny, jsou to živočichové se stonkem, kalichem a rameny vytvořených z vápenatých destiček. Lilijice žijí přisedle při mořském dně, nepohybují se. V dnešní době byste se v některých teplých mořích museli ponořit hluboko, abyste jakoukoliv lilijici zahlédli. Jsou to již nadmíru vzácná stvoření, která v 21. století nenalezla přílišné uplatnění. Lilijicím se dařilo v prvohorách, kdy na Zemi existovalo nepřeberné množství druhů. Mnohé z nich do dnešních dnů určitě ještě nebyly objeveny. Mezi tehdejšími ostnokožci byly lilijice velmi specializované. Taková zvířata či rostliny však příliš dlouho nevydrží. Byly však rozšířeny po celém světě, o čemž svědčí krinoidové louky. Název je odvozen od latinského pojmenování pro lilijice-Crinoidea. Zkamenělé lilijice totiž po sobě zanechaly velké plochy z rozpadlých koster. Ty se pak fosilizovaly v podobě takových "mořských luk". Přítomnost Barrandienu na území České republiky znamená, že vědci studující vyhynulá zvířata zde mohli zkoumat české trilobity či jiná, slavná, prvohorní zvířata. Avšak na českém území byly nalezeny i lilijice. Jejich nálezy jsou poměrně vzácné v porovnání s trilobity, nicméně neznamená to, že by se v pravěkých Čechách vyskytovaly jen vzácně. Spíše jen jejich ostatků nebylo nalezeno mnoho. Velmi vzácnou českou lilijicí je rod Ramseyocrinus, hojně známý především z Ordoviku Maroka. Pozůstatky rodu Ramseyocrinus vážně nejsou v Čechách příliš běžné. Zato jiná lilijice, snad již opravdu oprávněná býti nazývána s přízviskem "česká", je už poměrně hojnější. Její druhový název je Scyphocrinites elegans. Její zkamenělé, vápenité schránky byly často nalézány v blízkosti pozůstatků korálu rodu Favosites (to byl korál tvořící trsy až keříčkovitého vzhledu, jednotlivé trsy byly tvořeny malými šestihrannými korality o průměru 2 či 2,5 mm). Korál rodu Favosites pochází z období mladšího Siluru, a tak je to i s horninami, v nichž byla česká lilijice druhu Scyphocrinites elegans objevována. Tento druh je ze všech českých lilijic největší a nejpočetnější. Její kalich byl veliký, hruškovitého tvaru o délce 10 centimetrů. Šířka kalichu činila 9 centimetrů. Na dně českého silurského moře, které v té době zabíralo většinu území tohoto malého středoevropského státu, rostly husté porosty této lilijice. V určitých místech nálezů totiž zkamenělé stonky lilijice druhu Scyphocrinites elegans vytvářejí krinoidové louky. To znamená, že fosilizovalo velké množství sobě blízkých lilijic. Není pochyb o tom, že hojnost tohoto druhu lilijice dokazuje, že silurská moře byla před 420 miliony let přímo vhodná pro takové formy života. Samotné nalezené stonky této lilijice byly velmi dlouhé a byly složeny z kruhovitých, až penízkovitých článků s jedním pětipaprsčitým otvorem. Dolní konec stonku byl zakončen dutou koulí, správně upevňovacím zařízením, kterému vědci říkají "lobolit". Byl rozdělen na čtyři až šest komor. Ačkoliv lilijice byly primitivní formou života, zcela jistě dokázaly uchvátit svými krásnými barvami. Nebyly úplně tak na okrasu, ale člověk by byl jistě rád, že tak zbarvené, pestrobarevné živočichy na dně jinak vcelku jednotvárných prvohorních moří vidí. Kališní desky nejen že byly klenuté, ale Scyphocrinites je měl i nádherně zdobené, a to ozdobnými zrnky či soustřednými pruhy jemných žeber. Scyphocrinites nepostrádal ani výrazná, dobře vyvinutá ramena... Ačkoliv se lilijicím dařilo a velkého rozmachu dosáhly ve spodním Karbonu, v průběhu Permu však začaly vymírat. V druhohorách už jejich místo, ať v českých či v jiných mořích, patřilo novým formám života. Dnešní lilijice už představují jen smutnou vzpomínku na doby, kdy tato skupina ostnokožců prosperovala...

První obrázek zobrazuje zkamenělinu rodu Scyphocrinites (tento kousek pochází z Maroka). Na druhém pak vidíte obrazovou rekonstrukci prvohorních lilijic... Projekt Pravěk v Čechách bude pokračovat, doufám, že si nenecháte ujít jeho další části...