Ze zapomenutého pralesa-část 8.

Minulá část:

Douglas a Dave vytáhli z mokřadu nehybné tělo Mikeovo a zjistili, že pro něj je již po všem. Dave alespoň prozkoumal Mikeův batoh a našel mobilní telefon, v němž bylo číslo na Rogera Fentona-Douglasova bratra a Mikeova otce, se kterým však náš dobrodruh neměl úplně nejlepší vztah. Proto zamítl, aby Dave na číslo zavolal a rozhodl, že prales opustí bez pomoci. Později prošli jeskyní, našli lidskou stopu a nakonec objevili skalní průrvu, kterou protékala řeka. Rozhodli se jít proti proudu. Mezitím kameraman Mark vymyslel otřesný plán jak se zbavit Jane, jež mu lezla na nervy. Poslal ji sundat ze stromu kameru, s jejíž pomocí natáčel strašlivého dvounohého predátora. Jane si bohužel neuvědomila, že se dostala do smrtícího nebezpečí. Zakopla o klacek a vykřikla. To predátora probudilo...

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST OSMÁ:

"Pane Linfielde!" vykřikla Jane, ale Mark neodpovídal. Jane se podívala do houštiny, v níž ještě před chvílí stál, ale neviděla ho. Pak odvrátila svůj pohled na velikého dravého dinosaura, který už vstal a vydal z hrdla mohutný řev. Jane bez přemýšlení začala utíkat. Kamera, kterou držela, to vše ještě nahrávala. Mark ale ve skutečnosti nebyl příliš daleko, jen se v houštině pěkně schoval, aby nebyl vidět. Jenže Jane se vydala na útěk zrovna tím směrem. Napadlo ji vylézt na strom, chytila se kluzké liány, ale brzy sletěla dolů a natloukla si záda. Predátor, utíkajíce za ní, najednou šlápl na něco zvláštního, co pořádně křuplo. Ozval se strašný křik. Byla to totiž Markova noha. Dravec se zastavil, ale svou velkou šlapku z lidské nohy nesundal. Jeho velikánské oči, velikostí skoro odpovídající pomerančům, teď hleděly do vystrašených očí lidských. Mark ze sebe nemohl vydat jedinou hlásku, nemohl zavolat Jane, aby mu pomohla, protože si moc dobře uvědomoval, že ona teď ví, jak strašlivě ji zradil. Jediné, co dokázal, bylo zvednout svou kameru a natočit detail hlavy toho predátora. Přitom se v záběru objevily i malinkaté, dvouprsté přední končetiny. Pak po kameře predátor chňapl, ta sletěla kamsi mezi vysoké kapradí a ty pak zalila sprška krve. Mark chtěl ke konci svého života ještě něco vykřiknout, věděl, že kamera nahrává a v záznamu by tak jeho slova byla slyšet, ale nedostal k tomu příležitost. Dravec začal hodovat. Jane o tom zatím nevěděla, mezitím konečně vyšplhala na strom a tam si pořádně oddychla. V těch chvílích Douglas s Davem pokračovali v cestě proti proudu řeky. Z vysokých skal se už dostaly až k šumícímu toku, terén zde byl však stejně zrádný, jako nahoře. Dave občas zakopl, Douglas zase sem tam uklouzl a vůbec, pochod to nebyl zrovna rychlý. Pak ale Douglase zaujal pohyb nějakého lesklého předmětu, jenž se nacházel v tekoucí řece. Skočil na kámen uprostřed řeky a vytáhl ho. "Raymondova flaška!" vyhrkl a pohlédl na Davea. "Tohle byla jeho zásobárna vody, vždycky ji nosil připevněnou na levé straně svého batohu!" řekl dále. Dave jen pokýval hlavou, bylo mu jasné, na co teď Douglas myslí. Oba vlastně věděli, že Raymond by mohl být někde na blízku. Ale břeh podél toku řeky byl stále strmější. Oba druzi postupovali pomaleji než šneci. Zabralo jim přinejmenším dvě hodiny, než se dostali do míst, kde již voda zaplavila i břeh. Museli se vyškrábat nahoru na skálu, to je připravilo o dalších dvacet minut času. Pak už ale pokračovali v chůzi po stěně skalního útvaru, sledujíce přitom vodu pod sebou. Brzy narazili na více lidských šlápot. "Hej, Raymonde!" zařval Douglas. Napravo od obou mužů někdo zašustil větvemi kapradin. "Páni, je to možné? Vy jste živí!" ozval se známý hlas a z bujné vegetace vylezl Raymond. Byl očividně šťastný, že konečně někoho vidí, držel si zkrvavené