Správce dinosauřího parku - Podrápán Megalancosaurem

První Správce dinosauřího parku v roce 2017 je tu! Doufejme, že Dan bude mít v tomto roce více štěstí a nebude čelit takovým potížím, jakým čelil doposud. Práce v Dinosauřím parku totiž nikdy není jednoduchá a člověk často neví, kam skočit. Ostatně, můžeme se o tom přesvědčit přečtením další části jeho týdeníku...

Podrápán Megalancosaurem

Do Dinosauřího parku opět proudí davy turistů. Lidé se nemohou dočkat, až uvidí zvířata, která po 65 milionů let nikdo nespatřil, jde-li tedy o dinosaury a ne o prehistorické savce. Charles i Oliver se už vrátili a opět pracují tak, jako před Vánoci. Socha Santy Clause se oběma moc líbila, Oliver trochu litoval, že na Štědrý den v parku nezůstal, ovšem já jsem v podstatě velice rád, že jsme nemuseli být v jeho společnosti. Alespoň tu nikdo netropil neplechu. Oliver navíc v únoru odjede do střední Ameriky na velkou herpetologickou expedici. Už se nemůžu dočkat. Měsíc mě nikdo nebude otravovat. Věřte my, já moc dobře vím, o čem píši. Oliver je nenapravitelný a navždy mi bude dělat naschvály. Jen co se vrátil, dal mi Vánoční dárek. Podle stylu zabalení jsem poznal, že se opravdu snažil tuto krabičku zakrýt papírem, ovšem Oliver na takové věci není zrovna šikovný a tak jsem skrze malinkou skulinku v rohu balení uviděl červenou barvu. Jako by to snad byla výstraha. Říkal jsem si, zda jde o bombu nebo o šaška, který vyletí z krabice dřív, než si ji stačím prohlédnout. S pevnými nervy jsem dárek pomalu rozbaloval. Krabice byla celá červená, ani jediný nápis na ní nebyl. Otevřel jsem ji a nic v ní nebylo. Nahlas jsem si oddechl. A pak, jako kdyby Oliver mávl kouzelnickou hůlku, začala krabice hořet. Přímo v mých rukou! Ani nevíte, jak jsem byl vylekán. Zadupal jsem ji i s plameny a Oliverovi vynadal. Nazval jsem ho tupým prosauropodem a pratupým sauropodem!!! Pak jsem se zavřel ve svém domku. Byl jsem nesmírně uražen. Nevím, jak dlouho jsem jen tak seděl na posteli a díval se z okna ven, ale pak jsem musel jít nakrmit Dina, tak jsem toho nechal. Příští týden povezu Dina na veterinární kliniku, kde ho změří a zváží. Chci si udělat obrázek o tom, zda ještě roste nebo už dosáhl plné velikosti. Dino jako všichni Leptoceratopsové není moc vysoký, ale přece jen měří na délku víc než jsem vysoký já, tedy asi dva metry. Olivera kdysi dříve napadlo, že podobně jako dnešní hadi, i někteří dinosauři mohli růst po celý svůj život. Pokud bude Dino jednoho dne o půl metru delší, chtělo by to vystavit mu novou ohradu. Ta, v níž je zatím ubytovaný, hned za mou zahrádkou, se mu ale zatím líbí. Nevadí mu ani hluk motoru sekačky, když tam kosím trávu. Když Dino nespí v mém domku, přespává teplé noci v období sucha na hladkém trávníčku svého výběhu. V úterý jsem Dinovi donesl malý Vánoční dárek od Olivera. Měl jsem podezření, že mu podstrčí něco, jako mě, ale takový Oliver není. Má rád všechna zvířata a z lidí si tropí legraci... Dino od něj dostal nějaké speciální krmení. Oliver si dal tu práci, že během své dovolené ve Spojeném království hledal krmení pro naše zvířata, pečlivě zkoumal každou složku těchto cenných krmiv a dokonce se sešel se dvěma nebo třemi předními britskými odborníky, kteří je vyrábějí. Dino je dinosaurus a tedy plaz, takže Oliver pro něj koupil nějakou speciální plazí stravu. Původně je vlastně pro želvy, pro ty velké suchozemské, jež jsou býložravci. Oliver mi řekl, že "Dino je jim v podstatě podobný svými stravovacími návyky". Zatím jsem mu nové krmivo nasypal jen dvakrát, nechci mu ho dávat moc, aby se náhodou nestalo, že by se nějak přiotrávil. V tom by už Oliver neměl prsty, jde prostě o to pozorovat, zda nová strava Dinovi svědčí nebo ne. Pokud mohu za uplynulý týden Oliverovi za něco poděkovat, je to tato obětavost. Koneckonců, je to ta jediná věc. Vtípků si ze mě udělal víc...

Mnozí z turistů mířících nyní do Dinosauřího parku dostali vstupenky k Vánocům. Především se to týká našich přátel z Ameriky a Kanady. Když však nadšeně pozorují dinosaury v ohradách, občas podivně se chovající (naši Tsintaosauři si stále otírají ocasy o plot a návštěvníci z toho mají zábavu), neuvědomují si, že naše práce může být občas nebezpečná. Včera jsem navštívil terária. Obhlédl jsem velkého a stále rostoucího Gigantophise, přinesl rybí pokrm Pachyrhachisovi a chvíli pozoroval Ardeosaury. Ti mimochodem mají mladé a jedna samička už nakladla další vajíčka, takže se dočkáme dalších pragekonků. Nicméně při hlazení Megalancosaura, který velice rád leze po ramenech a hlavě lidí (zatím jsme ho ale k turistům nepouštěli, nicméně L. C. Clark si myslí, že bychom jednoho dne mohli), jsem obdržel pár jizev. Držel jsem Megalancosaura v náruči a drbal ho na krku. Celkem se mu to líbilo. Oči zavíral jako kočička, když jí drbete na hlavičce. Pak jsem asi trošku přitlačil a Megalancosaurus se po mém obličeji v mžiku ohnal. Velkými drápy, uzpůsobenými ke šplhání po stromech, mi způsobil krvavý šrám. Vypadalo to, jako kdybych si po tváři rychle přejel žiletkou v době, kdy je třeba se rychle oholit a vyrazit na pracovní schůzi. Pak Megalancosaurus trochu zapištěl, natáhl ocas, ovinul ho kolem stromku v teráriu, pustil se mě končetinami, chvíli vertikálně visel ve vzduchu a pak se opatrně přitáhl nahoru. To jsem pozoroval jen koutkem oka, protože jsem si utíral crčící krev. Naštěstí už bylo devět večer a nikde žádný návštěvník, spolupracovník či Oliver, který by k tomu měl rádoby vtipné poznámky. Můžu ale říci, že bolest to byla velká. Nevím, zda někdo z Vás viděl zblízka drápy Megalancosaurů (pokud ne, přijeďte do Dinosauřího parku, srdečně Vás zvu), ale jedno je Vám snad jasné: jsou ostré jako břitvy. Asi budu mít na obličeji jizvu. Tak si ostatně spousta lidí představí veteránského lovce dinosaurů: člověka s větrem ošlehaným obličejem a jizvou. Bylo však mou chybou, že jsem při mazlení se s Megalancosaurem učinil něco špatně, s tím se nedá než souhlasit...

Všimněte si, jak ostré jsou drápy Megalancosaurů, a jak se s nimi tento pradávný plaz drží na větvi stromu. Takovou ránu bych tedy dostat nechtěl, to Vám řeknu... Jedno Vám ale slíbím, Dan tu pro Vás bude zase příští pátek!