Správce dinosauřího parku - Oliver a druhohorní savci

Zdá se, že jak já, tak Dan Jameson jsme se uzdravili! Na Dana čeká práce v parku, ale na jeho kolegu Olivera snad mise ještě zábavnější... A nebezpečnější!

Oliver a druhohorní savci

Konečně jsem zase na nohou a tak mohu bez problémů vykonávat práci správce Dinosauřího parku. Když mě do pondělí v této funkci zastupoval Oliver, vykonal zde spoustu práce. Nechal do parku dovézt tuny krmení, sám každý den chodil zametat výběh Teleocerasů, krmil Cryptoclidy s Plesiosaurem a chodil obhlížet výběhy nebezpečných zvířat, přičemž konzultoval s experty možné zlepšení ve výstavbě jejich ohrad. A tak rovnou objednal speciální elektrická zařízení, která budou již brzy zdobit výběhy masožravců. Nebude to znamenat, že by ohrady byly ohraničeny elektrickým proudem. Na jednom z kůlů se bude nacházet pouze velký klakson se světlem, na který budou napojeny ty "provazy". Když se nějaký přetrhne, světlo se rozsvítí a klakson začne vydávat velmi hlasitý zvuk. To zjednoduší práci našim rangerům, kteří tak budou v okamžité pohotovosti, neboť budou na únik zvířete připraveni. Oliverovi tedy musím poděkovat, tyto nápady jsou skvělé a jistě nám práci v Dinosauřím parku ulehčí. Jde-li o mou nemoc, ze které jsem se v pondělí bezpečně dostal, nebyla to žádná choroba způsobená neznámým virem, jenž by se k nám na Tedův ostrov dostal z Isle of Die. Byla to normální únava spojená s úžehem. Na lékařské stanici se prokázalo, že komáří štípnutí, jež doktor nalezl na mém zápěstí, nebylo vážné. Neprotekla jím žádná infekce, takže komár, který si ze mne upil, nebyl nakažený. Je to skvělé. Aspoň jsem měl několik dnů volno. Jakmile jsem ale v pondělí začal chodit, Leptoceratops Dino byl celý bez sebe. Očividně měl velkou radost, že mě vidí na nohou. Krmit ho přes víkend chodili mí přátelé. Já jen ležel nebo seděl, na více jsem se nezmohl. Ale teď je už vše v pořádku. S Dinem si neustále hraju a on se cítí výtečně. V posledních dnech je v parku opravdu teplo, obloha je povětšinou šedá a zatažená, což vytváří krásný kontrast se vždyzelenou vegetací. Nad lesíkem uprostřed ostrova se každé ráno vytvoří mlžný opar, to také proto, že přes noc většinou prší. Během dnů však nespadne ani kapka, a pokud ano, tak jen malá, že si ji ani nevšimnu. Já si však teď nevšímám řady věcí, protože mám neustále něco k práci. Včera jsem musel vyklidit výběh Mesembriornise, předevčírem zase ohradu Tsintaosaurů a ti mi s tím zrovna dvakrát nepomáhali. Když si dva nezbední kachnozobci všimli, že z jejich domova odnáším suchý trus, začali jej chodit produkovat na místa, jež jsem zrovna poklidil. Byl jsem strašně naštvaný. Nakonec ke mě jeden přišel a malou hromádku trusu udělal přesně vedle mě. Trochu se dotkla mé boty. Byl jsem strašně naštvaný! Ještě si k tomu zahoukal, jako by se mi vysmíval. Teď už jsem nebyl strašně naštvaný, byl jsem příšerně naštvaný! Urazil jsem se, ale na zavření do mého domku nebyl čas, tak jsem to taky uklidil a odešel...

Oliver se konečně vydal na Isle of Die. Výprava měla proběhnout minulý týden, ale náš přítel zastupoval mě jakožto správce, když jsem byl nemocný, a tak expedice musela počkat až na úterý. Ráno toho dne odletěly z heliportu v parku dva vrtulníky. Brzy dosáhly břehů Isle of Die. Olivera opět zajímala jižní část ostrova. Když tam byl na podzim naposledy, nalezl mrtvolu Oviraptora, kterého zřejmě zabili Velociraptoři. S těmi měl pak tým nemalé potíže. Ale ve stejných místech tehdy nalezl i dva jedince rodu Purgatorius. Byli to malí předci primátů. Olivera nesmírně zajímali a on si řekl, že je nalezne. Během úterka však jih ostrova zasáhl strašný déšť. Jaký to byl rozdíl oproti předchozí návštěvě: tehdy bylo všechno seschlé, teď lilo jako z konve. Oliver by jižní pobřeží nepoznal: bylo zelené, všude bylo mokro... Ve středu se probudil do země tisíce kaluží. Pohybovat se v terénu bylo prakticky nemožné, jdete-li po nohou. Oliver naštěstí s dešti počítal a tak dovezl i jednu čtyřkolku. Na ní pak prorážel různé pravěké keře a pomalu se dostával do středu jinak řídkého lesa. Brzy si všiml, že jej z korun stromů sledují dva malí savci. Byli to Purgatoriové! Zřejmě to nebyl ten samý pár jako minule, ale moc se mu zalíbili. Bohužel byli příliš vysoko na to, aby je odchytil. Pokračoval tedy dál. Čtyřkolka se po nějakém čase zavrtala do jedné z kaluží, takže mu nezbývalo nic jiného, než jít dál po svých. A hned si všiml Deltatheridia opírajícího se předníma nohama o kmen stromu. Jen co se přiblížil, Deltatheridium uteklo. Okolo Olivera náhle proběhla malá myšička. Zamířila si to ale moc blízko k nějaké jamce v zemi. Než se nadála, držel ji mezi tesáky sklípkan a vpouštěl do ní smrtící jed. Oliver nechtěl toto drama sledovat a proto pokračoval v cestě. Konečně opustil les a ocitl se na travnaté pláni. Žádné kaluže, žádní sklípkani... Tady Oliver spatřil skupinku Nemegtbataarů. Všichni stáli na malé skalce a jako surikaty obhlížely okolí. Na pláních byli dva Ankylosauři a v pozadí stádo nějakých s těží rozpoznatelných kachnozobých dinosaurů. Oliver si tyto savce vyfotografoval z dálky. Pak už musel zpět do tábora. Dlouho mu trvalo, než z bahniska vyprostil čtyřkolku. Od středy nemáme o průběhu expedice žádné další zprávy, ale počítáme s tím, že Oliver se do Dinosauřího parku vrátí v sobotu nebo v neděli... Uvidíme, zda něco přiveze...

Pokračování Správce dinosauřího parku zase za týden!