rameno a kulhal. "Jé, moje flaška! Dej mi jí!" řekl Raymond Douglasovi a pak si těžkopádně sedl. "Vyvedeš nás odsud?" optal se ho Douglas. "Jo, kdyby to tak šlo... Podívej se na moje rameno. V té vlhkosti krev ani neschne, mám pocit, že se mi snad ani nesráží. Jsem z toho hrozně unavený," odpověděl zkušený průvodce. Pak Raymond vysvětlil, že tuto ránu mu způsobili ti malí upíři, které již předtím potkali v jeskyni. Po útoku dravce se vydal na útěk, v noci přespal ve větvích stromu a když se ráno probudil, zjistil, že malí pijáci s kožovitými křídly na něm celou noc hodovali. Douglas jen zděšeně hleděl. "Pojďte, pane Si, dostaneme se odsud-všichni!" řekl nakonec Dave a s Douglasem opět pomohl Raymondovi na nohy. Za chvíli se ale ozval třepot křídel. "To jsou oni, jdou si pro mě!" zařval Raymond a náhle z trsu kapradin vyšlehla řada malých, krvelaných tvorečků. Dave popadl první klacek, jenž měl před nohama, a jednoho z těch malých pijáků strefil, a dost možná, že i zabil. Malí upírci ucítili pach krve a začali sedat na Raymonda. Ten křičel hlasitěji, než kdykoliv předtím. Douglas se snažil mu pomoci, ale roj malých pterosaurů se nedal zastavit. Nakonec Raymond spadl ze skály dolů do řeky. Po chvíli jeho mrtvola vyplula ze dna řeky-asi hlavou narazil o kámen tam dole a zabil se. Ti malí dravci se k němu slétli a začali hodovat na plovoucí mrtvole. Douglas měl pocit, jakoby poslední Raymondova slova byla: "Vypadněte odsud." Nebyl si tím sice jistý, ale věděl, že nic jiného mu už s Davem nezbývá. Pár minut ještě oba smutnili a pak se vydali dál. Prales, ve kterém se nacházela mršina toho zvláštního tvora, po němž pátrali, a kde také celá hrůza výpravy nastala, už nebyl daleko. V něm se nacházela i Jane. V tuto chvíli měla pocit, jakoby jediným přeživším byla ona. Už několik hodin seděla ve větvích vysokého tropického stromu, ale začaly ji již bolet nohy a tak se odhodlala slézt. Zabralo jí to několik minut, navíc při sestupu šlápla do hnízda rudých mravenců a ti ji nepříjemně poštípali. Teprve teď si všimla, jak krásně prosvítá sluneční světlo korunami tropických dřevin. Byl tu klid, Jane už vypla kameru, kterou držela a vydala se směrem tam, kde zemřel Mark. Byla šokována, když našla jeho mrtvolu, ale očekávala, že se tak stane. Moc líto ji to nebylo, byla si jistá tím, že tenhle kameraman ji chtěl zabít jen pro svůj vlastní úspěch. Překážela mu, že? Z houští vysunula jeho kameru a také vypnula nahrávání. Pak oba předměty vlekla s sebou až k místům, kde padla Mary. Tam se skoro rozbrečela, všimla si totiž ohlodané lebky své kamarádky, ležící ve skrytu tropického podrostu. Našla svou tašku a podívala se, kolikátého vlastně je. Znovu na ni přišel smutek, když si uvědomila, že ji možná vyhodí ze školy-prázdniny už končily, a jestli nenastoupí, bude mít problém. Pak ji ale zaujalo volání. "Marku!" ozývalo se krajem. Byl to Douglasův hlas. Jane byla moc vyděšená a unavená na to, aby také něco zvolala, ale pomalými kroky se alespoň vydala za Douglasovým hlasem. "Propána, podívej se na to." řekl Dave. Narazil totiž na Markovu mrtvolu. Oba dobrodruzi se konečně dostali do těchto míst. "Není tu jeho kamera," zamyslel se Douglas, "je tady někdo?!" Jane to slyšela, ale neodpověděla. Opět narazila na mršinu své kamarádky a zarazilo ji, že u ní stojí podivný dinosaurus-takového tu ještě neviděla. Vypadal docela dravě a útočně a pohlížel na ni. Opět se ocitla ve smrtícím nebezpečí. Douglas a Dave se mezitím dostali hluboko do teritoria toho velkého, mocného predátora s dvouprstými končetinami. Ještě nevěděli, že tu teď na ně nečíhá jeden, ale dva zástupci tohoto druhu... Pokračování příště...

Zakončení příběhu se blízí již mílovými kroky, jak to nakonec celé dopadne? To se dozvíte příště!