Správce dinosauřího parku - Dinosauři na sněhu

Koncem ledna u nás opět začíná sněžit a tak jsem se rozhodl, že dnešní část Správce dinosauřího parku ponese název Dinosauři na sněhu...

Dinosauři na sněhu

Stav Dinosauřího parku se neustále výrazně lepší. Deště mírně ustávají a dělníci tak mohou pokračovat ve stavbě veliké silnice vedoucí od východního pobřeží ostrova až do jeho středu. Práce bude již brzy u konce, jen si budeme muset tak přes měsíc počkat. Se zvířaty to vypadá celkem dobře, Cobelodus je již zcela v pořádku, naši dva zlobiví Tsintaosauři se poklidně popásají v centru svého výběhu a ani je nenapadne zahrávat si s ohradou, stejně jako našeho neposedného Siamotyranna, který si konečně váží každého dovezeného kusu masa. Zásob potravy pro zvířata máme dost. Včera jsem byl nakrmit našeho Gigantophise obrovským prasetem, které zhltl v celku během půl hodiny. Těsně předtím jsme ho s chlapy ještě přeměřili (po jídle jsme nemohli, neboť by svou potravu mohl z nervozity vyvrhnout) a podařilo se nám zjistit, že opravdu měří deset metrů, což je úctyhodná délka. Dinosauří park se tak vážně může chlubit tím, že mu patří druhý největší had v historii planety. Už před nějakým časem jsem informoval o tom, že Oliver chce pátrat tak pro zajímavost i po obří Titanoboi, hadu ještě o pět metrů delším, ale to se zatím nestalo. Kromě toho jsem krmil i naše další studenokrevné mazlíčky, například primitivního vodního hada Pachyrhachise nebo paleocénního chameleona Anqingosaura brevicephaluse. Prospívají i naše želvy Testudo atlas. Bude pro Vás překvapením, že samice nakladla snůžku vajec? Zanedlouho se dočkáme malých roztomilých želviček. Fredův malý Gallimimus, který se u nás v parku vylíhl v srpnu, také sílí a roste. Clark nám zase sehnal ornitologa zabývajícího se minulostí třídy ptáků a hodlá nám ho přivézt v co nejbližší době. Vědec chce totiž uskutečnit výzkumy prehistorických pštrosů Paleotisů, které chováme od konce července...

Oliver je teď z finančních příspěvků Clarka doslova nadšený. Organizuje různé výzkumné, paleozoologické výpravy na Isle of Die a přijíždí se stovkami úžasných fotografií, které se prý jednou budou prodávat po celém světě. V úterý vyrazil na svou zatím poslední expedici a vydal se do sněžných hor ve středu ostrova. Z předešlých leteckých cest věděl, že v horách žijí polární dinosauři úžasně přizpůsobení extrémnímu chladu a teplotním výkyvům. Po půldenní túře od místa přistání až do horských výšek se mu povedl vyfotografovat samici Laeallynasaury starající se o svá vejce. Těch bylo v hnízdě celkem sedm. Laeallynasaura mu prý přišla hrozně roztomilá a ihned se stala jedním z jeho nejoblíbenějších dinosaurů. Na zasněžené horské pláni, kam silný vítr z mnohatisícimetrové hory čnící nad ní odvál velikou vrstvu sněhu, nalezl Oliver samce Pachycephalosaura. Dinosaurus hrabal v zemi mohutnýma zadníma nohama a sbíral do zobáčku drobné červené plody přikryté sněhobílou peřinou. Horská stráň pak týmu nabídla pohled na celé stádečko Pachycephalosaurů. U teplé říčky, kolem které sníh tál, se objevil i mladý Titanosaurus. Oliverovi se podařilo jej natočit. Chtěl se ještě podívat na hnízdící kolonie pterosaurů, ale čas mu to již nepovolil ani v následujících dnech. Na horské stráni sice tábořil se svým týmem v teplých stanech, sněhová závěj však území doslova přikryla a během dne se jen málokdy nějaký člen týmu odvážil do sněhové válnice vstoupit-nejčastěji to bylo jen z nejdůležitějších důvodů. Když se situace uklidnila, Oliver se s týmem vrátil k helikoptéře v mlžném horkém pralese stovky metrů pod strání a odletěl. I tak je ale s výpravou spokojen...

Další části se dočkáte opět za týden, tedy již v následujícím měsíci únoru!!!